Pandemie koronaviru přinesla zásadní zhoršení psychického stavu Čechů a Češek a s tím související nárůst dalších negativních jevů, jako je alkoholismus či domácí násilí v rodinách. Stranou toho přitom nezůstávají ani děti.

"Děti vztah rodičů často intenzivně prožívají, i když se jich spory bezprostředně netýkají. V některých rodinách je zdrojem konfliktů mezi rodiči a dětmi, či dokonce spouštěčem fyzického trestání dětí školní příprava, která nyní pro řadu rodin představuje velký problém a zdroj stresu," vysvětluje ředitelka Nadace Sirius Dana Lipová.

Každoročně přibude v Česku zhruba devět tisíc nahlášených případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí, z nichž několik na následky špatného zacházení zemře. Podle odborníků je však jejich reálný počet až desetkrát vyšší. Fyzického, psychického a sexuálního násilí na dětech se nejčastěji dopouští někdo z rodiny nebo z nejbližšího okolí dítěte. Počet zneužívaných a týraných dětí přitom během pandemie vzrostl.

A zatímco v běžném režimu měly tyto děti šanci se se svými obavami a trápeními svěřit vrstevníkům, učitelům nebo vedoucím sportovních oddílů, během současných platných opatření proti šíření nákazy covid-19 i o tohle záchranné lano přišly. Právě škola a volnočasové aktivity jsou totiž často místem, kde se na týrání dítěte nebo jeho zneužívání přijde.

Učitelé mohou včas zachytit projevy ohrožení dítěte

"Učitelé jsou lidé, kteří jsou schopni včas zachytit projevy ohrožení dítěte a dítěti nabídnout pomoc. To v rámci distanční výuky nefunguje. Ohrožené děti jsou tak již rok v podstatě odříznuté od spolužáků, kamarádů, učitelů, trenérů nebo vedoucích kroužků a dalších lidí, které mohou normálně požádat o pomoc," dodává Dana Lipová.

Zatímco případy sexuálního násilí na dětech zaznamená a řeší nejčastěji někdo z rodiny, v případě fyzického násilí je tomu jinak. "Jiné je to ale u fyzického týrání, kde jsou děti mnohem více odkázané na vnímavost lidí mimo rodinu, jako jsou učitel, sousedé, kamarádi nebo lékaři. V těchto případech, bohužel, často selhává netýrající rodič, který o týrání ví, ale nechce nebo nedokáže učinit potřebné kroky, a stává se tak vlastně pasivním spolupachatelem," tvrdí ředitelka Nadace Sirius, jež pomáhá znevýhodněným dětem.

I kvůli tomu, že děti tráví většinu dne v izolaci se svou rodinou, se zhoršily také podmínky pro dostupnost odborné pomoci. "Pro dítě je například v malém bytě velmi problematické zavolat na krizovou linku, je neustále pod kontrolou rodiny a kontakty s lidmi mimo rodinu jsou minimální," vysvětluje Lipová.

Právě kontakt s dalšími lidmi je přitom pro pomoc a vysvobození dětí z týrání či zneužívání zásadní. "V praxi se, bohužel, ukazuje, že mnohé děti zcela zbytečně zůstaly uvězněné v zajetí týrání či zneužívání jenom proto, že lidé kolem nich nedokázali zachytit a rozpoznat jejich signály o pomoc, nebo nepřikládali potřebnou váhu tomu, co se jim dítě snaží sdělit," dodává Lipová.

Linka důvěry je v pandemii zásadní, děti preferují chat

"Děti jsou týrané a zneužívané dlouhou dobu a většinou se mnohokrát pokusily o své situaci někomu říct, ale člověk nedokázal udělat potřebné kroky a zajistit jejich bezpečí," potvrzuje také ředitelka Dětského krizového centra a klinická psycholožka Zora Dušková.

Dětské krizové centrum pomáhá ohroženým dětem v různých životních situacích, jednu ze zásadních větví této pomoci tvoří Linka důvěry. Právě na ni se děti mohou obrátit nonstop.

V rodinách jsme kvůli pandemii čím dál agresivnější. Na vině je strach

Rodina

"Dneska na Lince důvěry daleko více děti preferují chat, protože chatovat mohou i z místnosti, kde jsou další členové domácnosti, kteří pro děti nejsou bezpečnými osobami. Nemůžou si dovolit telefonovat, protože existuje riziko, že by je zaslechli," vysvětluje Zora Dušková s tím, že během pandemie linka ještě nabyla na významu.

Ačkoliv poskytují také ambulantní péči a osobní terapie, daleko častěji děti využívají distančního kontaktu.

"Dostávají se k nám ale i prostřednictvím netýrajících a nezneužívajících rodičů nebo někoho ze širší rodiny, který děti doprovází po zjištění nebezpečné situace, ve které se ocitlo. Děti se ale k nám dostávají také prostřednictvím Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo policie. Někdy je to i doporučení od školního psychologa, což nám v loňském roce víceméně vypadlo. Děti ztratily kontakt s výchovnými poradci a školními psychology, kteří pro ně mohli být velmi důležitou emoční podporou pro to, aby svou situaci dokázaly ventilovat," vysvětluje ředitelka Dětského krizového centra.

Pomáhají i kamarádi dětí

Zásadní pomocí v současné situaci tak mohou být také například kamarádi dětí anebo lidé z jejich blízkého okolí. "Pokaždé jsme velmi překvapeni, když se svěří kamarád kamarádovi se závažnými situacemi a leckdy od něj dostane obrovskou podporu. Říká mu, že by to měl řešit a nenechat si to líbit, případně radí, kam zavolat anebo kam by spolu mohli zajít. Děti to spolu kolikrát umí vyřešit lépe než dospělí," tvrdí Zora Dušková.

Jestliže má podezření na týrání nebo zneužívání dítěte někdo z okolí, měl by podle Duškové kontaktovat OSPOD a v případě nutnosti policii. O postupu se může poradit také anonymně s pracovníky Linky důvěry.

Dětské krizové centrum a Nadace Sirius nedávno spustily kampaň s názvem Nenecháme dětství zhořknout jejímž cílem je upozornit právě veřejnost na signály, které děti nejčastěji vysílají, pokud jsou ohroženy domácím násilím.

"S ohledem na současnou situaci, kdy jsou děti izolované doma a odříznuté od kamarádů a pomoci, považujeme tuto kampaň za velmi důležitou. Průzkumy, které se v posledních měsících uskutečnily, shodně upozorňují na zvýšené riziko násilí v blízkých vztazích, a je proto nutné, abychom byli všichni vnímavější k problémům dětí a poskytli jim pomoc co nejdříve a co nejlépe," uvedla ředitelka Nadace Sirius Dana Lipová.

Dostat se z týrání a zneužívání je náročné

Na pomoc obětem domácího násilí i zneužívaným dětem se zaměřuje také organizace Nenech mě BÝ-í-T. V ní se angažují ženy, které si podobnými zážitky prošly. Dvě z nich se jako děti staly obětí sexuálního zneužívání, nyní pracují jako poradkyně a snaží se o osvětu v této problematice, rády by například dělaly debaty ve školách.

"Schopnost pomáhat dál stojí na velkém učení se o sobě, práci na sobě a je to dlouholetý proces hojení se. Není to tak, že bychom byly připraveny takto pomáhat ze dne na den. Několik let jsme docházely na psychoterapie," říkají.

Děti ztrácí v době pandemie důležitý pocit bezpečí. Sdílejte emoce, radí psycholožka

Rodina

Dostat se z následků týrání a sexuálního zneužívání je přitom nesnadná cesta na řadu měsíců, ne-li let. "Často a dlouho ji doprovází flashbacky, které jsou vyvolány různými situacemi. Je velmi důležité odpustit, sobě i druhým, aby člověk mohl jít dál bez zášti a zloby, protože kdyby se tak nestalo, je to velké břemeno, které si s sebou táhnete, a bez toho nelze začít znovu žít," dodávají.

Lidé, kteří zažili sexuální zneužívání jako děti, provází posttraumatická stresová porucha, deprese i sebevražedné myšlenky. Potýkají se ale také s neurologickými poruchami, potížemi se sebevědomím, sebepřijetím a sebeláskou. Často mívají vyhraněné vztahy a nedůvěru k lidem.

"Sebepoškozování dětí je často důsledkem něčeho, co tomu předcházelo. Je nutné se dívat zpětně a hledat spouštěče tohoto jednání. Těmi může být zásadní ohrožení dětí, týrání nebo zneužívání," potvrzuje Zora Dušková s tím, že počet případů sebepoškozování dětí a sebevražedným tendencím v posledním roce narostl.

A podle údajů organizací pracujících s dětmi došlo v posledních měsících také k nárůstu počtu případů úzkostných a depresivních poruch. To podle Zory Duškové souvisí nejen s týráním a zneužíváním, ale i již zmiňovanou izolací a zavřením škol.