Vanilka pravá, botanicky vanilka či vanilkovník plocholistý (Vanilla planifolia, Notylia planifolia), je liánovitou orchidejí z čeledi vstavačovitých.
Je známá především pro své tobolky, nesprávně označované jako lusky. Ty se ve fermentované podobě uplatňují pro sladce opojnou vůni v potravinářství či při výrobě parfémů.
Vanilka pravá má původ ve Střední Americe. Již před tisíci lety zde aromatické vanilkové tobolky sloužily Aztékům a Toltékům při přípravě jídla, ale také lék pro posílení organismu nebo jako afrodiziakum.
Do Evropy se vanilka dostala až v polovině 16. století. Ačkoli se rychle stala velmi žádanou, dlouhou dobu se dovážela pouze z jihovýchodního Mexika. Až v 19. století se podařilo zajistit umělé opylování vanilky, a tak začala být pěstována i v jiných tropických oblastech. Mexiko dnes produkuje jen 10 % vanilky. Asi 50 % celosvětové produkce vanilky v současnosti připadá na Madagaskar. Vanilka se pěstuje také na Srí Lance, Bahamách nebo na Jávě.
Popis rostliny
Vanilka pravá jako bylinná liána šplhá do výšky několika metrů. Má dužnaté zprohýbané lodyhy s délkou až 20 m. Nesou střídavé kožovité listy podlouhlého nebo kopinatého tvaru, s délkou 10 – 20 cm. Jsou celokrajné, na vrcholu zašpičatělé.
Na lodyhách raší také vzdušné kořeny žlutobílé barvy. Těmi se rostlina přichytává ke kmenům stromů. Není však cizopasnou rostlinou, stromům neškodí, jako zdroj živin jí slouží organické zbytky kůry.
Vanilka vykvétá nejdříve třetím rokem. Květy mají zelenavou barvu a vytvářejí krátké úžlabní hrozny. Okvětní lístky o délce několika centimetrů směřují dopředu. Kvůli specifickému tvaru květů není rostlina schopná samoopylení. Přirozeně ji přitom opyluje jen jeden druh blanokřídlého hmyzu, který se endemicky vyskytuje pouze v Mexiku. Neopylený květ do druhého dne opadá.
Pokud dojde k opylení, plod dozrává za 8 – 9 měsíců. Jde o 15 – 25 cm dlouhou, asi 1 cm širokou válcovitou tobolka se vzhledem lusku. Starší rostliny tvoří i několik desítek tobolek za rok.
Pěstování
Vanilka je po šafránu a kardamomu třetím nejdražším kořením na světě. Je to dáno tím, že její pěstování a zpracování je velmi náročné. Dlouhé liány vyžadují oporu. Nové výhony je třeba neustále stáčet tak, aby květy byly dostupné pro opylování a sklizeň. Opylování se provádí ručně. Rostlina navíc kvete pouze jediný den. Plody se sklízejí asi půl roku po odkvětu, v době, kdy ještě nejsou plně dozrálé. Po sklizni pak probíhá mokrá či suchá fermentace, která uvolňuje aromatický vanilin a dává tobolce hnědou barvu.
Plody pěstovaných rostlin jsou aromatičtější než plody divoce rostoucích vanilkovníků. Vůně, chuť a kvalita vanilky se liší dle lokality. K těm nejoblíbenějším patří tzv. bourbonská vanilka, vanilka Bourbon. Pochází z ostrova Reunion (dříve Bourbonského ostrova), kde se vanilka mimo Mexiko poprvé začala pěstovat.
Sladké pokrmy i nápoje
Již Aztékové vanilkou dochucovali čokoládu. Dodnes se vanilka s čokoládou a čokoládovými výrobky snoubí, aby jim propůjčila svoji lahodnou chuť a vůni. Vanilka se hodí do mnoha sladkých pokrmů, moučníků, dezertů, pudinků nebo zmrzliny. Provoní také kávu a jiné nápoje. Je tradiční ingrediencí Coca-coly, její výrobce také patří k největším odběratelům vanilky.
Vanilkový cukr – jednoduchý recept
Pro vysokou cenu se pravá vanilka mnohdy nahrazuje syntetickým vanilinem. Ten se však vůni pravé vanilky nemůže rovnat. Vanilkové tobolky jsou přitom dnes běžně k dostání. Připravit si z nich můžete třeba vlastní vanilkový cukr. Receptů je celá řada. Ten nejjednodušší recept spočívá v tom, že vanilkový lusk vložíte do uzavřené nádoby s cukrem. Aby cukr získal vanilkové aroma, je však třeba počkat minimálně několik týdnů.