Je to něco málo přes rok, co jsem na mateřské, tedy doma. Ale připadám si, jak kdybych dělala dvě zaměstnání najednou. Je to moje první dítě, takže se všechno učím. Ale manžel to nechápe a místo aby byl ohleduplný, čím dál častěji mi po příchodu z práce vynadá, že jsem doma nic neudělala a ještě chci od něj pomoct.

Samozřejmě od něj nechci, aby myl nádobí, vařil, chodil na nákup a dělal takové ty běžné věci, které se dají v pohodě zvládnout i s dítětem. Jen by mi pomohlo, kdyby byl ochotný zařídit alespoň věci ohledně hypotéky, auta a podobně. Jenže místo toho přijde domů z práce a diví se, že nejsem schopná všechno tohle oběhat, když jsem celý den doma. 

Jenže zrovna v tomhle věku je s dítětem tolik starostí. Odpočinete si jedině, když spí. Jenže to zase musíte uklízet byt, vařit, prát, a navíc potřebujete spát taky, protože nepravidelný režim, kdy musíte k dítěti v noci pořád vstávat, je prostě vyčerpávající.  

Čtěte také: Jak "ošidit" dítě, aby s nadšením poslechlo maminku

Když pominu, že na čtení a jinou vlastní zábavu čas prostě nemáte, je tohle všechno ještě v pohodě. Když ale potřebujete zařídit něco venku, ve městě, všude musíte s kočárem, dítě nemůžete nikde nechat samotné, čili všechno trvá dvakrát déle než obvykle. 

Teď si určitě říkáte, co jsem to za husu, která si pořád jen stěžuje a nezvládá takhle triviální věci. Jenže já bych si nestěžovala, naopak bych si mateřskou strašně moc užívala - kdyby se ke mně manžel nechoval, jako bych byla na dovolené. To je tak strašně ubíjející, čím dál častěji poslouchat, jak jste neschopní, nešikovní, nebo dokonce líní a pohodlní.

Přitom to vůbec není tak, že by přišel domů, a tady byl nepořádek, prázdná lednice a nevyprané prádlo. Ale on mi prostě vyčte, když třeba jen nestihnu vyžehlit. Toho, že se zbytek bytu leskne jako zrcadlo, si ale už nevšimne. A co hůř, když jsem chodili oba do práce, nikdy takový nebýval. To až teď, kdy jsem zůstala doma.

Chci toho hodně?

Vím, že i on má své práce v zaměstnání dost, že teď většina příjmů naší domácnosti plyne od něj, ale přesto bych chtěla, aby měl trochu pochopení, aby mě respektoval, jako já respektuju jeho. Chci toho hodně?

Bojím se, že pokud to takhle půjde dál, úplně to zkazí náš vztah. A vlastně nejen naše manželství, ale i vztah k naší holčičce. Třeba už nebudu chtít žádné další dítě, protože mi bude mateřská symbolizovat manželský teror. Vlastně už teď přemýšlím, že si najdu nějakou práci, alespoň na poloviční úvazek, abych pro manžela byla zase dost dobrá, respektive dostatečně výkonná. 

A to jsem si přitom vždycky říkala, jak se na mateřskou těším, jak si budu užívat miminko a pozorovat, jak krásně roste, že nebudu krkavčí matka, která si hned po šestinedělí pořídí chůvu a vidí dítě v podstatě jen o víkendech. Ale pokud to tyhle mámy mají doma tak jako já, už se jim nedivím...

Co byste na mém místě udělali vy?

Mluvit s manželem nepomáhá, pořád dokola opakuje to samé: "Jsi doma, tak se starej!" Já se starám, jak můžu, ale pořád je to málo, začínám z toho mít deprese. Nevím, jak z toho ven, ale vím, že určitě nejsem jediná, komu se něco takového přihodilo. Prosím, milé čtenářky, poraďte mi, jak jste se z té situace dostaly vy?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Práci nehledá, živím ho já. Jak to změnit?

Většina rodičů lže dětem. Tady je odpověď proč

Nevěšte prádlo, budete mít těžký porod!

Vstoupit do galerie | 13 Jolana Voldánová: Osmnáct let moderátorské hvězdy

Vstoupit do galerie | 9 Jsou mladí, krásní a talentovaní. A navíc Češi