V kontaktu od početí: Mluv se mnou a hlaď mě!
Na komunikaci s miminkem není nikdy brzy. Mluvte s ním od první chvíle, kdy zjistíte, že tu je s vámi, a vysílejte mu tak signály, že je chtěné, milované a přijímané. A zapojte také tatínky!
Na komunikaci s miminkem není nikdy brzy. Mluvte s ním od první chvíle, kdy zjistíte, že tu je s vámi, a vysílejte mu tak signály, že je chtěné, milované a přijímané. A zapojte také tatínky!
Maminka s dítětem komunikuje od chvíle, kdy zjistí, že je těhotná. Zárodek se stane součástí jejích myšlenek. Prakticky každá myšlenka, která směřuje k dítěti, je komunikací. Děťátko dokáže vnímat i matčiny pocity. Miminko je spokojené, pokud na něj maminka myslí s láskou a dává mu svoji pozornost. Jak roste a postupně se mu začínají rozvíjet smysly, začnou se rozšiřovat i možnosti komunikace. A tady je prostor nejen pro maminku, ale i pro tatínka.
První pohyby
Jedním z prvních velkých signálů, kterým dává dítě najevo, že je tady, jsou pohyby. Maminky je obvykle pocítí kolem dvacátého týdne. Pokud žena čeká už druhé dítě, může je rozlišit už dřív. Pocity, že máte v břiše motýly, jsou způsobeny pohybem ručiček, boxování je způsobeno lokty a nožičkami. Většina maminek dokáže dříve či později z některých pohybů rozšifrovat, co jim chce jejich dítě sdělit: kdy se cítí dobře a kdy se mu něco nelíbí.
Dotýkej se!
Asi v osmnáctém týdnu je u dítěte vyvinutý hmat natolik, že dokáže ucítit dotek na břišní stěně. Na ultrazvuku lze někdy pozorovat, jak se k ní dítě rádo přibližuje právě tehdy, když se jí maminka dotýká. Položte si ruce na břicho a jemně pátrejte prsty. S trochou trpělivosti a cviku se vám v posledních měsících těhotenství podaří ucítit polohu děťátka a dokážete rozeznat i jednotlivé části těla.
Kolem dvacátého týdne také začíná fungovat miminku čich. Vědci předpokládají, že dítě dokáže vnímat vůně z plodové vody, které se do ní dostanou prostřednictvím potravy. Důležité ovšem je, že se dítě čichem seznámí s maminkou, po porodu ji poznává zejména podle pachu.
Ve třicátém týdnu se otevírají oči miminek. Dítě sice vidí stále jen tmavě růžový svět v děloze, ale dokáže zaznamenávat změny světelné intenzity. Když nechá maminka svítit na bříško slunce, oči dítěte na to reagují. Kolem dvacátého týdne se také dokončuje vývoj sluchu. Dítě slyší matčino srdce, oběhový systém a její hlas. Doléhají k němu i zvuky z okolí.
Tohle mi nedělej!
Má-li dítě vyvinuté smysly, dokáže vnímat i věci nepříjemné: vysoké teploty, hluk, stres. Vyhýbejte se proto horké koupeli. Když se břicho příliš prohřeje, dítě se s vysokou teplotou nedokáže vypořádat, a je tak vystaveno velmi nepříjemné situaci. Také hluk miminku nesvědčí, protože je od přírody bázlivé. Na rockové koncerty v těhotenství proto raději zapomeňte. Dítě velmi dobře cítí i matčin strach. Pokud tyto emoce zažívá jen občas, nic se neděje, ale je-li maminka pod trvalým stresem, může mít tento emoční tlak trvalý vliv i na dítě.
Mluv na mě!
Každá maminka na dítě mluví. Nejdříve v duchu, pak i nahlas. Dítě její hlas pozná a pozná dokonce i to, že maminka mluví přímo na něj. Není důležité, co maminka říká, ale jakým tónem to říká. Podle vědeckých výzkumů si dítě zvuky, které slyší v děloze, pamatuje. Pokud maminka děťátku v bříšku pouští hudbu, děťátko ji po porodu rozezná. Mezi nejoblíbenější prenatální skladatele patří Mozart a Vivaldi. Důležitý je i pocit matky při poslechu hudby: pokud u ní vyvolává příjemné a harmonické pocity, bude i děťátko hudbu vnímat podobně.
Porod je pro dítě možná největší změna, jakou kdy v životě zažije. Najednou se ocitne v jasně osvětleném, hlučném, neohraničeném prostředí. To pro něj představuje velký šok. V porodní místnosti by proto mělo být šero a ticho. Pro navození světelné atmosféry podobné děloze je možné po porodu dítě zabalit do tmavě červeného ručníku. Děťátko by se hned mělo položit na maminčinu hruď bez jakéhokoli násilného roztahování končetin. Matčina náruč vyvolává pocit bezpečí a zajistí ideální teplotu.
Bezprostředně po porodu se maminka a dítě se seznamují všemi smysly. Je to dojemný a neopakovatelný čas, svým způsobem posvátný, a tak bychom k němu měli také přistupovat. Čím jemnější příchod na svět svému miminku připravíte, tím lépe. Dítě tak dostane signál, že svět je přátelské místo.
zdroj: babyweb.cz
Tatínek je důležitý
Dítě samozřejmě vnímá nejsilněji matku, ale velmi důležitý je pro něj i otec a ostatní členové rodiny. Tatínek se může bříška dotýkat, hladit ho, může miminko poslouchat nebo se ho snažit nahmatat. Maminka pak může dítěti sdělovat, že ten, kdo je právě nablízku, je jeho táta. Pokud není dítě prvorozené, měli by do komunikace s miminkem v bříšku vstupovat i jeho sourozenci. Dítě se tak stává součástí rodiny mnohem dříve, než se narodí, což je dobře.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
