reklama
 

10 věcí, které jste měli zjistit, když vám bylo dvacet

Jsou věci, které si můžete dovolit zhruba do vašich dvacátých narozenin. Pak byste měli začít zjišťovat, že vypadat a chovat se jako puberťák působí trochu divně, když vám táhne na třicet, čtyřicet, nebo snad dokonce ještě víc.

Foto: Roxy

Jsou věci, které si můžete dovolit zhruba do vašich dvacátých narozenin. Pak byste měli začít zjišťovat, že vypadat a chovat se jako puberťák působí trochu divně, když vám táhne na třicet, čtyřicet, nebo snad dokonce ještě víc.

U některých lidí, a jistě jich kolem sebe máte také dost, však tento zlom nenastane, a oni zůstávají pořád tak naivní jako v těch zmíněných dvaceti. U některých věcí to není na závadu, někdy je dokonce moc fajn udržet si mladý pohled. Ale pak jsou věci, u nichž když nezměníte názor, budete působit hloupě, nevyzrále a nezkušeně.

Jakých deset věcí bychom si tedy měli uvědomit, když je nám "dvacet a něco"?

1. Bez práce nejsou koláče.

Zhruba ve vašich dvaceti by vám mělo začít docházet, že k samostatnému životu potřebujete peníze a že peníze nerostou na stromech, nýbrž je třeba je vydělat. Mezi vaší dvacítkou a třicítkou byste měli poznat skutečnou hodnotu peněz. A buď vám dojde, že maminka měla pravdu, když říkala, že zbytečně utrácíte, anebo budete chtít utrácet úplně stejně, ale o to víc začnete pracovat.

2. Možnosti riskovat jsou časově omezené.

Zjistíte, jak život funguje. Dojde vám, že ve dvaceti máte jedinečnou možnost riskovat a zkoušet všechna možná zaměstnání, než zjistíte, která vás baví nebo vám vyhovuje nejlépe. Nemáte totiž co ztratit. V ideálním případě máte svoji první práci ještě při škole, a částečně vás živí rodiče. Buď bydlíte u nich, nebo na koleji, nebo v jednom bytě se spoustou kamarádů. Nemusíte si lámat hlavu, z čeho zaplatíte hypotéku, auto, jestli zvládnete zajistit děti, a tak nemáte co ztratit. A náležitě toho využíváte, protože už je vám dvacet a víte, že takhle jednoduché to vždycky nebude.

3. Není třeba na sebe přehnaně upozorňovat.

Pomalu vám dochází, že není třeba mít zelené vlasy, dva kroužky v nose a extravagantní oblečení. Stejně tak už víte, že nemusíte zastávat radikální názory, abyste upoutali pozornost. Možná dokonce zjišťujete, že není třeba se proti všemu vyhraňovat, že naopak je občas fajn být součástí davu. Zkrátka a dobře, stáváte se normálními, protože víte, že lidská jedinečnost je v něčem úplně jiném.

4. Autority je dobré respektovat.

Za dvacet a více let života už vám jistě došlo, že když se budete při každé příležitosti hádat s učitelkou, zasedne si na vás a udělá vám ze života peklo. Tohle zjištění se vám hodí i ve vašich prvních zaměstnáních, kde šéfovi raději všechno odkývete a myslíte si svoje, než abyste se bili za svůj názor, když stejně předem víte, že bitvu nemůžete vyhrát. Raději šetříte energii a argumenty pro situace, v kterých můžete něčeho dosáhnout nebo něco změnit.

5. I rodiče jsou lidé. 

Matka najednou přestává být otravná kráva, ale úplně normální člověk, který je navíc ochotný vám s čímkoli pomoct nebo poradit. A světe div se, její rady nejsou vždycky jako z jiné planety. Částečně je to i tím, že se pomalu stěhujete mimo rodné hnízdo a s rodiči se nevidíte každý den. Občas, když už jste delší dobu mimo domov, se dokonce přistihnete, že vám vlastně chybí.

6. Závislost na mamince končí. 

Zdánlivě si tento bod s tím předcházejícím protiřečí, jenže je spousta mladých lidí, kteří sice na protivnost své matky ustavičně nadávají, ale přesto úplně automaticky přijímají její péči, která je stejně soustavná, jako když jim byly tři roky. V tomto věku byste si tedy měli zvykat, že když neumyjete nádobí, zůstane špinavé. Když nevyperete, nemáte co na sebe. Částečně tento bod závisí i na matkách samotných. Neměly by dítěti podstrojovat až do jeho čtyřiceti, naopak by ho od brzkého věku měly vést k samostatnosti.

7. Jakou cenu mají přátelé?

Najednou si uvědomíte, že přátelé jsou ti, kdo vás ochotně pomohou přestěhovat, nechají vás u sebe bydlet, když to potřebujete, kdykoli vás vyslechnou a nezištně poradí, a chovají se k vám pořád stejně, i když na dva roky zmizíte do ciziny. Těm, s kterými je úžasná sranda, jsou děsně společenští a vždycky jsou stylově oblečení, proto s nimi tak rádi chodíte do baru, najednou začnete říkat jen "známí".

8. Svět není černobílý.

Zjišťujete, že na všechno si nelze hned udělat jednoznačný názor. Už chápete, že na jednu věc existuje několik různých úhlů pohledu a učíte se neodsuzovat druhé za to, jak se na o dívají oni. Místo toho si raději sháníte informace. Víte, že všechno má své pro i proti, a že na všem špatném se dá najít něco dobrého a naopak, a tak si neděláte názor hned, ale teprve poté, co se zamyslíte, nebo získáte dostatek informací. Stručně řečeno, stáváte se rozumnými.

9. Nerozumíte všemu na světě.

V důsledku toho zjišťujete, že ne všechno je tak, jak jste si vždycky mysleli, a začíná vám docházet, že nerozumíte všemu na světě, a že ne ke všemu se můžete relevantně vyjádřit. Máte sice zdravé sebevědomí, ale už vám došlo, že nikdo nemůže mít patent na rozum, takže ani vy ne. Můžeme tomu říkat třeba pokora.

10. Mění se význam slova "sexy".

Zatímco coby náctiletá jste toužila výhradně po krasavcích s velkými svaly, pomněnkovýma očima a výraznými rysy ve tváři, dnes víte, že mnohem důležitější a více sexy je u muže to, jestli se na něho můžete spolehnout, můžete mu důvěřovat, umí vás rozesmát, ale taky uklidnit, když se něco nepovede. Dnes se s ním totiž už nechcete jen ukazovat po městě a po barech, dnes spíš přemýšlíte, jestli je vhodným adeptem k založení rodiny.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Matka každého prokoukne. Proto o mně ví všechno

Přítel se nechce rozvést. Jak ho mám přesvědčit?

Kojení pro dospělé: Zvrácená móda nebo zdravá léčba?

reklama

Komerční tip

reklama