O střídavé péči jsme už psali víckrát. Shrnuli jsme argumenty pro i proti a netajili se výhradami. Ovšem nudná je teorie a zelený strom života.

Jak to může dopadnout v praxi, když se exmanžel chce mstít a soud při rozvodu přiřkne dítě do střídavé péče? O tom ví své paní Tereza z Prahy. Toto je její příběh. A jde o smutné vyprávění.

Táta vydělává, máma se stará

S Petrem jsme se poznali na právnické fakultě, kterou jsme oba studovali. Můj bývalý manžel odjakživa vynikal. Sotva absolvoval, ponořil se do praxe s velkým nasazením a já ho podporovala.

Doporučujeme: Střídavá péče? Ideální zbraň pro pomstu po rozvodu!

Vždycky jsme to měli rozdělené. Věřila jsem, že se o nás dokáže postarat. A opravdu dlouhá léta rodinu vzorně zajišťoval, takže jsem mohla s klidným svědomím strávit tři roky na mateřské dovolené.

Časem si manžel vybudoval vlastní právní kancelář a já nastoupila na úřad jako řadová právnička. On byl ten, kdo nosí víc peněz, já přispívala menším dílem a o to víc se starala o chod domácnosti. Oběma nám to vyhovovalo. Táta a syn se těšili na společné večery a víkendy. Já chodila do práce na šest hodin a udržovala pomyslný oheň rodinného krbu. Všechno se změnilo, když bylo Péťovi deset let.

Bod zlomu

Vlastně šlo o klasickou situaci, kterou prochází v Praze snad každé třetí manželství: Mladší milenka, velké hádky a nakonec rozvod. Žádost jsem podala já. Muž mě přemlouval, plakal, prosil, ať neodcházím (byl to jen úlet, mužský jsou takoví, ona pro mě nic neznamená, však to znáš, ty jsi moje jediná pravá láska...) - ale já se nedokázala smířit s velkým zklamáním a odpustit. Jeho uražená ješitnost dokonala zbytek.

Když pochopil, že už s ním nechci žít, byl vzteky bez sebe. "Celou dobu tě živím, a ty mě hodíš přes palubu po prvním klopýtnutí! Tak to teda ne! To tě ještě bude mrzet," vyhrožoval. Měl pravdu.

Právní bitva, kterou jsme svedli, trvala skoro rok. Soudil se o každý kus nábytku, dokonce o chalupu, kterou jsem zdědila po babičce, protože věděl, že to tam miluji. Ale co bylo nejhorší, soudil se o našeho syna. Nebylo nic platné, že k němu Péťa nechtěl, byl přece odmalička zvyklý na mě. Jenže jeho názor nehrál žádnou roli. Rozhodoval soudce. Muž. A ten stanovil střídavou péči.

Všechno špatně

S trendem svěřovat děti naráz oběma rodičům nesouhlasím od začátku. Teď jsem si mohla ověřit, že mám pravdu. Bohužel na vlastní kůži. A co byla ještě horší, na úkor svého syna.

Čtěte také: Rozvedená? To je špatná matka - a může si za to sama!

Dva domovy. Přesuny z jedné domácnosti do druhé s dojížděním do školy přes celou Prahu. To, co jsem odmítla, táta schválně podpořil. To, co jsem schválila, bojkotoval.

Doma chodil Péťa spát v půl desáté, u táty mohl až v jedenáct. Doma měl sladkosti dvakrát do týdne, extchýně ho jimi cpala každý den. Začal zanedbávat pravidelné tréninky floorbalu, protože nestíhal. Jeho prospěch ve škole se zhoršil. Co táta, který o syna tolik bojoval?

Boj s větrnými mlýny

Pořád chodí domů z práce v půl deváté. O syna se většinu doby stará babička, která mu povolí všechno. Nemusí se učit (paní učitelka je koza střelená, říkal táta), tloustne (když on chlapeček vypadá tak špatně! A navíc mu chutná, ty mu pořádně neuvaříš), nemusí sportovat a leniví (najdeš si něco, co tě opravdu baví, až budeš větší). Zato má trojnásobné kapesné.

Den za dnem sleduji, jak můj bývalý manžel a jeho matka syna rozmazují. Jak se mi dítě odcizuje a mění před očima k horšímu. A nemůžu s tím dělat vůbec nic. Jen se dál snažit, trvat na svém, trpělivě vysvětlovat a doufat, že Péťa jednou dostane rozum...

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Manžel má peníze. Chce jen plodit, ale starat se odmítá

Holčička z popelnice našla po letech svého tátu

15 varovných signálů, jimiž se u žen hlásí rakovina