Přízraky kradou děti v Portugalsku, Čechách i na Kypru
Děti byly neposedné od úsvitu věků a zůstalo jim to dodnes. A tak si na ně zoufalé mámy vymyslely strašáky. Zlé příšery, které mají spadeno na zlobivé děti, najdete napříč celou planetou.
Děti byly neposedné od úsvitu věků a zůstalo jim to dodnes. A tak si na ně zoufalé mámy vymyslely strašáky. Zlé příšery, které mají spadeno na zlobivé děti, najdete napříč celou planetou.
Jen si vzpomeňte si na verše Karla Jaromíra Erbena: "Malá, hnědá, tváři divé / pod plachetkou osoba; / o berličce, hnáty křivé, / hlas - vichřice podoba!" Ano, i česká Polednice patří do rodu příšer jako je El Cucuy, Boogeyman či Newanay Mama: zlých přízraků, kterým vdechla lidská fantazie samostatný život.
Beztvarý přízrak El Cucuy
Duch, který na sebe bere podobu beztvarého temného stínu. Při pohledu na něj v žilách hrůzou tuhne krev: takový je hispánský El Cucuy, zvaný též Coco. Ze střech domů pozoruje neposlušné rošťáky, které následně unese na místo, odkud není návratu, nebo ještě rovnou sní. Nezanechává po sobě stopy, podle kterých by ho rodiče mohli najít a spadeno má zejména na děti, jež nechtějí včas jít do postýlky.
Doporučujeme: Dětské běsy - Nekopej nohama, kopeš mamince hrob!
Coco má původ zřejmě v portugalském slově côco, které označuje ducha s hlavou z dýně. Děti krade v Portugalsku a Španělsku, ale také v Mexiku, Argentině, Chile, Bolívii, Kolumbii a Peru. V Brazílii je jeho obdobou Cuca: humanoidní aligátor ženského rodu.
Hispánští rodiče zlobivé potomky před přízrakem varují v písničkách a básničkách. Ta nejstarší pochází ze 17. století a zůstala zachována v původním znění: "Spi děťátko, usni teď. Jinak si pro tebe přijde Coco a sní tě hned." V jiné ukolébavce se zpívá: "Odejdi Coco, odejdi Coco, zmiz na střechu a nechej děťátko klidně spát."
Boogeyman: Neobyčejný bubák
Cucá si dítě palec? Šťourá se v nose? Odmlouvá? Prostě dělá neplechu? V anglicky mluvících zemích si ho odnese Boogeyman - děsivá postava, jejíž jméno je symbolem samého Ďábla. Spisovatele Stephena Kinga inspirovala k napsání krátké povídky, která byla do češtiny přeložena pod názvem Bubák (a jako film Strašák). A o tom také je - o bubákovi ve skříni.
Žije v nočních můrách. Skrývá se ve stínech. Živí ho lidský strach. Myslíte, že to jen povídačka, ale on skutečně existuje... Takto si ho představují hollywoodští filmaři:
Strašáci všech zemí, spojte se!
Anglicky se jim souhrnně říká bugbear, což může pocházet ze spousty středověkých slov: anglického bugge (strašidelná věc), welšského bwg (zlý duch, skřet), skotského bogill (skřet), ale třeba také z německého bögge (skřet). Ve středověké Anglii byl Bugbear děsivý medvěd, který číhal v lesích a strašil děti. Dnes se stalo toto slovo synonymem pro iracionální nebo zveličený strach.
V některých latinskoamerických zemích má Boogeyman příbuzného - říkají mu Sack Man podle toho, že zlobivé děti odnáší v pytli. V Řecku a na Kypru je to Baboulas a obvykle se schovává pod postelí - stejně jako v Dánsku. Podobu vysokého muže bez tváře, v dlouhém černém hábitu s kapucou má Boogeyman v Egyptě, Německu, Nizozemí a v Itálii, kde mu také říkají Černý muž. Běda, jak dítě nechce jíst polévku nebo třeba lék! Už klepe na dveře...
A stejně tak je tomu v Afganistánu (Bala, Newanay Mama), Albánii (Gogoli), Belgii (Oude Rode Ogen neboli Rudooký), zemích bývalé Jugoslávie (Babaroga), Číně (Ou-wu), na Kypru (Kkullas), v Maďarsku (Mumus, Zsákos Ember), Indonésii (Wewe Gombel), Koreji (Dokebi), a snad ve všech zemích světa.
A my se vás ptáme - je to dobře? Měly by se děti strašit? Inspiruje to jejich bezbřehou fantazii k výšinám pro dospělé nedosažitelným, nebo je to naopak právě díky představivosti neomezené pravidly až příliš deptá?
Měly by se malé děti strašit, nebo ne? O tom můžete diskutovat pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nejzáhadnější místa ČR: Hřbitov z Erbenovy balady