Chlapy musím oslovovat první, říká surfařská hvězda

Přestože je jí pouhých pětadvacet let, dokázala se australská surfařka Stephanie Gilmore stát už pětkrát světovou šampionkou. Zajímalo nás, jestli se z vyhrávání časem nemůže stát stereotyp, i jaký je její klíč k dosažení úspěchu.

Se Stephanie jsme se setkali už na začátku léta v malebném francouzském městečku Biarritz, kde se tradičně koná jeden ze dvou evropských závodů seriálu Roxy Pro (ten druhý probíhá v Portugalsku a všechny ostatní v Americe či Austrálii). Stephanie nám vyprávěla o tom, jak je surfování nevyzpytatelné, že nikdy nevíte, co si pro vás připraví.

A jakoby se oceán rozhodl její slova potvrdit, byl o soutěžním víkendu tak klidný, že jediné, co se ve vodě dalo dělat, bylo kondiční plaváním, případně paddle board, ovšem o surfování nemohla být ani řeč. Seriál závodů se tedy musel podřídit přírodě a francouzský závod odložit až na konec září.

Stephanie v něm sice nevyhrála, ale přesto zůstává jedinou ženou na světě, která dokázala už pětkrát získat světový titul.

Jste pětinásobnou mistryní světa a letos zřejmě získáte i šestý titul. Máte ještě motivaci?

Rozhodně. Můj úspěch, i všechny budoucí, závisí jen na tom, jak moc dokážu být vyrovnaná, což je strašně složité. Nutí mě to se neustále překonávat a soustředit. A to platí nejen v surfování, ale ve všem, co chci v životě dokázat. Nejlepší na surfování je, že vaším největším soupeřem je oceán, který nedokáže nikdo ovlivnit a kontrolovat, nikdo se s ním nemůže srovnávat. Proto je surfování ta největší jízda na světě.

Přesto, nemůže se i z vyhrávání stát stereotyp? Nezačne vás to jednou nudit?

Nikdy nedokážete surf a surfování plně ovládnout, protože vždycky je tu oceán, který se pořád mění, je nevyzpytatelný a nikdy nevíte, co vám připraví. A když nikdy nevíte, co přijde, nemůže se z toho stát stereotyp ani nuda. A samotný pocit výhry, to je pak jen třešnička na dortu, něco, po čem pak naprosto přirozeně toužíte.

Co dalšího byste ještě chtěla dokázat?

Chci cestovat, poznat všechny možné kultury, lidi a místa na zemi. A tohle všechno mi vlastně dopřává surfování - závody se konají ve všech koutech světa, která mohu mezi soutěžením docela důkladně poznávat. Kromě úspěchů v mé profesi je ale pro mě důležité zůstávat sama sebou, nestat se někým jiným. Možná se to nezdá, ale je velmi těžké toho dosáhnout. A když se to podaří, je to ta nejlepší věc na světě.

VIDEO: Stephanie v reklamě! Podívejte se, jak jí to sluší >>

Chtěla jste už odmalička být profesionální surfařkou, nebo jste měla jiné plány?

Doma mi surfování servírovali se stejnou samozřejmostí jako snídani. Jako dítě jsem nad tím moc nepřemýšlela, chodila jsem surfovat, protože chodil můj táta. A když jsem vyrostla, zjistila jsem, že to miluju a že toužím se neustále zlepšovat.

Může se profesionálním surfařem stát i někdo, kdo pochází ze země, která nemá moře?

Určitě. Přiznávám, že ze začátku to může být těžší, ale je to jako se vším. Když chcete něčeho dosáhnout a pevně si za tím jdete, nakonec uspějete. Je ale třeba počítat s tím, že vás to bude stát spoustu úsilí a po cestě asi budete muset něco obětovat. A co se týče samotného surfování, umělé vlny jsou naštěstí čím dál rozšířenější, takže si můžete i bez moře vyzkoušet, jaké to je sjíždět vlnu.

Jak často trénujete?

Záleží na tom, kde právě jsem. Na mé profesi je dobré, že trénink vlastně znamená celodenní surfování. Ale když jsem někde ve městě nebo na cestách, většinou se každý den jen protahuju a posiluju, abych nevyšla z kondice.

Co máte na surfování nejradši?

Ten pocit, když sjíždím vlnu, adrenalin. To, že můžu být celý den ve vodě. A také pokoru, kterou ve mně oceán automaticky vyvolává. To se pak často hodí i v běžném životě.

Co děláte ve svém volném čase, když zrovna nesurfujete?

Jsem velký milovník hudby, takže ji nejen poslouchám, ale zkouším i hrát. A také moc ráda vařím, život bez dobrého jídla si nedovedu představit.

Nemají z vás muži strach, když zjistí, že jste tak úspěšná sportovkyně?

(rozesměje se) To si nemyslím. Naopak surfování je skvělé téma, kterým začít konverzaci. I když je pravda, že většinou je musím oslovit já, jinak bych se nedočkala.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Táňa Vilhelmová: Princezna, která si užívá své kluky

Jiří Mádl: Role zkouším doma před zrcadlem

Střevní chřipka může zničit antikoncepci. Co pomáhá?