Můj muž neumí odpočívat: Koníčky jsou přednější než já

Můj muž žije v domnění, že by neměl zbytečně promrhat ani minutu svého času, a tak neustále něco dělá. Má dvě práce, mraky koníčků, píše blog... Neumí si jen tak sednout a odpočívat.

Foto: Profimedia.cz

14. 3. 2014

Můj muž žije v domnění, že by neměl zbytečně promrhat ani minutu svého času, a tak neustále něco dělá. Má dvě práce, mraky koníčků, píše blog... Neumí si jen tak sednout a odpočívat. Mám strach, že jestli to takhle půjde dál, dostane infarkt.

Dřív jsem v podobném tempu jako můj muž žila taky, ale bude mi dvaapadesát, takže už jednak nemám tolik sil jako ve dvaceti a jednak mám pocit, že je zbytečné se pořád honit. Že by člověk měl taky někdy odpočívat a nabrat síly, aby za dalších deset let nebyl už úplně odepsaný.

Ale můj muž nechce o nějakém nicnedělání ani slyšet. Má dvě práce, kromě té svojí ještě vyučuje na místní střední škole, a rozhodně to nedělá kvůli penězům, těch by si jedním povoláním vydělal dost. Ale prostě ho to baví. Potřebuje mít neustále něco na práci.

Přes týden o něm nevím

Když se doma nechystá na hodinu se studenty, píše si blog, navíc je blázen do focení, takže pořád někde něco fotí, pak fotky upravuje, třídí si archiv a každou středu a neděli navíc hraje s kamarády hokej. O víkendu nás ještě vezme na výlet, což je ale jediná aktivita, kterou naše rodina podniká společně.

Mám pocit, že přes týden manžela sice vidím, ale prakticky s ním nemluvím. I když je doma, je zabraný do jedné ze svých činností a vůbec mě nevnímá.

Je sice fajn, že je plný energie, ale všechny věci kolem rodiny a domácnosti stejně musím řešit sama. On svoji energii věnuje úplně něčemu jinému, takže to nemá ani tu výhodu, že je díky jeho hyperaktivitě doma všechno v pořádku.

Na domácnost kašle

On nemá čas na to, aby se zeptal, jak se mají děti, aby naplánoval dovolenou - to mi vždycky jen zadá svoje požadavky, tedy aby se tam hlavně dalo jezdit na kole, lézt po horách, hrát tenis a podobně, a když je potřeba udělat něco na domě, většinou musím volat řemeslníky. Dělá jen to, co ho baví.

Ale když pominu to, že se manžel nestíhá věnovat mně (už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsme si jen tak sedli a povídali si), rodině a našemu společnému životu obecně, mám strach, že si tím svým způsobem života užene infarkt. Vždyť on se vážně ani na chvíli nezastaví.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Spí jen pár hodin denně a odpočívá jedině aktivně. Když nenamáhá tělo při sportu, namáhá hlavu. Občas si říkám, jestli tohle samo o sobě už není nějaká diagnóza. Když ho totiž například jednou za čas donutím navštívit svoje nebo jeho rodiče, kde musí aspoň dvě hodiny jen sedět a konverzovat, úplně na něm vidím, jak to s ním škube, jak je nervózní, jak si podupává nohou, s něčím si hraje a nejradši by vstal a šel alespoň oběhnout dům.

Pořád si říkám, že s věkem třeba přestane všechny tyhle činnosti zvládat, že se zklidní a naučí se na chvíli zastavit, ale znám ho už třicet let a v tomhle ohledu se tedy nezměnil ani trochu.

Co si o tom myslíte vy?

Máte pro naši čtenářku nějaký tip, jak by mohla naučit svého manžela odpočívat? Nebo myslíte, že je jeho způsob života naopak normální a ona by ho neměla chtít měnit? A setkali jste se s někým podobným, kdo musí neustále něco dělat? Diskutovat můžete pod článkem.

Podobné téma bude mimo jiné námětem pondělního pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1, ovšem diskutovat můžete i v komentářích pod článkem.