Přítel dcery je nemožný! Jak se ho zbavit?
Chovali jste svou holčičku jako v bavlnce... Aby také ne - byla milá, hodná a krásná jako obrázek! Jenže léta tryskem uplynula a vám teď přede dveřmi stojí nějaké vyčouhlé pometlo a ruku drze drží okolo jejího pasu! A ten přitroublý úsměv...
Chovali jste svou holčičku jako v bavlnce... Aby také ne - byla milá, hodná a krásná jako obrázek! Jenže léta tryskem uplynula a vám teď přede dveřmi stojí nějaké vyčouhlé pometlo a ruku drze drží okolo jejího pasu! A ten přitroublý úsměv...
Vypipláte ji z plenek, trnete hrůzou, aby malá princezna nezakopla a neodřela si kolínko, tišíte dětskou horečku, mírníte první dětské křivdy. Náhle máte pár šedivých vlasů na skráních a doma krásnou slečnu, za kterou se táhnou zástupy nemožných, drzých, pubertálních výrostků. Slídí okolo ve stále užších kruzích. Váš telefon je ve dne v noci v obležení. A ona? Potěšeně se chichotá nesmyslným blábolům a vy jste pro ni geronti a alieni, kteří mohou jen bezmocně sledovat, jak sbírá první milostné zkušenosti.
Toho vážně ne!
Potom to začne být vážné. V souvislosti s vaší malou holčičkou (už byste na ni měli přestat takhle myslet, je jí sedmnáct!) se trvale objevuje jedno a to samé jméno. Ona má nyvý pohled, kdykoli zazní. Jenže ten týpek se vám vážně nezamlouvá a dobře víte proč: vyučil se s odřenýma ušima, miluje diskotéky a noční kluby, zatímco práci se do svých pětadvaceti let dokázal úspěšně vyhýbat a hodlá tak činit nadále. Kdo ví, kde bere peníze na živobytí! Ovšem je to vysportovaný krasavec, jehož vaší dceři všechny spolužačky tiše závidí.
A ona? Příští rok bude maturovat, jenže její prospěch na gymnáziu se rapidně zhoršil. Aby také ne, když celé dny někde lítá s tím svým! Co když za ním nakonec uteče do jeho garsonky? Nebo přijde do jiného stavu? Případně se vykašle na školu, protože on ji přesvědčí, že žádné vzdělání nepotřebuje? Vy dobře víte, že tohle prostě není kluk pro ni, jenže ona je slepá a hluchá. Jak jí ho rozmluvit?
Zákeřně a s nadhledem
Zákazy nemají smysl - čím víc ji odrazujete, tím víc ho bude milovat. Puberťáci prostě nesnášejí zásahy do soukromí, jakýkoli pokus o ně vyvolá vzpouru. Stali by se z vás lumpové, kteří dítěti brání ve štěstí.
Na druhou stranu, mlčet také nelze. Dcera by měla znát váš názor, ovšem velmi taktně a šetrně formulovaný. A pak nezbývá než trnout strachy a doufat, že vaše výchova zanechala v dospívající slečně hodnoty, které nakonec převládnou. Můžete zkusit tento proces i malinko urychlit. Smiřte se ovšem s tím, že budete muset, možná poprvé v životě, zákeřně pletichařit i na domácí půdě. Jak na to?
Drahá každá dobrá rada: Tady jsou!
- Trvejte na tom, že byste milovaného partnera své dcery měli přece poznat! Přece se dcera nemá za co stydět! (A vy přímým kontaktem s ním získáte bojové pole, kde můžete konečně rozvinout svou bojovou taktiku.)
- Zvolte ideální bojové podmínky: pokud máte krásný byt, pozvěte ho domů. Jste-li zvyklí na komfort drahé restaurace, jděte na rodinný oběd tam. Ideální je oběd o několika chodech s více druhy příborů lemujících talíře. (Znejistění nepřítele je tím pádem dané - ovšem za předpokladu, že se ve stolování orientujete vy sami!)
- Vyberte dobře téma rozhovoru. Má vaše chytrá dcera ráda literaturu? Tušíte, že její protějšek o ní nemá ani páru? Je jasné, jak začít: „Jak se vám líbila trilogie Milénium? Už jste viděl americký remake švédského originálu? Že nevíte, o co jde? A co za knížky se líbí vám? Nemáte na čtení čas? Ale to nevadí, určitě máte s naší dcerou mnoho jiných společných témat k povídání, že?" (Jasně že mají: sex, sex, sex! Ale to časem přestane stačit.)
- Poskytněte mu prostor: A co tedy baví vás? Hudba? Výtvarné umění? Sport? Nic z toho? (S vašimi zkušenostmi brzy poznáte jeho slabá místa. Neupozorňujte už dál na ně! Dcera není hluchá, časem si vzpomene.)
- Poptejte se na jeho rodinu, informace lze napříště použít při argumentaci s dcerou. (Považuješ to za ideální zázemí? Chtěla bys mít také takové?)
No ano - nebyli jsme ani trochu laskaví! Ovšem vycházíme z předpokladu, že máte o dceru opravdu strach. Jenže tak to prostě je: kamna pálí, sníh zebe, láska bolí - a dokud si to vaše ratolest na vlastní kůži nevyzkouší, věřit nebude. Na druhou stranu, byla by chyba trpět zbytečnou předpojatostí! Proto se k tématu ještě v příštích dnech vrátíme, ovšem z pohledu vystresovaného prvního milovníka. Na jeho omluvu dodejme už rovnou - ani on to nemá lehké!
