Na svých sociálních sítích otevřeně mluvíte o tom, že chodíte na terapii. Proč jste se to rozhodla veřejně sdílet? 

Na jedné straně jsem měla potřebu se v tom necítit sama a na druhé vnímám, jak společnost podléhá strachu, díky čemuž je pak snadněji manipulovatelná. Čím víc se témata duševního zdraví rozšíří a stanou se normou, tím víc se může naše společnost někam posunout. Jsou to věci, které řeší každý z nás, všichni bojujeme s nějakým strachem. Stává se, že mi někdo zavolá s nabídkou práce a mimoděk zmíní, že ho moje videa inspirovala k tomu, aby chodil na terapii, která mu hrozně pomáhá. Moc mě to těší, samozřejmě se ale také objevili lidé, kteří psali nehezké komentáře. 

Dotkly se vás? 

Výhoda terapeutické práce je, že jsem začala tyhle reakce chápat jinak. Daný člověk tak nereaguje proto, že je podstatou zlý, ale proto, že má nějaké vnitřní trauma, svůj boj. Když mu někdo předestře téma, které se ho týká, a on na něj zareaguje extrémně, bývá to kvůli tomu, že ho právě tohle téma nejvíc bolí a pálí. Jen by se mi líbilo, kdyby začal každý reagovat sám u sebe, abychom se pozastavili nad tím, že v nás něco vyvolá tak extrémní emoční reakci, a ptali se, co to je. Jsem v tomhle idealista, ale v životě mi to pomáhá, ač se tomu samozřejmě stále učím. Mám na mysli se ve chvíli, kdy se něco děje, zastavit a začít situaci analyzovat. Když emoce správně zpracuji, obrátí se v můj prospěch, a ne proti mně. 

Je jednodušší koukat do obrazovky než mluvit s lidmi

Nedávno jste na sociálních sítích sdílela příspěvek, ve kterém mluvíte o závislosti na telefonu. Kdy jste si uvědomila, že máte problém? 

Když jsem před pár lety viděla fotky z backstage nějaké akce a na každé fotce jsem měla mobil v ruce. Ještě to nemám diagnostikované, ale možná se to pojí s tím, že mám určitou formu ADHD. Určitě to ale vychází z mé sociální úzkosti, kdy potřebuju mozek něčím neustále zaměstnávat, abych nemusela přemýšlet nad tím, jak se vlastně mám bavit s ostatními lidmi. Je holt jednodušší koukat do obrazovky a dělat, že něco řeším, než se vystavit stresu z komunikace. Nikdy to pro mě ale nebylo jen o bezduchém scrollingu, byla jsem velmi zacílená. Plynule jsem přešla z holky, která měla i při chůzi v ruce knihu, v někoho, kdo má v ruce telefon. 

Jak vypadá práce se závislostí na telefonu? 

Je to o tom, nechat věci plynout. Být tady a teď a nezaměstnávat mozek konstantně něčím jiným. Nechat informace a vjemy, aby mohly v klidu pracovat. S tím mi velmi pomohl současný vztah, ve kterém se cítím bezpečně a vím, že se svým přítelem můžu o všem komunikovat. Není potřeba někam utíkat. Když jsme spolu, tak tam opravdu jsem a na telefon se klidně nepodívám i celý víkend. 

Terezie Kovalová

• Violoncellistka, zpěvačka, modelka a učitelka hudby.
• Tvoří polovinu kapely Calm Season, pravidelně spolupracuje s Vladivojnou La Chia, kapelami Zvíře jménem Podzim, Himalayan Dalai Lama a Borisem Carloffem. Hrála také s Davidem Stypkou a mnohými dalšími.

Našla jsem si nové koníčky

Jak se vaše závislost projevovala?

Nebyla chvíle, kdy bych neměla v ruce telefon. Když jsem během pěti minut projela několikrát všechny appky a byla jsem z toho pořád na dně, uvědomila jsem si, že tohle už není v pohodě. Nešťastné také je, že mi v tom nepomáhá práce, v níž musím sociální sítě krmit nějakým množstvím informací. Obsah musím vytvářet, přemýšlet, jak lidi zaujme, sestříhat ho. Dřív mě to bavilo. Když mi ale modelingová agentura řekla, že by bylo fajn, kdybych přilákala další sledující, a ze sítí se stala povinnost, začalo se to hroutit. Hledám proto někoho, kdo by mi pomáhal sociální sítě spravovat.

Jaké praktické kroky jste udělala, abyste závislost dostala pod kontrolu? 

Zaprvé mi pomohlo rozhodnutí, že když teď vezmu telefon bezmyšlenkovitě do ruky, tak na něm udělám nějakou konkrétní práci. Jsem tedy aktivní a jen pasivně nepřijímám podněty. Stáhla jsem si například praktické aplikace nebo vyhledala zajímavé články. Také jsem si nastavila upozornění, které mi hlásí, kolik času na telefonu trávím. V neposlední řadě jsem si našla koníčky. Došlo mi, že v podstatě žádné nemám. Začala jsem znovu kreslit, dělat si tiny garden, takové malé uzavřené ekosystémy. Když má člověk nějaký typ vyžití, je jednodušší nechodit pořád na telefon.

Zjistila jsem, že nejsem zlomená, říká Katka. Podstoupila terapii ketaminem

Zdraví

Pandemie a konec manželství

Pamatujete si moment, kdy jste se rozhodla chodit na terapii? 

Bylo to před dvěma lety. Začal covid a velmi rychle jsem si uvědomila, že jsem vyhořela. A tak jsem ukročila úplně stranou a začala jsem na chvíli pracovat pro kamarády s firmou s krmivem pro psy a kočky. Dělala jsem manuální práci ve skladu, byla jsem taková holka pro všechno. Líbilo se mi, jak mi to pomáhalo utřídit si myšlenky. Zároveň jsem ale roztočila svoji sólovku a během toho mi začalo docházet, že moje manželství nefunguje. Vše dohromady vytvořilo velký tlak, proto jsem se rozhodla pro pravidelnou terapii.

Jaké problémy jste řešila? 

Řeším, jak dorůst do své dospělosti, s čímž je spojená spousta věcí. Například na své sólovce se poprvé stavím takzvaně do popředí, do své síly. Po letech, kdy jsem byla součástí celku, se najednou myšlenkově přesouvám do toho, že jsem na tom vrcholu já. A tam je to vždy osamocené a náročné. Trápil mě také velký strach ze smrti, i kvůli tomu, že jsem se několikrát už blízko smrti ocitla (v dětství měli lékaři podezření, jestli netrpí onkologickým onemocněním, v dospělosti zažila čelní srážku v autě, pozn. red.). Prošla jsem si transcendentálním zážitkem a díky němu jsem pochopila, že smrtí nic nekončí, mysl je daleko víc než tělo a jsme všichni propojení. Jakmile jsem tohle prožila, rozplynuly se také strachy z ostatních věcí. Strach ze smrti je totiž primární a ty ostatní z něj jen vycházejí. Pochopila jsem, že je důležité nebát se změn a naopak je vyvolávat.

Důstojné umírání? Čeští vědci věří v sílu psychedelik. Fungují proti depresi, tvrdí

Žena

Jsem silná žena i malé dítě

Kdy vaše sólovka s názvem Zinka vyjde? 

Vypadá to, že v listopadu. Je to taky jedna velká kapitola a těším se, až se uzavře. Mám s tím několik let spojenou určitou tíhu a nemůžu se dočkat, až si to začne žít vlastním životem. Chtěla bych, aby to nebyla jen další hudba, ale aby měla Zinka zásah i v jiných sférách. Byla bych ráda, kdyby lidem také pomohla posunout se někam dál. 

Proč je se Zinkou spojená tíha? 

Je to cesta za vlastní autenticitou. Samotný název Zinka je vlastně vzpomínka na mého kolegu Petra. Jeli jsme společně do Spojených států na turné s Vladivojnou. Petr byl v kapele krátce a měla jsem strach z toho, že budu s někým neznámým trávit hodně času. Pak jsme spolu ale chodili po městě, povídali si o všem možném a on mi začal říkat Zinko. Zeptala jsem se ho proč a on mi odpověděl, že jsem úplná Terezinka, ale že je to dlouhé, tak jen Zinka. Je to pro mě extrémně silná vzpomínka, protože tehdy mi došlo, že když budu otevřená a nebudu se bát být sama sebou, může to přinést krásné pocity a situace. Lidé mě pak uvidí takovou, jaká uvnitř opravdu jsem. Tedy ne jen silnou ženu, která se nebojí říkat své názory, ale také malé dítě, které touží po lásce, aby všechno fungovalo a abych mohla lidem předávat pozitivní energii. 

  "Zabila jsem partnera, nestydím se za to." Z domácího násilí se vymanily až vraždou

Bývalý partner mě ponižoval

Před dvěma lety jste se rozvedla. Mluvila jste o strachu, bála jste se manželství ukončit?

Ano, ale spíš než manželství byl pro mě největší lekcí vztah, který jsem měla ještě před mým, teď už bývalým manželem. Tehdy jsem žila s narcistním manipulátorem. Byli jsme spolu dva roky a totálně mě to zničilo. Psychicky mě vydíral a ponižoval, nechával mě v neustálé nejistotě. Až později mi došlo, že je to vlastně typ domácího násilí, které je neviditelné. Bohužel i dost často pro člověka, kterému se děje. 

Jak jste dokázala vztah ukončit? 

Když mi začal začal zasahovat do mé práce, pomohlo  mi to uvědomit si, co se vlastně děje. Chtěl mi manažersky pomáhat, ale pak začal komentovat, co bych měla nebo neměla dělat. Úplně utnout mi to pomohla kolegyně z Německa, která ke mně přijela nacvičit hudební projekt. Když jsem se jí svěřila, řekla mi, že má podobnou zkušenost, a pomohla mi sbalit jeho věci. Asi to bude znít hrozně, ale velmi mi pomohlo uvědomění, že v tom nejsem sama, protože stejnou zkušenost mají i jiní lidé. Dostala jsem se také k terapeutce, která vyučuje kontramanipulativní techniky. Jiným ženám bych radila, že když někdo působí extrémně dokonale a ještě se tak prezentuje, je dobré mít se na pozoru. Dokonalost neexistuje a smrdí problémem.

Štěstí je pomíjivé

Co děláte, když se necítíte psychicky dobře? 

Učím se si v tom "posedět". Pomáhá mi praxe vděčnosti. Asi to pro někoho bude znít ezotericky, ale pravda je taková, že se jako společnost víc zaměřujeme na štěstí, přitom pocit štěstí je ve skutečnosti extrémně pomíjivá chvíle. Na rozdíl od štěstí je vděčnost dlouhodobější a trvalejší pocit.

Jak se taková "praxe vděčnosti" praktikuje? 

Když se začnu utápět v pocitech, jak mi je, racionálně jdu po tom, co se děje, jaká je situace, co všechno je v mém životě skvělé. Nejde o to, začít skákat radostí, ale dostat se na úroveň, kdy člověka tolik netrápí, že mu v daný moment není nejlépe, a nepoddá se pocitům zmaru. Váš mozek je vlastně počítač a bude vám nosit, co po něm budete chtít. Takže když se místo okolností, které vás stresují, budete soustředit na věci, které ve vás vyvolávají vděčnost, začne vaše mysl brzy tento typ vhledu do vašeho života upřednostňovat.

Video: Horáček: Psychedelika pomáhají léčit alkoholismus. Brzy se toho dočkáme i u nás (11.9.2022)

„Psychedelika pomáhají v řadě různých diagnóz. Pravděpodobně se tak dočkáme doby, kdy budeme léčit závislosti právě pomocí psychedelik." | Video: Daniela Drtinová