Peníze jsou zlo: Dědictví zničilo celou naši rodinu

Budou to dva roky, co naše maminka zemřela a my se stále nemůžeme shodnout, co s majetkem uděláme, a ještě jsme se všichni do krve pohádali a nemluvíme spolu.

Foto: Profimedia.cz

Budou to dva roky, co naše maminka zemřela a nám, třem sourozencům, po ní zůstalo nemalé jmění. Jenže za tu dobu jsme se nejen nedokázali shodnout, co s majetkem uděláme, ale ještě jsme se všichni do krve pohádali a nemluvíme spolu.

Nepamatuju si, že bychom ještě za maminčina života někdy měli v rodině nějaké spory. S mými sourozenci jsme se hádali spíš během dětství a dospívání, ale nikdy nešlo o nic velkého, i přes všechny hádky jsme se milovali nade vše a jeden by pro druhého udělal cokoli.

Kdyby nepřišly peníze…

Tatínek nám zemřel, ještě když jsme byli malí a tak musela být maminka hodně samostatná. Ještě za minulého režimu si založila nakladatelství, které ač maličké, začalo velmi dobře prosperovat. Některé peníze proto maminka uložila na účty, jiné investovala do koupě dvou domů.

Mně a staršímu bratrovi ještě stačila koupit byt, protože už máme rodiny, ale naše sestra pořád žije v podnájmu. Je logické, že ona by tedy z toho dědictví měla dostat prostředky na bydlení. Mě i bratra napadlo, že by tedy automaticky měla dostat jeden z domů po mamince, jenže tam ona bydlet nechce.

Sestra potřebuje bydlení

A my jí zase nechceme dát tolik peněz, protože část z nich chceme dát maminčině sestře, další investovat do rekonstrukce dalšího z domů, který bychom potom mohli pronajímat.

Nabídli jsme tedy sestře, ať jeden z domů prodá a za peníze si koupí bydlení, jaké chce, jenže to ona odmítá, protože prý mamince kdysi slíbila, že dům nikdy neprodá.

Bratr si zaslouží nejvíc?

Do toho jsme se pohádali už i s bratrem, protože on si myslí, že by z hotovosti měl dostat největší podíl, protože nemocná maminka poslední rok strávila u něj a jeho rodina se o ni každý den starala. Na to já odpovídám, že to přece bylo logické, když on jediný má z nás tak velký byt, navíc v centru města, odkud to maminka měla blízko k doktorům.

Čtěte také: Vlastní sestra mě připravila o domov

A já se peněz také vzdát nechci, jednak bych je ráda investovala do svého podnikání, a jednak z principu. Přece se bratr o matku nestaral jen kvůli penězům? Přece to dělal z lásky, přece by ji nenechal na ulici, kdyby žádný majetek neměla.

A kromě toho, vždyť jsme mu se sestrou pomáhaly, jak jsme jen mohly. Každý víkend jsme za maminkou jezdily, braly ji na výlety, na návštěvy ke kamarádkám, někdy i do divadla.

Na maminku jsme zapomněli

Co vám budu povídat, peníze prostě všechno zničí. Z milujících lidí se stávají umanutí blázni, kteří nechtějí ustoupit ani o píď, protože vědí, že další peníze jim do klína jen tak nespadnou a v dnešní době je tak těžké je vydělat.

Nikdo z nás si nechce nechat líbit nespravedlnost, vždyť celý život jsme byli zvyklí, že máme všichni všeho stejně. A o to je to horší, že nikdy jsme na peníze nebyli, nikdo nikomu nezáviděl, nestaral se o to, kdo co má a nemá, nebyli jsme žádní hamouni a škudlilové.

Jenže vidina toho, že se váš život, vaše práce nebo bydlení může najednou zlepšit, vás naprosto zaslepí a změní. Co mě ale štve ještě víc než to, že se nedokážeme domluvit a jen se hádáme, je to, že jsme přes hloupé dědictví zapomněli na smutek po mamince. Přes samé peníze zapomínáme vzpomínat a připomínat si ji… Promiň, maminko!