Myslíme to dobře a jsme ... na zabití!

Asi se shodneme, že takový hrubián a alkoholik, popřípadě líná a promiskuitní ženská, nemusejí být ideálními partnery. V těchto případech nás každý polituje, podpoří nás v úprku, každý pochopí. Co když ale prchneme před někým,  kdo to s námi jen „myslí dobře"?

Nosil bych dříví do lesa, kdybych vyprávěl o tom, že alkoholici, chorobní žárlivci, hysterici a další výrazně problémové typy s jistotou dokáží zdevastovat jakýkoli vztah. Kdybych vám radil, že nejlépe se jim vyhnout, utéci od nich, rozvést se s nimi. To už všichni víme. Ale co s těmi, kteří nechlastají, nesmilní, chodí včas a pravidelně do práce, čistě se oblékají, nikoho nebijí, a dokonce ani nemluví sprostě? Co s těmi, kteří vlastně vypadají jako klaďasové a klaďasky, tedy až na to, že se s nimi nedá žít?

Hamleta vyměnil za koně…

Mám kamaráda Břetislava, zemědělského inženýra, který odjakživa miluje přírodu a koně, ale pracuje v kanceláři v centru Prahy. Teď se rozvedl. Počkal si, až bude nejmladšímu dítěti osmnáct, a prostě odešel. Před lety jsme byli spolupracovníci. Už tehdy mi Břeťa téměř denně smutně oznamoval, že musí jít na výstavu, operu, divadlo, koncert a že se mu tedy vůbec nechce. Ještě smutněji pak vždy telefonoval kamarádovi, který měl koňskou stáj, že snad tedy až příští týden a ten víkend taky až příští, neb o víkendu zase musí s manželkou objíždět hrady a zámky. Když neuposlechl, byl mu odepírán sex a domácí manželské potřebnosti, byl dehonestován i před dětmi, byl označován za kulturního barbara. „Víš, on si stejně plete Hamleta s Romeem," snažila se vtipkovat jeho žena - kulturymilovná učitelka. „A není hezčí rozumět koním?" snažil jsem se bránit kamaráda. To se jí nelíbilo. „Nevzala jsem si přece kočího!" A tak paní učitelka nemá ani kočího.    

Proč ležíš, když nemarodíš?!

Můj známý Jirka je tesař. Je to ten typ řemeslníka, na jehož práci se dá dívat jak na umělecké představení. Pracuje prostě perfektně, rychle a hodně, vydělá dost peněz. Doma pak chtěl odpočívat. To ovšem nešlo. Neustále byl úkolován. Pokud úkoly měly nějaký zásadní smysl, plnil je. Ovšem malovat dům 2x do roka do barev, které byly pro jeho ženu v ten okamžik „in", neustále přestěhovávat nábytek z místnosti do místnosti, budovat a rušit a budovat skalky a rýt záhony a realizovat stovky dalších manželčiných vrtohlavých nápadů se mu už nechtělo. „Já to myslím dobře," říkávala jeho žena. „Chci jenom, abychom to doma měli hezký." Pro Jirku by byl hezký anglický trávník. A klid. „Přece nebudeš ležet, když nejsi nemocnej," brala mu manželka z ruky noviny po nedělním obědě. A tak tento zručný tesař nakonec skončil u jiné ženy, která jej za jeho nadprůměrnou výplatu doma nechala číst noviny a občas se povalovat, vařila mu samé dobroty a občas mu i namasírovala unavená záda.  

Já ti to spočítám!

Abych to pojal vyváženě, zmíním i případ, kdy tím, kdo to „myslel dobře", byl muž. Byl to manžel mé někdejší spolupracovnice Alenky. Ta pohledná a milá ženská dokázala sebe i děti hezky a vkusně obléci za pár korun v sekáčích. Byla pro své kolegyně jakýmsi konzultantem v oblasti módy z druhé ruky a stravování ve smyslu chutně a levně. Svému manželovi musela vyúčtovávat každý nákup, každý večer mu předkládala účetní deník, musela obhájit či neobhájit výdaje do poslední koruny. Stejně zpravidla následovalo dlouhé kázání o marnotratnosti. Manžel jí přidělil kartu s výběrem omezeným na 1.000 Kč denně, vyšší částky musela mít schváleny předem, pak jí manžel zapůjčil (a vzápětí odebral) svoji kartu..   

Tohle vše jsme se dozvěděli až poté, kdy se toto na první pohled vzorné manželství rozvedlo. Finále přišlo v okamžiku, kdy manžel Alenku nachytal, když se vrátil o den dříve ze služební cesty. Tedy ne že by byla s jiným mužem. Přestupek byl závažnější. Bylo to v zimě. Alenka po dobu nepřítomnosti manžela nastavila na termostatu 22 stupňů namísto obvyklých 19. Děti i Alenka nebyli oblečeni v teplácích a svetrech, ale byly úplně nalehko. Tak se okamžitě prozradili Místo radosti z příjezdu následoval velký třesk, zakončený dlouhou přednáškou o vývoji cen plynu. Možná bych měl ještě dodat, že oba manželé měli velmi slušné příjmy, hezky zařízený domek a nové auto. A ten Alenčin dnes už bývalý manžel to zajisté myslel jen a jen dobře.

Všeho z mírou!

Spořivost, činorodost, ba i ta kulturymilovnost, to vše jistě samy o sobě nejsou negativní vlastnosti. A může to být spousta dalších věcí. Otázkou je zde pouze míra. Proto se tak těžko vysvětluje rodičům, kamarádům i známým, proč s tím či s tou nemůžeme dále žít. Neb tihle diktátoři a diktátorky nevyhazují nábytek z oken a nepůsobí viditelné podlitiny. Přesto dokáží ve jménu své „pravdy" svého partnera zotročit, otrávit, či dokonce donutit k úniku.
Znáte někoho takového ve svém okolí? Nebo snad osobně? Nebo ho máte dokonce doma? Napište o tom do diskuze!  

Vstoupit do galerie | 9 9 jídel na spaní