Marina pochází z města Severodoněck v Luhanské oblasti, kterou se podle informací ukrajinského generálního štábu momentálně snaží ruské síly dobýt. Marinina rodina vždy mluvila rusky, ve škole se učila v ukrajinštině. Její muž, rodina i část přátel na východě země zůstali. Nejhorší je pro ni to, že s lidmi v oblastech těžce zasažených válkou není možné se spojit, ani neví, zda jsou naživu. "Lidé, kteří zůstali na Ukrajině, nežijí, ale přežívají," řekla ve speciálním vydání pořadu Protivný sprostý matky o jejich podmínkách s tím, že ona sama se má v Česku oproti nim velmi dobře.

Ukrajinky zabíjely ze žárlivosti, porodily ve vězení. Změnilo je to, říká režisér

Žena

K odjezdu ze země se rozhodla čtvrtého března z hodiny na hodinu, několik desítek minut před tím, než odjížděl vlak. Rozhodujícím momentem pro ni bylo to, když na dvůr vedlejšího domu dopadl dělostřelecký granát. Do Česka se Marina chtěla již dříve podívat, ne však jako válečná uprchlice, ale jako turistka. V sousedním Polsku bylo v době jejího útěku již přes milion uprchlíků, proto se rozhodla i s pětiletou dcerou a devítiletým synem pokračovat dál. Svým dětem říká o válce pravdu, nechce před nimi nic tajit. 

Vyhledat příběh Mariny a spojit se s ní podle dramaturgyně pořadu Kateřiny Krobové nebylo nic jednoduchého. "Hosty si negooglujeme a snažíme se nerecyklovat to, co už na internetu je. Přicházejí k nám tedy na základě sítě našich vlastních kontaktů a zkušeností," vysvětluje s tím, že se k mladé ukrajinské ženě dostala oklikou díky ředitelce mateřské školy v Lounech Olze Krátké, se kterou téma mladých maminek tehdy probírala. "V březnu se mi Olga svěřila, že špatně v noci spí, že se aktuálně setkává s příběhy, které je těžké vstřebat," přibližuje cestu, která vedla až k mladé ženě z Luhanské oblasti. 

Marina se v současnosti snaží, aby žila s dětmi i v Postoloprtech nedaleko Loun běžný život. "Moc pomáhá škola a školka, děti si ode mě odpočinou a já od nich," říká. Stále ale sní o tom, že se vrátí do svého domu. Že už by nemusel stát, si zatím nepřipouští. "Chci vzkázat všem krajanům, že to zvládneme. Jsme silný národ, vyhrajeme, bojujeme," dodává.

K pláči i křiku dochází, točíme bez příkras

V případě speciálního dílu s příběhem rusky mluvící Ukrajinky, stejně jako v předchozích dílech pořadu, se tvůrci snažili zachytit rozhovory bez velkého zásahu. V některých dílech proto ve studiu například křičí nebo pobíhají děti. Příběh Mariny se tvůrců dotkl i osobně. Krobová podotýká, že i při natáčení dílu si všimla, jak ukrajinská hostka měla neustále v ruce mobilní telefon. "Je to jejich jediné spojení s blízkými, jediná možnost, jak zjistit, jestli ještě žijí. Neustále ho kontrolují. To je takový detail, který hodně zasáhl mě," říká dramaturgyně pořadu a připomíná, že je důležité se i v tomto období starat o svoje duševní zdraví. Na toto téma připravili tvůrci pořadu i bonusový rozhovor s psycholožkou Zuzanou Masopustovou.