Laetiporus sulphureus
Sírovec žlutooranžový, jinými názvy také choroš nebo chorošovec sírový, je dřevokaznou houbou, která se řadí do čeledi troudnatcovitých.
Přestože nenávratně poškozuje stromy, je sírovec také houbou vyhledávanou a oceňovanou mnoha gurmány.
Vzhled houby
Sírovec žlutooranžový je charakteristický plodnicemi plochého vějířovitého tvaru. Ty se objevují ve skupinách, často těsně nad sebou, aby vytvářely mohutné trsy.
Střechovité plodnice sírovce o šířce od 15 až do 50 cm vyrůstají zboku, přímo z kmene stromu. Plodnice se objevují jako žluté skvrny, rychle se mění v hlízovité útvary, až postupně dorůstají do tvaru vějíře.
Sírovec má skutečně výraznou žlutooranžovou barvu. Horní plochu plodnice zdobí různé odstíny oranžových, žlutých a okrových pásů. Stářím houba bledne, příp. tmavne. Také měkká šťavnatá dužina se postupně stává tuhá a drobivá.
Povrch houby je vrásčitý, jemně ojíněný. Spodní strana plodnice je pokrytá výtrusorodým rouškem v podobě sírově žlutých rourek.
Možné záměny
Sírovec žlutooranžový je možné zaměnit s nejedlým sírovcem horským. Sírovec horský však roste na rozdíl od sírovce žlutooranžového na smrku, navíc ve vyšších polohách. Ve vyšších polohách, převážně na jehličnatých stromech lze také natrefit na bondarcevku horskou. Ta má plodnice stejného tvaru jako sírovec, avšak v odstínech hnědé barvy.
Vzhledem může sírovce připomínat také trsnatec lupenatý, jeho plodnice však na řezu černá.
Kdy sírovec oranžový sbírat?
Chorošovec sírový roste od jara až do začátku podzimu, zpravidla od dubna do září. Velmi rychle však stárne. Staré plodnice se pro konzumaci nehodí, houba se proto sklízí co nejdříve.
Kde sírovec roste?
Sírovec je díky jasné žlutooranžové barvě viditelný již z dálky. Roste vysoko na kmenech stromů, příp. i na kořenech. Najdeme ho v lužních lesích, na dubech, bucích, jasanech, akátech, také na vrbách, topolech nebo lípách. V zahradách a sadech patří k jeho nejvýznamnějším hostitelům třešně, jabloně nebo hrušně. Upřednostňuje listnaté stromy, jehličnany napadá jen vzácně. Druh hostitelského stromu předurčuje tloušťku, šťavnatost a také chuť choroše.
Osídluje zejména živé stromy. Způsobuje agresivní hnědou hnilobu, kdy se dřevo rozpadá na nepravidelné kostky. Je příčinou lámavosti větví. Napadený strom velmi rychle hyne. Napadení přitom bohužel není patrné do doby, než je postižený celý profil dřeva a začnou se tvořit plodnice.
Léčivé vlastnosti
Sírovec žlutooranžový je kosmopolitní houbou, která roste po celém světě. Uplatňuje se nejenom v kuchyni, ale i v léčitelství. Například v tradiční čínské medicíně se užívá pro celkové posílení organismu.
Kulinářské využití
Mladé masité plodnice sírovce žlutooranžového mají lahodnou chuť a vůni. Starší plodnice se nekonzumují, stářím hořknou, jdou cítit po svítiplynu a stávají se tuhými. Plodnicí vhodnou ke konzumaci by údajně měl projet nůž tak lehce jako máslem.
Choroš sírový má jemně nakyslou chuť, někdy se proto před úpravou nakládá do mléka. Nakyslá chuť se jindy naopak může využít při přípravě pokrmu, skvěle se kombinuje například s kari kořením. Uplatní se i v receptech na houbový guláš, polévky a omáčky. K houbovým specialitám patří sírovec smažený v trojobalu jako řízek, který chutí velmi připomíná kuřecí maso.
Je však třeba upozornit, že u citlivých jedinců může sírovec způsobit alergickou reakci. Nedoporučuje se sběr choroše z akátů, protože často vyvolává zdravotní potíže. Rozhodně není vhodný ani sběr houby ze stromů rostoucích u silnice.
Řízky ze sírovce – recept
Vedle houby budeme potřebovat mouku, vajíčko, strouhanku, sůl a tuk na smažení.
Sírovce zbavíme nečistot a důkladně opláchneme vodou. Pro jemnější chuť necháme houby přes noc odstát v mléce, které je zbaví nakyslé zemité chuti.
Choroš rozkrájíme na plátky o tloušťce asi 1 cm a 15 min. povaříme v osolené vodě. Následně houby necháme okapat, osolíme a obalíme v těstíčku z mouky, vajíčka a strouhanky. Smažíme pomalu, buď na pánvi s tukem, nebo ve fritovacím hrnci.
Podáváme ještě horké, nejlépe s vařeným bramborem.
Upozornění
Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.
