Rodič jako diktátor? Přehnaně přísná výchova škodí!

Být s dětmi kamarád - a vychovat rozmazleného spratka? Nebo být přísný rodič a vyžadovat bezpodmínečnou poslušnost na úkor lásky?

Foto: Thinkstock

mon

Být s dětmi kamarád - a vychovat rozmazleného spratka? Nebo být přísný rodič a vyžadovat bezpodmínečnou poslušnost na úkor lásky?

Ani jedno není ideální. Poskytnout dětem pocit láskyplného bezpečí a zároveň jim stanovit hranice, které musejí respektovat, nepředstavuje snadný úkol. Žádný div, že rodiče často tápou a postupují metodou pokus-omyl. A co teprve, když se v názorech na výchovu rozcházejí!

A tak není divu, že pod tlakem okolností leckdy ustoupí a prcka časem pořádně rozmazlí. Nebo se naopak přikloní ke druhému extrému a nastolí tuhou disciplínu. Ani jedno není správné.

Stanovte pravidla včas...

… a trvejte na jejich dodržování. Jistěže je vždy lepší vycházet v rodině přátelsky, ale ve vztahu rodič - dítě jednoznačně platí "odtud - potud". A ani o krok dál!

Čtěte také: Sebestřední spratci aneb Špatné konce liberální výchovy

Důslednost by měla být součástí výchovy dítěte odmalička. Když už jednou příliš povolíte, zpět k poslušnosti se budete vracet těžko. Trvejte proto na svém, i když vás to nebaví. Že si raději umyjete nádobí sama, než se o tom s dětmi půl hodiny dohadovat? Teď možná trochu času ušetříte, ovšem do budoucna si na sebe pletete bič.

Své děti jistě milujete nade vše, měli byste však přesto udržovat určitý odstup. Rodič není kamarád! Ani nemůže být, nepohybuje se se svým potomkem na jedné úrovni. Má za dítě odpovědnost, živí ho, stará se o něj. Stanovuje hranice, v nichž se dítě může pohybovat. Za to vše by si ho mělo vážit a respektovat.

Ale neduste ho

Nesmíte však zapomínat na to, že i malý člověk potřebuje okolo sebe prostor k dýchání. Dítě musí mít do určité míry možnost samo rozhodovat o tom, co chce k jídlu, co si vezme na sebe, co bude dělat.

Musí se naučit přijímat za své chování odpovědnost, což znamená mimo jiné i dělat vlastní chyby, aby je umělo napravovat. Přitom by však dítě stále mělo s naprostou jistotou vědět, že jsou tu rodiče pro něj a že se na ně kdykoli může obrátit s jakýmkoli problémem.

Doporučujeme: Jak účinně zbavit dítě vztekání: Opravdu to funguje!

Rodičovská autorita musí být vyvážena láskou, jinak hrozí odcizení. Dítě má v rodině vnímat v první řadě souhlas a ocenění - a teprve potom cítit respekt. Nechcete přece udusit lásku strachem!

Moc chutná opojně

Ano, dokonce i rodičovská: "Jdi tam! Udělej to! Tohle nesmíš! Nehrb se! Neběhej tu! Nemluv!" Rodinný diktátor se rodí snadno a rychle… Jakmile moc zachutná, budete mít potřebu ovlivňovat život dítěte čím dál víc.

Jenže dítě, které nemá svobodnou vůli, ztrácí jistotu v rozhodování. Místo sebevědomého jedince vyroste vyděšený slaboch, který se leká vlastního stínu. Kudy tedy vede zlatá střední cesta?

Milujte je, ale při výchově stůjte si na svém.
Vycházejte dětem vstříc, ale nepodřizujte se jim.
Dělejte jim pomyšlení, ale nestaňte se jejich otroky.
Naslouchejte jejich názorům, ale prosazujte svá vlastní rozhodnutí, pokud jsou lepší. Jen je musíte náležitě vysvětlit.

Není to snadné? To výchova dětí nikdy nebyla a nebude. Jistě ji však časem zvládnete na výbornou! Odměnou vám bude milující a milovaný mladý člověk.