Na to, abyste uvěřili ve věci mezi nebem a zemí, nemusíte být bigotní katolíci. Skoro každý z nás se někdy setkal s věcmi, které nedokázal vysvětlit prostým rozumem. Zejména v dětství, kdy jsme vnímavější, čistí a nepopsaní.

Třeba takový Colton Burpo z amerického státu Nebrasca: Ve třech letech prošel klinickou smrtí. Setkal se při ní prý s Bohem, s mrtvým dědečkem a se sestrou, která se nikdy nenarodila.

Čtěte také: Co by se stalo, kdyby Ježíš přišel na svět v ČR 2014?

Dnes je mu už 14 let, ale pamatuje takové detaily, které snad ani nápaditá dětská fantazie nedokáže sama vyplodit. A podobně je na tom spousta čtenářů, jež se s námi podělili o své zážitky.

Na návštěvě u Boha

Coltonův příběh natočila americká televize NewsChannel 3. Když byly chlapci tři roky, prasklo mu slepé střevo. Hrozila vnitřní sepse a smrt. Složitou operaci břicha prodělal v kritickém stavu, zatímco jeho rodiče Todd a Sonya se vroucně modlili. A Colton přežil.

Když se však zotavil, začal vyprávět věci, nad nimiž zůstával rozum stát: "V nebi byly zlaté ulice plné barev. Sedl jsem si Ježíšovi na klín a cítil jsem se v bezpečí." Blouznění věřícího dítěte? Možná. Ale jak vysvětlíte další vzpomínky? Colton prý potkal pradědečka, který zemřel totiž 30 let před jeho narozením, a mladší sestru, kterou maminka potratila, než se narodil. A vyprávěl o nich detaily, které nemohl odnikud znát. Dodnes mu nikdo nevymluví, že nebe existuje!

Colton Burpo s matkou | Foto: urbanchristiannews.com

Vypráví čtenář Petr

Ve 4 letech mě po koupání položili na postel, kde nechala babička háček na štrikování. Při neobratném dětském kotoulu jsem si ho vrazil do hlavičky. Operace trvala čtyři hodiny. Pamatuji si dodnes, že jsem při ní opustil tělo a díval se na doktory, jak mne zachraňují. Protože se jim to nedařilo, pomalu jsem se vznášel k oknu a prošel jsem skrze něj. Pode mnou byly stromy a ulice.

Celý příběh Coltona Burpa najdete ZDE >>

Pak jsem zamířil do jakéhosi zářivého světla, najednou jsem se zastavil a velikou rychlostí se vrátil do svého těla. Až v pubertě jsem se potom dostal do Příbrami, kde mi tehdy zachránili život. Poznal jsem všechno: nemocniční budovu na kopci, cestu, která tudy vedla i stromy za plotem. Stalo se to v roce 1951.

Vypráví čtenářka Zuzka

Syn je dnes dospělý, nikdy ovšem nezapomenu na jeho vyprávění z doby, kdy mu bylo okolo čtyř let. "Byl jsem na mráčku a pak lítal jako větříček a hledal, u koho by mi bylo dobře," vzpomínal na život předtím. Když prý letěl kolem mne, cítil, že tady se mu líbí, a tak se mi narodil. K tomuto tématu se vracel často a vyprávěl o mně podrobnosti, které určitě vědět nemohl. Věřící rozhodně nejsem, ale jsou věci mezi nebem a zemí…

Vypráví čtenář Zdeněk

V padesátých letech jsem absolvoval povinnou středoškolskou praxi na stavbách vodovodů nedaleko Karviné. Bydleli jsme spolu se stavbyvedoucím v dřevěném domku. Jedné noci v něm za nevyjasněných okolností vznikl požár. Já měl při tom živý sen: bytostně volný průlet nezřetelně ohraničeným oblačným tunelem z temnoty do jasného světla. Když jsem však blaženě vplýval do té lákavé záře, nastal zvrat: Pasivní, stále se zrychlující couvání, až k reálu otevřeného nebe nad hlavou a úderů do tváří. Vynesli mne totiž i s kovovou postelí z domku dosud plného kouře a políčky budili k životu. Dodnes pamatuji na pociťovanou lítost, že nemůžu setrvat v onom světle.

Vypráví čtenářka Žaneta

Bylo mi 9 let, když umřela babička, kterou jsem měla moc ráda. Stýskalo se mi po ní a často jsem plakala. Až jednou v noci za mnou přišla. Nastoupily jsme na mrak, prolétly tunelem, velikým jasným světlem a ona mi ukázala svět, ve kterém žije. Viděla jsem chrám, kde byl v čele Ježíš a kolem něj mnoho mrtvých včetně členů naší rodiny. V nebi je úžasný život: krásně a klid. Možná je to bláznivé, ale nebe a život v něm opravdu existuje, a je nádherný a nenásilný.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Varování pro veřejnost: Andělíčci dneska lítaj nízko!

Domácí vánoční punč: Zahřeje na těle i na duši