Picasso, Rembrandt, Da Vinci, Mozart, Bach, Beethoven – to jsou jen někteří z nejznámějších umělců světa. Umění se od starověku dělí na umění výtvarná, což jsou trvalá vizuální umělecká díla (např. architektura, fotografie, malířství, sochařství, film) a umění múzická neboli performativní, kde umělec sám vystupuje před diváky - např. zpěv, hudba, divadlo nebo tanec. V umění se klade důraz na originalitu a tvořivost jedince.
Definice umění
Podle Ottova slovníku je umění "úmyslné tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou již při pouhém nazírání a vnímání, tj. hodnotou estetickou". Encyclopedia Britannica vymezuje umění jako „užívání dovedností a představivosti k vytváření estetických předmětů, prostředí nebo zážitků, které lze sdílet s druhými lidmi.
Vědy o umění
Umění zkoumá několik věd – estetika, dějiny umění, sociologie umění, psychologie umění, literární věda a další obory. Estetika se zabývá povahou uměleckého díla a krásy vůbec, psychologie a sociologie jeho individuálním a společenským působením nebo významem. Historické obory (dějiny umění, hudby, literatury) sledují vývoj uměleckých projevů v dějinách a řadí je do různých slohů (gotika, renesance, baroko, rokoko, empír atd.)
Historie umění
Umění nás provází už od pravěku – např. zdobení vlastního těla, předmětů a obydlí lze najít v každé lidské společnosti. Ve starších společnostech bylo umění těsně spjato s kultem a rituály, posvátnými místy, chrámy a slavnostmi, u Homéra a antických básníků je božského původu. Od starověku sloužilo jako výraz panovnické moci a prestiže měst, ve středověku zejména jako chrámové umění (výtvarné, hudební, divadelní) – a často anonymní. Od renesance se zájem obracel k originalitě umělce. Vznikaly první galerie a umělecké akademie a umělecké předměty se stávaly předmětem sběratelství. Na osvícenské zdůraznění umění jako výrazu harmonie (klasicismus) a na romantické pojetí umělce jako génia reagovali někteří umělci od devatenáctého století odmítáním dobových konvencí a akademismu, někdy také protestem a provokací.
Umění v 19. a 20. století
Od devatenáctého století ovlivňují umění nové technické možnosti reprodukce a záznamu a také nová média umělecké tvorby (fotografie a film). Začalo se nově oceňovat lidové umění i umělecké řemeslo a umění se také stávalo nástrojem propagandy (plakát, film, reklama). Vznikaly také první umělecké školy a další umělecké instituce jako například výstavy a festivaly. Od 20. století se umění zbavuje své znázorňovací funkce (abstraktní umění) a s rozpadem slohu se dále individualizuje. Zároveň je pod silným tlakem komercializace. Objevují se také další nová média a někteří umělci se snaží smazávat hranice mezi uměním a běžným životem (např. happening).
