„V ČR rakovinou prsu ročně onemocní téměř 6 000 žen. Z celkového počtu připadá na Prahu přibližně 1 000 nových případů,“ MUDr. Václav Pecha, primář ONKOCHIRURGICKÉHO ODDĚLENÍ ZELENÝ PRUH.

Blíží se červen a s ním další Avon pochod. Desetitisíce žen, jejich rodiny, v čele s ambasadorkami zbarví svým pochodem v sobotu 9. června Prahu na růžovo. Je opět čas si připomenout, že rakovina je věc veřejná a že na ní nesmíte zapomínat.

Dnes pro vás máme ukázku z knihy Říkejte mi Miriam od Miriam Kotorové. Jedná se o autentický příběh ženy, která se setkala s rakovinou. Představte si, že jedné tiché noci se probudíte ze šíleného snu. Za pár dní se ukáže, že to byl posel přicházející skutečnosti. Šok, strach, beznaděj, panika. Co teď? Já nechci umřít, já NEUMŘU! Ve své knize popisuje zkušenosti s lékaři, terapeuty i léčiteli. Kladné i šokující, ale vždy důležité.

Neztrácet naději a sny. Umírají prý lidé, kteří už nemají žádné sny a žádné plány!

Bojuj nebo uteč!

„Dám vám na deset dní ještě arniku v nejsilnější potenci. Ta vám pomůže zachovat si nadhled, chladnou hlavu a čelit tlaku nemoci a lékařů." Bojuj nebo uteč! Informace z právě navštěvovaného kurzu bodyterapie mi jede jako smyčka před očima. Moje nervová soustava se zdá být před explozí, tělem lomcuje adrenalin. Sedím v dlouhé chodbě nemocnice a čekám na výsledek semináře. Zdaleka tu nejsem sama. Přisedla jsem mezi několik dalších žen vyděšených k smrti. S některými jsou tu i mužské posily. Nikomu tu není do smíchu ani do mluvení.

Starší paní naproti mně nehnutě upírá zrak na špičky svých bot. Žena přibližně mého věku, sedící po její pravici křečovitě svírá okraje kabelky. Mladá žena z druhé strany upřeně hledí do zdi naproti sobě a její partner po očku sleduje nás, které sedíme naproti přes chodbu. Ze seminární místnosti vychází vysoký prošedivělý lékař středního věku. Zve do vedlejší ordinace mladou ženu s dlouhými blonďatými vlasy, která předtím zírala do zdi. V patách jí kráčí její mužský ochránce. Za pár minut vycházejí z místnosti. Muž drží plačící ženu kolem ramen. Lékař se vrací zpět do seminární místnosti. Ti dva zdrceně odchází.

Tak tohle bude psycho!

Jak to vydržím? Nemám ponětí. Po mé levé straně sedí žena, jediná v šátku. Asi už má část léčby za sebou. Koutkem oka ji sleduji, ale ani ona nemá chuť do řeči. Sedím tedy tiše a čekám, co se bude dít. Střídavě vycházejí různí lékaři a lékařky a odvádějí čekající ženy do volné ordinace.

Jsem nervózní z toho, jak se to vleče? Nebo z toho, jak rychle se blíží pro mě rozhodující informace? Čas je relativní. Už tu zbývám jen já, žena v šátku a dvě další starší ženy sedící vedle nás. Všechny jsme oněmělé hrůzou. Ze seminární místnosti vychází silnější brunetka v bílém plášti. Volá k sobě moji tichou sousedku a představuje se jako chirurg.

Diagnóza přímo na chodbě

Nezve ji do volné ordinace?! Přímo před námi jí suše sděluje: „Ačkoliv se váš nádor po chemoterapii zmenšil z původních třech a půl centimetrů na centimetr, bude provedena operace v původním rozsahu nádoru. A ještě odebereme větší část uzlin." Žena je v šoku. Lékařka ji zve za hodinu na konzultaci k sobě do ordinace a odchází zpět do seminární místnosti. Tak tohle je na mě moc! Ten příšerný tlak nevydržím! Útěk, nebo boj? Rozdýchávám právě prožitou zkušenost.

Otevírají se dveře a vychází stejná lékařka: „Paní Kotorová!" Na útěk je pozdě. Jdu jí v ústrety v naději, že půjdeme do volné ordinace. „Dobrý den, já jsem chirurg. Na základě ultrazvukového vyšetření bylo rozhodnuto, že vám bude odoperován ten malý nádůrek v pravém prsu. Operace je naplánovaná na čtrnáctého května. Potom budete docházet na chemoterapii," informuje mě lékařka o mém zdravotním stavu také v čekárně.

Nevěřícně na ni valím oči...

A najednou cítím, jak mi od nohou pulzuje vzhůru zase ta žhavá koule. Jak tohle dopadne? Skočím jí po krku? Pošlu ji do háje? Bojím se domyslet. Proud žhavé lávy už míjí břicho a šine si to rovnou k hrudníku. Tam se znenadání zastaví a katapultuje se přes hrudník ven.

Sleduji sama sebe, jak odhodlaně říkám: „Paní doktorko, dovoluji si vás upozornit, že bez boje se nedám!" Teď pro změnu ztrácí půdu pod nohami lékařka a ztěžka se nadechuje. „No, nebudeme to snad řešit tady v čekárně, přijďte za mnou za hodinu do mé ordinace na klinice. A nezapomeňte si v kartotéce nechat vystavit zdravotní kartu." Ale, ale! Nebudeme TO řešit v čekárně?!

Ne, nejsem ne-mocná, bez-mocná!

Ovce se vzbouřila. Zlikvidovat! Ne, nejsem ne-mocná, bez-mocná! Já mám právo se spolupodílet na tom, jak bude probíhat má léčba. Je na mně, jestli přijmu klasickou léčbu, nebo pouze alternativní anebo ty dvě rozdílné cesty propojím. Je to můj život! Je to jen na mně! Převezmu odpovědnost za svůj život? Zaznamenávám překvapené pohledy čekajících žen. Asi žádná z nich nechápe, že mluvím o boji s lékařkou, která mi chce pomoci. Ošátkovaná je tu stále a provází mě pohledem, když opouštím čekárnu.

Odkud se vzala ta síla? Cítím, jak na mně praskají okovy. Odcházím pevně odhodlaná, že tady se operovat nenechám. Již mezi dveřmi na ulici mi po tvářích stékají slzy jako hrachy. Je tu emoční výbuch. Takové zoufalství! Jak si tohle může lékař dovolit? Prožitý šok si vybírá svou daň. Brečím nahlas jako malé dítě. Nemůžu přestat.

Klopýtám přes ulici, lidé se zastavují, otáčejí. V kapse mi zvoní telefon. Volá Dušan. Stačí moje první slova, aby se vyděsil k smrti. Zajíkavě mu sděluji právě prožitou zkušenost. Nevěří svým uším. „To nemyslíš vážně! Tam se teda určitě léčit nebudeš! Zavolej do nemocnice Na Homolce. Za touhle doktorkou už vůbec nechoď! Počkej chvilku, najdu ti číslo. Zvládneš to sama? Nemám přijet?"

Mohlo by vás zajímat:

MAMMA CENTRA ZELENÝ PRUH - supermoderní pracoviště v Praze

Zařízení pro prevenci a diagnostiku onemocnění prsu, je to největší akreditované screeningové mamografické pracoviště v České republice. V dubnu 2012 prošlo během rekordně krátkého času 10 dní rozsáhlou renovací a v úterý 14. května bylo slavnostně znovuotevřeno.

Je vybaveno špičkovými ultrazvuky a rovněž nejmodernějšími digitálními mamografy, které umožňují klientkám důkladnější, příjemnější a zároveň bezpečnější vyšetření, a to podstatným snížením dávky rentgenového záření. Kromě zkvalitnění samotného vyšetřovacího procesu došlo také k celkové rekonstrukci prostor čekárny a vyšetřoven. Pracoviště ročně vyšetří více než 30 000 klientek.

„Karcinom prsu je nejčastější závažné nádorové onemocnění u žen u nás i ve světě a jeho výskyt stále stoupá. Představuje kolem 16 % všech maligních nádorů u žen. Přitom většina z nich má díky včasnému záchytu a současným léčebným postupům šanci na úplné uzdravení. Ženy by proto měly chodit na preventivní mamografické vyšetření pravidelně, neodkládat ho, ani nepodceňovat jeho význam," zdůrazňuje MUDr. Alena Bílková, Ph.D., vedoucí lékařka MAMMA CENTRA ZELENÝ PRUH.

Nezapomeňte, letos se koná Avon pochod 9. června. Začíná na Kampě a opět končí ve Žlutých lázních!