Říká se, že rodiče by měli dát dětem do života kořeny a křídla. K tomu je ještě dobré dodat jednu věc: zdravou dávku sebevědomí.

Nabízí se otázka, jaká vlastně je ta optimální dávka sebevědomí. Nechcete mít totiž doma ustrašeného človíčka, co se neustále podceňuje a přesvědčuje okolí, že nic nedokáže. A samozřejmě nestojíte ani o to, vychovat ze svého potomka mistra světa, který si myslí, že nad něj není. Sebevědomí se bohužel nedá měřit v gramech ani mililitrech. Vaše dítě ho v životě bude potřebovat přesně takovou porci, aby si dokázalo uvědomit svoji cenu, nedalo se ovlivnit míněním druhých o sobě a nenechalo se jen tak znejistit.

Za co můžou geny

To, jestli bude váš potomek průbojný, nebo naopak uzavřenější, záleží do značné míry na genech, které mu dáte do vínku. Jeho povahu začnete odhalovat poměrně brzy, vlastně už pár týdnů či měsíců po narození. Ještě více se jeho povaha projeví potom se vstupem do jakéhokoli kolektivu - na hřišti, v jeslích, mateřských centrech, školce a škole.       

Jste vzorem

Pokud vám sebevědomí nechybí, bude mít vaše dítě život mnohem jednodušší. Jenže co když je to jinak? Je dost pravděpodobné, že když o sobě vy sami pochybujete, váš potomek to od vás přebere a bude vaše chování podvědomě kopírovat. Jestliže o sobě víte, že vám chybí sebevědomí, začněte na něm pracovat. I tak se totiž stanete pro dítě vzorem. Ukážete mu, že nejste dokonalí, ale snažíte se se svými nedostatky něco udělat.

Křik, facky a tresty. Pro děti může být teď největším rizikem rodina číst článek

Vztahy

Důvěřujte mu

Smiřte se s tím, že vaše dítě nebude takové, jak si ho v duchu malujete. Není tu, aby se ztotožnilo s vaším snem, že se stane lékařem, baletkou nebo převezme vaši firmu. Nesnažte se ho předělat a dávejte mu najevo, že ho milujete bez výhrad, prostě takové, jaké je. Pro budování sebedůvěry vašeho potomka je velmi důležité, aby cítil, že mu věříte především vy, jeho rodiče. Kvalita vztahu mezi vámi a vaším dítětem je nesmírně důležitá. Nejenže dítě napodobuje schémata vašeho chování, ale do hry vstupují i další faktory. Čím více si dítě připadá přijímané a milované takové, jaké je, bude si více věřit.

Síla slov

I když si to často neuvědomujeme, často říkáme slova a věty, které mohou křehké dětské sebevědomí spíše pošlapat. Mnohdy pronášíme takové perly v emočně vypjatých situacích nebo když jsme unavení. Než něco vyslovíte, raději se zhluboka nadechněte a hledejte příznivější slova.

Čemu je dobré se raději vyhnout?

• Nekompromisní kritice - "Nikdy si po sobě neuklidíš" je věta, která odsuzuje. Slova jako "nikdy" a "vždycky" jsou přehnaná. Je lepší, když řekneme: "Rozzlobilo mě, že jsem našla neuklizené hračky."
• Nálepkování - "Ty jsi nešika", "Pořád jenom zlobíš", "Vždyť jsem říkala, že dostaneš trojku". Nedávejte dětem takové nálepky. Mají totiž sklony se jim přizpůsobovat. Proč by se snažily být jiné, když vy jste si je už zařadili?
• Vyhrožování a vydírání - Nechce s vámi dítě jít na procházku? Neříkejte mu: "Jestli nepůjdeš, tak odejdu sama." Buď vám to nebude věřit a vaše poznámka je zbytečná, nebo tomu uvěří a vy v něm probudíte úzkost, že ho opustíte.
• Nedávejte mu pocit viny - Zapomeňte na věty typu "Ty mě přivedeš do hrobu". Vzbudíte v dítěti úzkost a pocit viny, kterého se bude těžko zbavovat.

Co pronášet často?

• "Vím, že to dokážeš, zkus to ještě jednou."
• "Nesouhlasím s tím, co děláš, ale pojď si o tom promluvit."
• "Určitě to dokážeš sám, věřím ti."

Pokud dítě povzbuzujeme, máme ho rádi a respektujeme ho, bude mít rádo sebe i ostatní. Jestliže ale bude slyšet, že ho považujeme za neschopné, jeho sebedůvěru tím podkopeme.

Neshazujte ho!

Podporujte své dítě i ve chvílích, kdy dává najevo svou odlišnost a má možná na věci jiný názor než vy. Nikdy se nevysmívejte jeho volbě a neprojevujte svůj nesouhlas. Hlavně ho nepeskujte před ostatními lidmi. Vybudovat si vlastní identitu vyžaduje hodně sil a odvahy. Odpusťte si pak případně uštěpačné poznámky typu "já jsem ti to říkala", když se mu něco nepovede a svůj názor změní.

Co je a není důležité?

Pomozte také dítěti, aby se naučilo rozlišovat mezi tím, co je skutečně zásadní a co důležité není. Dostat poznámku, zapomenout si umýt uši nebo přijít pozdě - samozřejmě pokud to není příliš často - je vlastně podřadné. Snažte se vést děti k tomu, aby pochopily, že důležité je být šťastný, umět prožívat radost a užívat si každou hezkou chvilku, kterou život přinese. Pokuste se dětem ze života odstranit úzkost, nátlak a paniku, a to tak, že je vyloučíte z vlastního života.