Manžel mě podvedl. Nic lepšího se mi nemohlo stát

Kdyby mé sokyni nedošla trpělivost, zřejmě by můj muž vedl dvojí život ještě spoustu let.

Foto: Thinkstock

22. 7. 2015

Kdyby mé sokyni nedošla trpělivost, zřejmě by můj manžel (dnes už bývalý) vedl dvojí život ještě spoustu let. Jenže to nevydržela a jednoho dne zazvonila u našich dveří.

V náručí měla miminko a schválně si počkala na chvíli, kdy budu doma jen já a manžel bude v práci. Což ostatně nebylo těžké, protože on byl v práci pořád. Tedy jak se v tu chvíli ukázalo, možná často jen tvrdil, že je v práci.

Nechala to na mě

Takže najednou tam stála, všechno vyklopila a nechala na mě, ať to vyřeším místo ní a místo něj. Byl to ten klasický příběh, kdy on jí sliboval, že se rozvede, a pořád se k tomu neměl. Já vím, že by to neudělal dobrovolně nikdy, protože se mnou má dvě děti. A také by to neudělal kvůli své práci.

Jenže se mu to asi trochu vymklo z rukou, protože jeho bokovka otěhotněla. Tedy aspoň si to myslím. Samozřejmě jsem po tom, jak moc bylo dítě dílem náhody nepátrala.

Dva roky mi zahýbal

Tahle paní mi na prahu našich dveří sdělila, že má s mým mužem poměr už asi dva roky. Takže to zřejmě začalo jen pár měsíců poté, co se nám narodil druhý potomek. Nedovedete si představit, jak moc to bolelo.

Já jsem se celou dobu trápila tím, jak jsem na všechno sama, a manžela bláhově omlouvala, že má tak náročnou práci, že si děti ani neužije, natož aby s nimi mohl pomáhat. A on přitom...

Takže asi chápete, že jsem se moc dlouho nerozmýšlela. Byla to pro mě zrada největšího kalibru. Dělala jsem všechno proto, abych zajistila fungující domácnost, spokojenou rodinu a jemu dala dostatečný prostor pro jeho kariéru, a on si toho asi ani nevšiml.

Došlo mi, co je zač

Teprve teď mi došlo, s jakým sobcem vlastně žiju. Vzala jsem děti a odjela s nimi do domu mých rodičů. Naštěstí spolu vycházíme skvěle a jejich dům je dost velký, čímž jsem to měla hodně ulehčené.

Manželovi jsem nechala jen krátký vzkaz a nebrala mu telefon. Nehodlala jsem mu to nijak ulehčovat, i když i tak mi myslím může děkovat, že jsem tu jeho pochybnou situaci nakonec rozlouskla. Zajela jsem za ním za pár dní, až jsem se to všechno aspoň trochu rozdýchala.

Oznámila jsem mu, že chci rozvod a jemu nezbylo, než se všemi mými návrhy souhlasit. Bydlíme totiž na malém městě a on je místní starosta. Kariéra pro něj znamená hodně, a tak nechtěl budit zbytečný rozruch. Znáte to - na maloměstě se roznese i to, co se ještě ani nestalo.

Čtěte také: 20 let jsem byla single. Byla to nejlepší škola života

Nechtěl na sebe upozorňovat nějakými soudy o děti, i když si myslím, že při svém pracovním vytížení by ani o děti či střídavou péči nestál. Kromě toho už má přece novou rodinu.

Stejně si ale tím vším zavařil a z ostudy má kabát. Býval oblíbený, ale teď se na něj lidi dívají skrz prsty. Nechtějí, aby jejich městečko vedl někdo, kdo je schopen opustit ženu s malými dětmi a udělat si někde bokem jiné.

Lehké to nemá ani ta jeho nová paní. Nikdo ji tu nemá rád, všichni si na ni ukazují: "To je ta, co za všechno může!" Uvidíme, jestli to nakonec ustojí.

Můj život je teď lepší

Čekala jsem, že i proti mně se leccos obrátí. Například, že jsem muži vzala děti (vídá je jen každý druhý víkend), že jsem mu sice nechala náš dům, ale zároveň se nechala vyplatit. Přesto za mnou lidé chodí, ptají se, jestli jsem v pořádku, nabízejí pomoc. Jakoby najednou zjistili, že i já jsem jen člověk, protože jako k manželce starosty se ke mně takhle mile nikdy nechovali.

Mám tedy pocit, že je můj život najednou jakoby volnější, přátelštější. Nehoním se za dokonalou domácností, která ve skutečnosti byla falešná. Když vím, že už tu žádný manžel není, netrápím se tím, že na nás nemá čas, a najednou si všechno víc užívám.

Jako bych chytla novou chuť do života a dokonce se těším, až budu zase randit. Paradoxně jsem na tom teď mnohem líp než můj bývalý muž, který se z toho všeho zřejmě bude vzpamatovávat ještě dlouho.