"Žádný gájové, jak je to teď moderní, ale teplouši! Nebo ještě hůř - buzeranti. Tak jsme jim jako děcka říkali! A tomu, co s náma chodil do třídy, jsme sem tam jednu vrazili v tlačenici v šatně, " napsal nám pan Vladimír H. z Kadaně.

"No a teď za mnou můj kluk přišel, že prý mu holky nic neříkaj. A že má radši kluky... Můj syn! A já se z něj snažil udělat chlapa. Odmalička jsem ho otužoval ve studené vodě, i když jeho matka protestovala, brával jsem ho na čundry pod širák od jara do podzimu, učil přespat v záhrabu. Tohle mi prostě mozek nebere. Ale já to z toho kluka vytluču," dodává.

Rány ani léky nepomohou

Nevytluče. A žádný doktor Vladimírova syna nevyléčí. Není z čeho. Homosexualita není nemoc, ani volba. Táta synovi svým odmítáním jen hodně ublížuje - a sobě v důsledku také. Být gayem nebo lesbičkou si totiž nikdo nevybere jen tak pro zábavu.

Čtěte také: Nebudu mít vnoučata: Dcera je lesbička!

Jde o nastavení mozku, které vzniká už u plodu v matčině děloze. Opakované výzkumy, které proběhly v posledních letech nezávisle na sobě na samostatných jedincích i na dvojčatech, prokázaly, že homosexualita je dána genetickými odchylkami, a to u mužů i u žen. Vzniká ještě před narozením dítěte a není svobodnou volbou jednotlivce.

Co na to řeknou?

Přesto obvykle přiznání homosexuality rodiče pořádně zaskočí. Když tu zprávu poprvé uslyší maminka, nejspíš se rozpláče. Co je jí platná vědomost, že jsou na vině geny! Bude muset čelit sousedkám a kolegyním v práci... "Víte, že jejich syn je teplouš? Chudáci!" To jsou ještě ty mírnější reakce...

Ty horší zní jako úvodní dopis pana Vladimíra - nešťastného otce, který kvůli svým předsudkům možná přijde o syna. Sice ho neztloukl, jak sliboval - dvacetiletý, sportovně založený potomek násilím převychovat nejde - ale od té doby, kdy se syn přiznal k opačné sexuální orientaci, s ním táta nepromluvil ani slovo. Místo aby ocenil, že se chlapec dokázal postavit své situaci čelem a podpořil ho, přestalo pro otce po dvaceti letech života jeho dítě prostě existovat...

Jak se zachovat?

• Hlavně dítě neodsuzujte, nechcete ho přece ztratit.
• Vyjádřete mu porozumění a plnou podporu.
• Milujte ho stejně jako předtím - pořád je to ten samý skvělý člověk.
• Pokud bude chtít, mluvte s ním o jeho problémech.
• Zorientujte se v problematice homosexuality, třeba na www.stud.cz.

Nebude to mít lehké...

Ani rozumní rodiče se s odlišnou sexuální orientací potomka nevyrovnávají lehce. Není divu. Vědí, že jejich dítě čeká v životě spousta problémů. Není snadné být jakoukoli menšinou, a vůči té homosexuální existuje v ČR hodně předsudků. Výzkum organizace Člověk v tísni ukázal, že polovina z celkového počtu 1650 -náctiletých nemá homosexuály ráda. Odpor byl větší u chlapců: gaye odsoudilo 72 % chlapců a 24 % dívek. Spoustě vrstevníků by vadilo i to, kdyby si lidé stejného pohlaví dali pusu na veřejnosti.

Přesto se věci mění k lepšímu: zatímco podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) by ještě před osmi lety nechtělo homosexuály za své sousedy 42 % dotazovaných, loni to už bylo "jen" 27 %. Homosexualita přestává být tabu, menšinová orientace se dokonce stává předmětem zájmu společenských rubrik, neboť spousta známých osobností se s ní vůbec netají. Názory obyčejných lidé ale mají setrvalou tendenci.

A co vy, naši čtenáři? Jak jste na tom s tolerancí vůči homosexuální menšině? Také si myslíte, že by se takoví lidé vůbec neměli objevovat na veřejnosti? Nebo vám je to jedno? Či snad s nimi sympatizujete?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Češi jsou národ podvodníků, ne vysokoškoláků

Šikana aneb Když selže paní učitelka v mateřské školce

Kancelář s tobogánem a hospodou? Splněný sen!

--------------------------------------------------------------------------------

Řešíte problémy v rodině?