reklama
 
  • Wiki
  • Šafrán setý

Crocus sativus
Lidové názvy: šafrán pravý, šefrán, šefra, šefra jedlá, krokus setý, krokus žlutý, kročes, krocin, žlutidlo
Čeleď: kosatcovité

Popis rostliny

Šafrán setý je trvalkou, která dorůstá do výšky 10 – 30 cm.
Má kulovitou cibulovitou hlízu, ta je nad povrchem země pokrytá šupinkami. Z hlízy vyrůstá několik úzkých čárkovitých listů s rýhováním. Od konce srpna do září z hlízy vyhání na krátkých stopkách také jeden nebo dva fialové květy nálevkovitě zvonkovitého tvaru. Na bázi je kryje blanitá pochva.
Každý květ nese pestík (samičí rozmnožovací orgán), tvořený oranžovo červenou čnělkou se třemi nitkovitými rameny o délce 2 – 3 cm. Někdy bývají mylně označovány jako blizny. Právě tyto čnělky slouží jako vzácné koření nebo léčivá droga. Plodem rostliny je mnohosemenná tobolka.
Název šafrán pochází z arabštiny a překládá se jako „být žlutý“. Odkazuje na obsah žlutých barviv ve čnělkách šafránu. S čnělkami souvisí i latinské jméno rostliny, které pochází z řeckého „krokos“ ve významu „vlákno“.

Výskyt a pěstování

Šafrán je prastarou kulturní rostlinou s původem zřejmě v oblasti Malé Asie. Dnes se pěstuje na mnoha místech světa, například ve Španělsku a Francii, v Íránu nebo Kašmíru. Také u nás se v minulosti šafrán pěstoval, v tzv. šafránicích.
Rostlině vyhovují výživné půdy a slunná chráněná stanoviště. Květy se objevují až po dlouhém suchém létě.
V divoké přírodě šafrán setý nenajdeme. Běžně se však vyskytuje vzhledově podobný ocún jesenní, který je prudce jedovatý.

Léčitelství

Šafrán je vzácným kořením, které je nedílnou součástí arabské nebo indické kuchyně. Najdeme ho také v receptech španělských, francouzských nebo latinskoamerických. Vysoká hodnota šafránu je daná zejména tím, že z celé rostliny nachází uplatnění pouze sušené nitkovité čnělky. Právě ty se využívají také v lidovém léčitelství, buď jako prášek, nebo celé. Na kilogram koření či drogy je přitom třeba více než sto tisíc květů. Vláknité čnělky šafránu se sklízejí před úplným rozkvětem. Z každého květu se ručně odštipují.
I přes svoji vzácnost se šafrán dříve užíval také k barvení látek. Žluté barvivo – šafránová žluť (karotenoid crocin, crocetin) tvoří až 40 % obsahu čnělek. Významný je i obsah šafránové silice (aldehyd safranal), která je nositelem osobitého aroma. Trpce hořkou chuť šafránu dává obsažený glykosid picrocrocin. Šafrán je také zdrojem některých vitamínů (B2) a minerálních látek.

Léčivé účinky šafránu

- má antioxidační vlastnosti
- příznivě ovlivňuje zažívání a metabolismus
- podporuje vylučování žaludečních a žlučových šťáv
- pomáhá při jaterních poruchách a dně
- je prospěšný při nadýmání
- zvyšuje chuť k jídlu
- působí močopudně
- snižuje hladinu krevních tuků a cholesterolu
- tlumí křeče hladkého svalstva
- je prospěšný při menstruačních potížích
- má sedativní účinky, pomáhá při depresích a nespavosti
- je mu přisuzováno i afrodiziakální působení

Podávání a užití

Šafrán se samostatně v lidovém léčitelství užívá jen vzácně, většinou na špičku nože. Častěji je součástí pokrmů. Zatímco jeho využití jako koření je bezpečné, při přímém podávání je třeba obezřetnost. Šafrán může vyvolat zažívací potíže, nevolnosti, zvracení, krvavé průjmy, bolesti hlavy apod. V množství nad 10 g najednou je smrtelně nebezpečný.
Protože vyvolává stahy dělohy, není šafrán vůbec vhodný pro těhotné ženy. Protože brání vytváření krevních sraženin, není vhodný ani pro osoby s poruchou krevní srážlivosti.
Šafrán bývá součástí bylinných kapek. Spolu s mátou, meduňkou či fenyklem ho najdeme v čajích na podporu zažívání. Najdeme ho i v homeopatických preparátech.

Čaj pro zklidnění nervů – recept

2 – 3 sušené čnělky šafránu zalijeme horkou vodou a necháme pár minut luhovat. Čaj, který zklidní nervy a zbavuje depresí, popíjíme slazený medem.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.

Související články

reklama
reklama
reklama