Rady, jak vytrénovat silnou vůli u dítěte
Silná vůle je jako sval. Čím častěji ji zapojujeme, tím je silnější. Začít je potřeba už v dětství. Jak můžeme svému potomkovi pomoci, aby snadněji dělal to, co je pro něj prospěšné, a nepoddával se svodům?
Co to vlastně je silná vůle a odkud se bere? Díky ní se chováme tak, abychom měli v budoucnu užitek. Například nezamáčkneme budík, uděláme včas práci a vyhneme se druhému dezertu.
Neurobiolog ze Stanfordské univerzity Robert Sapolsky tvrdí, že silná vůle je biologický instinkt, který nás má ochránit od úkonů, co nám mohou ublížit. Odpovídá za ni čelní lalok mozku, který řídí naše schopnosti soustředění se na cíl, sebekontrolu a podobně. Činnost čelního laloku se dá procvičovat a posilovat. Laicky řečeno, čím častěji si odepřete bonbon, tím snadněji se budete vyhýbat nezdravému sladkému.
Síla vůle se nesmí trénovat od narození
Až budete příště okřikovat předškoláka, aby se přestal ptát, když už na výletě dojedete do cíle, nebo nežadonil v cukrárně, vzpomeňte si na tenhle článek. Dítě do 7 let nemá ještě dovyvinuté spoje v přední části mozkové, takže prakticky neovládá žádnou seberegulací. Slova jako "vydrž", "počkej" nebo "měj trpělivost" jsou naprosto marná. Dítě v takovém věku potřebuje pomoc dospělého, aby se jeho mozek a silná vůle rozvíjely co nejlepším způsobem. V raném dětství to je klidné, předvídatelné prostředí, pevná vazba s rodiči, reakce na jeho přání a frustrace, zdravá strava.
Paradox pozornosti
Často dostávám e-maily od starších generací, které negativně reagují na články typu "Naslouchejte svému dítěti". Mají dojem, že na děti platí především přísná pravidla. Pevné hranice jsou nesmírně důležité, malý člověk musí vědět, co se smí, a co už nikoliv. Zároveň je ale potřeba dítě zahrnout pozorností, laskavostí a empatií. Okolo tří až šesti let věku se začíná potomek nořit do komplikovanějších emocí, se kterými potřebuje pomoci právě od rodičů.
Trénink síly vůle
Pokud chcete vůli trénovat, musí to být pravidelné. Pouze pravidelností můžete dosáhnout výsledků. Pamatujte, že přílišná zátěž je ale kontraproduktivní. Dítě musí být v dobré psychické i fyzické kondici, nemít příliš velký strach ze situace doma nebo ve škole.
Vysvětlete dítěti, co je silná vůle a čemu se může hodit
Vyberte si několik cílů nebo se potomka zeptejte, co by si přál se naučit. Stanovte si čas, dokdy by měl svůj plán uskutečnit. Obyčejný týdenní seznam drobných úkonů, které povedou k velkému výsledku, dokáže zázraky. Motivujte své dítě a sami uvěřte tomu, že dokáže to, co si usmyslí.
Cvičení pozornosti
Už zhruba od pěti let věku můžete s ratolestí cvičit techniku mindfulness. Nejedná se o nic jiného než o trénink pozornosti a dechu. Taková dovednost se dítěti bude hodit pokaždé, když bude mít problém se soustředěním. Vezměte plyšáka a dejte ho dítěti na břicho. Požádejte ratolest, aby se hluboce nadechla a bříško se zvedlo. Pak, aby pomalu vydechla, a plyšák se bude hýbat podle dechu. Výdech by měl být zhruba dvakrát delší než nádech. Pozornost by se pořád měla stáčet k dechu, ke stoupajícímu a klesajícímu bříšku. Toto jednoduché cvičení nejen uvolňuje tělo, ale také koncentruje mysl.
Chybovat je normální
Vysvětlete dítěti, že nejdůležitější není cíl, ale cesta. Nejde o to, aby dosáhlo třeba jedničky z matematiky, ale aby se zlepšovalo postupně. Třeba minule potomek napsal písemku a měl 6 chyb, příště jich bude o pár méně. Zdůrazňujte, jak podstatnou roli hraje odvaha zkoušet si poradit s něčím, o čem jsme přesvědčeni, že nám nepůjde.
Žádný úspěch se neobejde bez víry
Dělat chyby není zločin, ale považovat se v zásadě za budižkničemu, kterému to stejně nevyjde, ano. Rodiče musí dětem vysvětlit, že omyly jsou vlastně dárek, které nám pomáhají uvidět, na čem je ještě potřeba zapracovat. A výzvy mohou být opravdu zábavné, pokud věříme, že je dokážeme překonat. Když naučíme dítě, aby si věřilo, bude snadněji překonávat překážky a nepohodlí.
Řada psychologů se také domnívá, že víra v sebe sama je tou nejdůležitější motivací. Jaký smysl má o něco usilovat, pokud nevěříme, že dosáhneme cíle? Pokud chceme být efektivní a naučit to své děti, existuje jednoduchý postup: dejte si cíl, začněte se snažit, vytrvejte a buďte otevření ke zpětné vazbě.
Podpora hraje velkou roli
V každém tréninku jsou silné a slabé chvíle. Jde jen o to, jak budeme na neúspěch reagovat. Například syn či dcera slíbili, že budou trávit méně času na mobilu a víc u knihy. Najednou ale ratolest vidíte, jak poslední hodinu nepustila telefon z ruky. Jemně dítku připomeňte, že mělo v plánu si číst. Naše mysl totiž funguje tak, že pokud sejdeme z naplánované cesty, máme pocit, že už se nevyplatí snažit se na ni vrátit. Ale to je právě ten největší omyl.
Chvalte a připomínejte cíl
Připomínat si, čeho chceme dosáhnout, je důležitá součást tréninku vůle. Až syn nebo dcera přinesou třeba dvojku z písemky z fyziky, pochvalte je a dodejte: "To je skvělé, takhle se přibližuješ ke svému cíli se do konce roku z fyziky zlepšit." Když to nevyjde a test dopadne špatně, poukazujte na to, že je tu stále prostor pro zlepšení, a že je skvělé, že se dítko nebálo a aspoň si písemku zkusilo napsat. Ano, opět mohu očekávat, že mi přijdou e-maily, že přece chodit do školy na testy je samozřejmost, ale divili byste se, kolik dětí má u toho zbytečný stres, který pak vede k záškoláctví.
Nové zvyky postupně
Když se pro něco rozhodneme, očekáváme, že nový zvyk nám ihned změní život. Ale náhlé změny nefungují, to, co je opravdu účinné, je každodenní opakování. Například učit se slovíčka denně dvacet minut, místo před zkouškou pět hodin.
Popište cíl co nejpodrobněji
Co dítě získá, když se například do konce roku zlepší v angličtině? Popište, jak se třeba vydáte na výlet do zahraničí a ono tam bude moct být samostatné a konverzovat s místními. Čím konkrétněji cíl uvidíme, tím větší motivaci budeme mít.
Jděte příkladem
Vždy, když chceme své dítě něco naučit, mysleme na to, zda se tak sami chováme. Tedy držíme slovo, nezíráme při večeři do displeje, jsme tou nejlepší verzí sebe sama. V rodinách, kde je o víkendu program, co obsahuje hry venku, společné sportování, večerní hraní deskových her nebo tvoření, dítě vyrůstá více motivované a kreativnější. Velkou roli hraje také další okolí: škola, spolužáci, kroužky. Zajímejte se také o idoly svých dětí, ačkoliv vám třeba hvězdy YouTube nic neříkají. Ptejte se, jaké vlastnosti dítko na svých celebritách obdivuje, v čem by chtělo být jako ony? A nejdůležitější rada na závěr: nikdy neshazujte to, o čem vaše děti sní.
