Karolína, domácí kuchařka: Hloupnu, ale vařím o to líp
Karolína Kamberská má nejen svůj pořad na televizi Prima, ale nyní i svou vlastní knihu receptů. Kromě toho pracuje jako redaktorka a má tři děti. Jak to všechno stíhá? Má vůbec čas na nějaký relax a jak si odpočine nejlépe?
Karolína Kamberská má nejen svůj pořad na televizi Prima, ale nyní i svou vlastní knihu receptů. Kromě toho pracuje jako redaktorka a má tři děti. Jak to všechno stíhá? Má vůbec čas na nějaký relax a jak si odpočine nejlépe?
V rozhovoru však prozradila také to, co si o televizních pořadech o vaření a jejich vlivu na diváky myslí, a jaké sama sleduje. Zajímalo nás ale třeba i to, jak ji jako novou televizní hvězdu vnímají děti a jestli manžel na její úspěch nežárlí.
Pracujete jako redaktorka v časopise Marianne, máte svůj pořad na Primě a teď jste ještě vydala kuchařku. Stíháte doma vařit?
Když jsme natáčeli, děti doma jedly chleba, to je bohužel realita. Jinak se samozřejmě snažím, ale narovinu říkám, že někdy je to nestíhačka.
Přitom na obalu vaší knihy se píše, že je oslavou domácího vaření. Tak jak si na něj tedy udělat čas?
Důležité je nenabrat si toho moc najednou a nedávat si hrdinské úkoly.
V tuhle chvíli už se pořád nenatáčí? A plánuje se pokračování?
V tuhle chvíli mám natočeno, kuchařku mám odevzdanou, takže už jsem se i vyspala. Jestli bude pokračování se teprve uvidí, teď probíhají jednání.
Vymýšlíte už recepty pro nějakou další knihu?
Já recepty vymýšlím průběžně. Což je dobré, že mám z čeho brát, když se ukáže, že musím do měsíce odevzdat 80 receptů. Takže teď už samozřejmě dělám další, ale to je normální součástí mojí práce v Marianne, i součástí mého běžného života.
Kde berete inspiraci?
Hrabu se v různých kuchařkách z cest. Vždycky když někam jedu, tak si jich tam pár nakoupím. Před spaním si pak víc prohlížím kuchařky než normální knihy a pak mám pocit, že hloupnu. Hloupnu, ale vařím čím dál líp. Sleduju také různé kuchařské weby a blogy, a co mě zaujme potom zkouším doma a po svém.
Jakou kuchyni máte nejradši?
Já jsem kuchyňsky promiskuitní. Jinak nejsem, ale v kuchyni jo. Baví mě tradiční stará česká kuchyně, ale trochu si ji přizpůsobuju, aby v ní nebylo tolik mouky, kterou naše babičky rvaly všude ve velkém množství, aby to zasytilo. Mám ráda i středomořskou kuchyni a ráda to střídám. Kdyby byl člověk zaměřený jen jedním směrem, tak by to byla trošku nuda.
Jak se vlastně stalo, že máte svůj pořad?
To mi takhle jednou přišel e-mail od Gordona Lovitta (producent úspěšného pořadu Ano, šéfe!, pozn. red.), jestli nechci něco takového natočit. Já jsem ho v tu dobu vůbec neznala, takže jsem si ho nejdříve šla vygooglit, abych se ujistila, že si ze mě někdo ze známých nedělá srandu. Zjistila jsem ale, že existuje, tak jsem mu odpověděla, ale pak to všechno trvalo celkem dlouhou dobu, téměř dva roky. Není zase takový problém pořad natočit, jako prosadit ho v nějaké televizi. Samotné natáčení pak byl dost velkej fofr.
Byl to splněný sen?
O vlastním pořadu jsem nikdy ani nesnila. To spíš o té kuchařce. Přece jen píšu, a tak mě napadlo, že někdy časem něco vydám. O tom pořadu jsem si pořád myslela, že to asi nakonec stejně nevyjde, a samotnou mě překvapilo, že to nakonec vyšlo.
Jak moc vám do vašeho konceptu na Primě mluvili?
V podstatě jsme si to mohli dělat úplně po svém. I režisér po mně chtěl, abych byla úplně přirozená. Měla jsem pocit, že bych měla mluvit spisovně, protože normálně mluvím tak, jak mi zobák narostl. Ale oni naopak říkali: "Neblbni, buď taková, jaká seš." Takže tam plácám ty svoje blbosti a ono to funguje. Vlastně na té přirozenosti je to postavené. Nemusím se přetvařovat, recepty jsem si také vymýšlela sama, nikdo mi do toho nekecal, což má pro mě velkou cenu.
Pořadů o jídle a vaření je celkem dost. Je těžké se mezi nimi prosadit, anebo je zájem diváků tak velký, že mohou mít stejný úspěch všechny?
Myslím, že ten zájem docela je. Nejsem člověk, který by sledoval čísla a sledovanost, tím si radši nechci zanášet hlavu, ale myslím, že to lidi baví. Alespoň já mám hodně pozitivních ohlasů. A co se mi tak doneslo, tak jsou se sledovaností spokojeni i na Primě.
Myslíte, že všechny ty pořady včetně vašeho přispívají ke zlepšení gastronomie v Čechách?
Já se o to určitě snažím. Nevím, jestli zrovna můj pořad má nějaký vliv, ale obecně bych řekla, že ano, že se i díky těmto pořadům o gastronomii více zajímáme, než třeba před pěti nebo deseti lety. Vysoká sledovanost je určitě daná tím, že se lidi starají o to, co je dobré jíst, aby měli energii a dobrý pocit, a ne aby je jídlo zničilo.
Ve stejném čase jako váš pořad běží pořad Haliny Pawlowské. Co na něj říkáte?
Já jsem ho neviděla. Ale já jsem neviděla ani sebe.
Nějaké jiné sledujete?
Moc ne, nemám na to moc čas. Ale když ano, baví mě Jamie Oliver. Líbí se mi, jak to dělá provokativně. Ale určitě nejsem člověk, který by to pravidelně sledoval a vyhledával. Což bych možná i měla, abych věděla, co se točí ve světě, ale na to bohužel kapacitu nemám. Třeba časem.
Máte vůbec ještě čas na jiný koníček než je vaření?
Třeba ráda odpočívám. Někdy, když na to mám třeba deset minut, tak rychle odpočívám. Největší relax pro mě je, když se doma všichni rozvalíme na pohovku, něco dobrého si nalijeme a jen tak kecáme. Anebo když jdeme na procházku. Mám ráda přírodu, takže klidně i teď v zimě vezmeme bundy a vyrazíme někam do lesa a do polí.
Ještě mi řekněte, co říká váš muž na to, že má teď doma úspěšnou a slavnou ženu?
Drží mi palce. Což bude určitě i tím, že z toho něco má - když vařím, tak se aspoň dobře nají. Kdybych byla úspěšná v atletice, bylo by to možná horší.
A co říkají vaše tři děti, když vás vidí v televizi?
Ty velký se samozřejmě bály, že se za mě budou muset stydět. Ale myslím, že se uvolnily ve chvíli, kdy jim spolužáci na gymplu začali říkat, že mě viděli v televizi a že to bylo hezký. A ten malej, toho to hrozně baví a líbí se mu, že je maminka v televizi.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Tereza Kerndlová: Mám příšerný strach z porodu
Nejkrásnější slavní muži? Je jim 40 a víc!
9 druhů ořechů: Které koupit na pečení a které mlsat?
