reklama
 

Miluška Bittnerová: Prsa nesundám, barvu vlasů nezměním

O Milušce Bittnerové média mluví jako o české Marilyn Monroe. Proto nás zajímalo, jestli je opravdu taková femme fatale, nebo tak jenom vypadá.

Foto: Profimedia.cz

O Milušce Bittnerové média mluví jako o české Marilyn Monroe. Proto nás zajímalo, jestli je opravdu taková femme fatale, nebo tak jenom vypadá.

Bez mučení se přiznala, že druhá možnost je pravdivá a že se velmi často setkává s tím, že ji lidé považují za někoho, kým vůbec není. Jak si tyhle situace umí vychutnat, se dočtete v následujícím rozhovoru. Prozradí vám ale třeba i to, proč četla Korán a proč chodí ke kartářce.

Máte nový pořad na Českém rozhlase 2. O co jde?

Je to pořad Dvanáct ve dvanáct, ve kterém se střídáme, teď je nás tam pět. Jsme lidi z různých oborů, různých věkových kategorií. Během hodiny pustíme dvanáct písniček a po svém si je komentujeme. Jde tam tedy o pohled toho daného člověka na tu konkrétní muziku, na toho zpěváka nebo na tu dobu. Nejsem sice odborník, ale muziku mám strašně ráda, jsem hudební staromilec, hodně mě baví třeba šedesátá léta. Jediné, s čím mám trochu problém, je spisovná čeština, kterou v Rozhlase musím dodržovat. V tomhle jsem spíš komerčnější typ moderátora.

Co se v Rozhlase nesmí říkat?

Narazili jsme třeba na slovo mejdan. Nemám ho vyloženě zakázaný, ale doporučili mi ho neříkat. Nebo spojení: Mějte hezký den. Vím, že to je anglicismus, ale mám pocit, že se tady už tak zabydlelo, že si ho můžu dovolit. Vždyť se říká posledních patnáct dvacet let. A když já řeknu: Přeji vám hezký den, zní to skoro jako ironie. Přísní jsou ale i posluchači. Od jednoho pána jsem dostala hrozně vynadáno za to, že jsem rozebírala hokej na olympiádě a řekla jsem, že to kluci moc nezvládli a že snad se příště polepší, načež mi pán napsal, že to bylo krásné šesté místo a co mám proti hokeji.

Spousta lidí vás pořád zná jen jako sestřičku z Ordinace, vy jste ale hlavně divadelní herečka.

Prozraďte jim, jakou nejzajímavější roli jste si zahrála? Mám jednu oblíbenou roli a doufám, že bude celoživotní. Jedná se o dvě komediální aktovky od Čechova - Námluvy a Medvěd, které jsme v Divadle Gong nazkoušeli už před třinácti lety, pak jsme to zderniérovali, pak jsme se rozhodli, že to nazkoušíme znova pod jiným divadlem. Ty dvě role, které tam mám, jsou takové, že je můžete hrát ve dvaceti i v sedmdesáti. Dá se to hrát na velkém jevišti i na miniaturním prostoru. Takže to je taková moje oblíbenkyně a doufám, že mi vydrží, co to půjde.

A která role byla nejnáročnější?

Asi v Shakespearovi, ve Snu noci svatojánské. Jednak proto, že jsme tam hodně tančili a zpívali, do toho ty Shakespearovy verše, a hlavně to bylo hodně temné zpracování. Někdy máte během zkoušení hned na začátku pocit, že tu figuru cítíte, ale po měsíci vám dojde, že to vlastně ještě není ono, tak se do ní noříte víc a víc, a tím je to náročnější. A zároveň výsledek je o to lepší.

Šla byste do podobného seriálu jako byla Ordinace znovu? Právě s ohledem na tu nálepku, které se pak těžko zbavuje…

To mají ale i ty stovky herců, co tam hráli. Nevidím v tom problém. V okamžiku, kdy mám čas a je to hezká role, tak do toho jdu. Těchto nálepek se moc nebojím, i když teď prý chtěli Jirku Štrébla zmlátit a zničili mu auto, kvůli tomu, že hraje v Ulici postavu, která není úplně hodná na svoji nevlastní dceru.

Další vaše nálepka je česká Marilyn Monroe a prsatá blondýna. Nevyužíváte někdy toho, že vás lidi mají za naivní blondýnu?

Já bych ráda, ale moc mi to nejde. Když lidi očekávají, že je člověk úplně blbej, pak je můžete jen překvapit. Nikdo ode mě neočekává, že vysvětlím teorii relativity, nikdo neočekává, že vím, co je integrál, nikdo by neřekl, že jsem přečetla Korán. A svým způsobem je to příjemný, nemusím nikomu nic dokazovat. A stejně s tím nic neudělám. Prsa nesundám, barvu vlasů asi nezměním, protože čím mám tmavší vlasy, tím víc vypadám jako rajda.

Může být zábavné ty předsudky pozorovat…

To jo. Je pravda, že co se týče chlapů, oslovujou mě vyloženě jen ti nejvíc namachrovaní. Naopak normální kluk se mě bojí. Většinou s nima samozřejmě vyběhnu, anebo se hrozně bavím. Občas na tu situaci koukám seshora a říkám si: "Ježiš, ty seš blbej!" A ještě mu schválně nahrávám: "Tak mi to povyprávěj všechno. Tohle auto máš? A ještě nějaký další? A jakou má barvu? Červenou? No tu mám nejradši. Co jachtička, byla by jachtička?" Jsem schopná i tleskat. Někdy si říkám, že jsem zlá, ale co s nima mám dělat? Stejně by to nepochopili.

Znamená to, že jste vždycky musela ty správné chlapy balit vy?

Právě že ne. Beru to jako svůj velkej handicap, ale nikdy jsem neuměla lovit chlapy. A dokonce ani nepoznám, když někdo balí mě. Takovej ten oční kontakt na dálku jde úplně mimo mě. Na to mě vždycky musí holky upozornit, že na mě někdo kouká, a než si ho všimnu, většinou už odchází. Já se prostě stydim (směje se). Ale naštěstí jsem vdaná, takže už se to ani nemusím učit.

A máte nějaké vlastnosti té femme fatale, ke které vás přirovnávají?

Femme fatale je podle mě sebevědomá, osudová, tajemná, umí manipulovat s chlapama. Takže nic, nic takového u mě není. Sebevědomí, to je něco, s čím neustále bojuju. Už od dětství a myslím, že se to už nikdy ani nesrovná. Na to je dobrý divadlo, kde se schováte za nějakou roli, a vlastně i při moderování to nejste tak úplně vy. Ale že bych já jako Miluna teď vstala a řekla: "Hele lidi, já vám řeknu fór!", tak to bych nikdy v životě neudělala, hanba by mě fackovala. A musím se přiznat, že tím, jak můj obličej trochu znají i cizí lidi, někdy je mi ta pozornost nepříjemná. A jako pro herečku je pro mě trochu průser, že jsem jiná, než jak vypadám. Jsme brané typově, takže i když zvládnu zahrát cokoli, fyziognomicky se k tomu nehodím. Takže já si prostě tu Židovku v koncentráku nezahraju a nezahraju. Což je hrozná škoda, protože holocaust je moje velký téma.

Jaká další témata máte?

Holocaust už tu byl několikrát, mezi nimi sekty, všechna náboženství, život Ježíše i všechny konspirační teorie kolem toho. Ale musím se přiznat, že teď mám období, kdy chci číst love story. Samozřejmě ne harlekýnky, ale kvalitní příběh, a ideálně nešťastný. Ale trochu se bojim, že přes prázdniny, až bude zase trochu víc času, přijde zase něco těžšího.

Vážně jste četla Korán?

V sedmnácti v osmnácti jsem hledala Boha, a přemýšlela, jaké náboženství by mi bylo nejbližší. Nenašla jsem nic, co bych mohla bezvýhradně aplikovat na sobě. Takže jsem defacto bezvěrec, i když jsou mi některý věci blízký. Křesťasntví asi nejvíc, přece jenom v tom žijeme, slavíme Vánoce a podobně. A Korán byl součástí toho hledání. A líbil se mi. Islám vůbec není špatné náboženství, je to jen o výkladu. Spoustu věcí má s křesťanstvím společné, ale Korán se například víc stará o tělo než Bible. Bible se tváří, že jsme jen duše, kdežto Korán říká, že tělo musíte umýt, nakrmit, aby fungovalo…

Prý chodíte ke kartářce, je to pravda?

Měli jsme s kamarádem takové období, kdy jsme obcházeli kartářky a hledali nějakou fakt dobrou, a obávám se, že jsme ji našli. Je to akademická malířka Josefína Gerajová, její obrazy jsou nádherný a její předpovědi jsou neskutečně přesný.

Co vám předpověděla a pak se to vyplnilo?

Kamarádovi například chvíli před naplánovanou dovolenou řekla, že na ni nepojede, že tam žádné moře nevidí. A doopravdy, jeho maminka musela neočekávaně na operaci, tak zůstali v Čechách. Umí předpovědět i práci, a co se týká lidí kolem mě, ty umí rozebrat, jakoby je znala dvacet roků, a přitom je nikdy neviděla. Teď jsem tam ale dlouho nebyla, nemám období, kdy bych chtěla znát odpověď. Beru to spíš jako zábavu, nechodím tam kvůli závažným věcem.

Jak jste se dostala k soutěži Miss Junior? Nepůsobíte zrovna jako vyznavačka soutěží krásy…

Zapojila jsem se do toho minulý rok. Nejprve jsem to měla moderovat, pak jsem to začala i dramaturgovat, takže jsme mi vytvořili pozici ambasadorka. A protože se nám spolupráce líbila, přizvali mě i letos. Jsem u castingů, společně připravujeme semifinále i finále. A přestože jde o soutěž krásy, kterým jinak nijak zvlášť nefandím a nikdy bych se do takové soutěže nepřihlásila, zaujalo mě to, protože to má přidanou hodnotu v tom, že funguje jako prevence proti příjmu potravy. Přesně tahle skupina, holky mezi patnácti až jednadvaceti lety jsou v největším ohrožení. Na každém castingu máme výživového poradce, spolupracujeme s lékařem a holky, které mají BMI pod 17,5, do soutěže nebereme. Je to potřeba, protože máme za sebou čtyři castingy a čtyři anorektičky.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Hana Vagnerová: Svatbu v džínách a na pankáče

Top 10 slavných blondýnek: Která je nejsmyslnější?

Test: Slavné dětské hvězdy. Poznáte je na fotkách?

Něžné detaily i nečekaná jednoduchost. Top manikérkou Instagramu je Tina Goldsteinová | Video: Instagram/Betina Goldstein
reklama
reklama
reklama