Má zlato z Nagana, dva Stanley Cupy a pověst hokejové legendy. Ve sportovním centru ministerstva vnitra v pražské Stromovce mu to ale nebylo nic platné. Zúčastněné děti si heslo "Dostaň Jágra" vzaly k srdci, a tak zatímco Jaromír odpovídal na tyto otázky, mnul si palcem dlaně, které dostaly při přetahování lanem pořádně zabrat.

Ovlivňuje vás, že jste pro mnohé děti ikonou?

Nemyslím si, že bych se nějakým způsobem choval jinak. Snažím se být tím, kým jsem. Chovat se přirozeně. Jediná věc, kterou si člověk musí uvědomit, když je v pozici jako já, je, že i když máte špatný den, nemůžete to dát najevo. I když nemáte náladu nebo se nedaří, nesmíte to dát najevo. Ta šance, že vás lidé potkají v jiný den, už není. A to špatné setkání s vámi může jejich život ovlivnit. Proto se snažím být k dětem vždy pozitivní.

Proč jste se rozhodl být ambasadorem projektu sportvokoli.cz?

Zaprvé jsem sportovec a celý život jsem se nějakým způsobem snažil sportovat. Vím, že mi to pomáhá a že se fyzicky cítím daleko lépe, než kdybych vůbec nic nedělal. Chtěl bych, aby tenhle pocit mělo co nejvíce lidí, a vím, že když lidi začnou sportovat už v dětství, tak je to hrozně důležité. Jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

Musel vás jako malé dítě do sportu někdo nutit?

Dnes je těžké dostat mnohdy i ty nejmenší od tabletů a chytrých telefonů.
Za naší doby těchhle různých věcí tolik nebylo. V televizi byl víceméně jeden program, maximálně dva. Počítače neexistovaly, počítačové hry taky ne, takže jediný způsob, jakým jsme se mohli vyblbnout, byl sport. V podstatě od rána do večera. S partou kamarádů jsme dělali jakékoli sporty, ať to byl fotbal, nebo třeba pozemní hokej s tenisákem. Na tom jsme vyrůstali.

Nemyslíte, že hodně rodičů podporuje u dětí sport proto, že doufají, že jejich potomek pak bude vydělávat miliony v cizině? Že zkrátka kalkulují?

Těžko říct. Takových případů je určitě spousta. Je spousta lidí, kteří mají vizi, že z nich budou profesionální sportovci a že se budou sportem živit. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že každý rodič chce mít to nejlepší dítě, a aby podávalo ty nejlepší výkony. Jenom pár jich to ale dokáže. Ta konkurence je opravdu veliká. Pořád by ale mělo být nejdůležitější, aby to děti hlavně bavilo a taky aby je v tom krizovém věku sport držel v takovém tom čistém životě. Aby je třeba parta nestáhla k dělání špatných věcí.

Spousta teenagerů se sportem v pubertě skončí, protože je začnou víc lákat kamarádi, randění, alkohol. Nenastal nějaký náznak podobné krize i u vás?

Myslím, že v tomhle věku jsou hrozně důležití rodiče, kteří by měli určitě zasáhnout. Neříkám, že silou, ale měli by si zkrátka najít cestu ke svým dětem. Nemusí jim ničím hrozit nebo se k nim chovat nějakým způsobem špatně, ale vysvětlit, že i oni tímhle obdobím procházeli a nejsou na tu dobu pyšní. Dát tu vinu i sami na sebe. Že oni to tak taky měli. Každý si tím musí projít, jde o to, aby tohle komplikované období trvalo co nejkratší dobu.

Čím si vysvětlujete, že děti v dnešní době daleko méně sportují?

Je tu víc způsobů, jak se mohou zabavit. Internet, hry, počítače, televize... To všechno stahuje zájem o sport. Najednou je tu daleko víc možností. Za nás tohle nebylo. Televize měla jeden program odpoledne nebo dopoledne, někdy ani to ne. A počítače nebyly. Místo toho jsme pořád hráli nějaké hry a sportovali.

Zkuste zavzpomínat, jak jste jako dítě trénoval. V soutěžním videu jste předváděl postoj čápa, dělal jste ho jako dítě?

Ne, tehdy se sportovalo úplně jinak. Bylo to spíš takové soutěživé. Hrál se fotbal, hokej s tenisákem po ulicích, jezdilo se na kole. Děti, hlavně kluci, se mezi sebou pořád praly. Těch aktivit bylo strašně moc. Hlavně jsme ale trávili veškerý čas venku, byli jsme pořád spolu.

A později, když už jste se naplno věnoval hokeji?

To bylo to samé, veškerý volný čas jsem trávil s kamarády venku. Jinak jsem ale dělal dřepy, kliky, sklapovačky na břicho, to byly základní cviky. Myslím, že to dělal každý. Já jsem jich jen dělal o něco víc než ostatní.

Tíhl jste i k nějakému jinému sportu, nebo jste se soustředil jen na hokej?

Jen na hokej. Dostat se do jiného družstva bylo složité, protože tréninky byly ve stejnou dobu a bylo by hrozně náročné to nějakým způsobem zkombinovat.

Jste vzorem pro řadu dětí. Měl jste i vy sám jako dítě nějaké vzory?

Měl jsem vzory z hokejového světa a českého sportu. Jako každé malé dítě jsem to střídal, bylo jich několik.

Je možné, že díky těmto třem dnům s vámi se začnou některé děti věnovat sportu intenzivně?

Neříkám, že to bude kvůli mně. Ale je možné, že se jim začne sport líbit, začne je bavit. Není to jen o dřině. Jde o to, aby se děti nějakým způsobem dokopaly k tomu, aby se začaly víc pohybovat, protože jim to pomůže v budoucnu. 

5 sportů, díky kterým vás pohyb začne bavit

Krása

Řada rodičů tvrdí, že své děti nemohou z finančních či časových důvodů nechat sportovat. Jsou to podle vás reálné důvody?

Těžko říct... Vím, že některé sporty jsou hodně finančně náročné, což se jim pak ani nedivím. Je možné, že je spousta rodin, které mají takové finanční problémy, že platit příspěvky a kupovat náčiní je pro ně náročné, což se dá pochopit. Ale určitě to neplatí o všech.

Průzkum společnosti Sazka ukázal, že rodiče investují více peněz do alkoholu a cigaret než do sportovních aktivit vlastních dětí.

Četl jsem o tom. Byla to překvapující informace. Ale těžko někoho soudit. Já vím jednu věc. Když sportujete, nebudete mít ve stáří takové problémy. Svaly vám zpevní kostru. Jsou lidé, kteří mají ve čtyřiceti problémy s koleny, zády i klouby. Je to dané tím, že celou váhu jejich těla tahají jen klouby a kosti. Není tam žádná výpomoc svalů. Když máte silné svaly, nebudou klouby tolik opotřebované.

Jak se vám líbí ženy v typických chlapských sportech, jako je třeba právě hokej? Sledujete je, nebo jste spíš zastáncem toho, že dívky mají být krasobruslařky a akvabely, protože jim to zkrátka sluší?

Je pravda, že pokud jde o sporty, které by měly být vyloženě mužské, tak mám názor takový, že ženy si jimi zbytečně kazí postavu, což je škoda. Na druhou stranu musím říct, že na ženské sporty se koukám. Některé jsou i daleko zajímavější než mužské.

Před nedávnem jste zaujal média svým výrokem, že se nebráníte vlastním dětem, a především tím, že skončíte s hokejem, až na ně přijde. Jak moc je tohle téma ve skutečnosti aktuální?

Hodně záleží na tom, jak se některé věci v médiích formulují. Nebylo to rozhodně řečeno tak, že jakmile se narodí potomek, tak automaticky skončím s hokejem. Šlo o něco jiného. Já nevěřím tomu, že člověk dokáže skloubit dvě věci dohromady a dělat obojí na sto procent. Matematicky to prostě nejde. Když se na něco absolutně soustředím, automaticky pak zanedbávám to druhé. Když se narodí potomek, tak máte v první řadě šťastnou rodinu a ostatní věci by neměly být na stejné úrovni. Tudíž jim samozřejmě nemůžete dávat sto procent.