Sourozenecká žárlivost začíná momentem narození mladšího sourozence. Pokud ji rodiče výchovně nezvládnou, může přetrvávat celý život. Kdy je nebezpečná?

Jakmile větší dítě ubližuje menšímu. Necháme-li to bez povšimnutí, může se to poději, kdy je dětem pět šest let a více, projevit až fyzickou agresí. A v dospělém věku odcizením, což je veliká škoda.

Zbavit se nepřítele!

Žárlivost se začne projevovat, když je starší sourozenec odstrkován. Cítí se ohrožený ve své pozici. Mladší sourozenec mu sebral pozornost, kterou doposud měl. On byl středem vesmíru, on byl ten, kolem kterého se všechno točilo... A najednou přijde "malej uřvanec, je červenej a vzteklej a bere mu maminku a tatínka a všichni se točí kolem něho". Tak nějak vnímá batole příchod dalšího dítěte do rodiny.

Čtěte také: Návod na štěstí: Nejspokojenější rodiny mají 2 dcery!

Co dělají dospělí, když se cítíme ohroženi? Buď utečou, nebo bojují. Vžijte se do situace tříletého dítěte, velkého tak akorát, aby dohlédlo na postýlku, v níž leží "to", co ho ohrožuje. Co udělá?

Zbaví se "toho", co je v postýlce! Jak? Malého uhodí, kousne, štípne, prostě mu bude chtít nějakým způsobem ublížit. Neznamená to, že by dítě bylo v tomto případě agresivní. Prostě se snaží zbavit "nepřítele".

Ale nemusí jít ani o agresi. Nebezpečná žárlivost může být někdy na první pohled neviditelná, ale zakořeněná hluboko uvnitř. Projeví se třeba neustálým soupeřením sourozenců, nebo rivalitou ve vyšším věku.

Čí je to vina?

U staršího sourozence se může dokonce rozvinout určitá porucha v podobě neadekvátního chování: vzdoru, vzteku, zlobení, neposlušnosti. To vše proto, že se malého "nepřítele" nedokázal zbavit - když se batoleti nepodaří upoutat pozornost tím, že je hodné, upoutá ji tak, že bude zlobit. Aby si ho konečně všimli, protože i negativní pozornost je lepší než žádná.

Doporučujeme: Jaký je ideální věkový rozdíl mezi sourozenci?

Proto kdykoli začne starší dítě zlobit trochu jinak, než doposud zlobilo, měli by rodiče zpozornět. Zřejmě chce rodičům říct: "Vy si mě nevšímáte, všímáte si jenom malého." Je to jasné znamení, že potřebuje jejich zájem.

To však často rodiče opomenou. Jenže na žárlivost mezi sourozenci platí jen jediné: Na mladšího sourozence je třeba dítě připravit dávno předtím, než přijde na svět. Pokud je maminka "tlustá", a pak najednou přijde se "řvounem" domů, žárlivost vznikne vždycky.

Jak to řešit na místě

Někdy ale ani důkladná příprava nezabere a žárlivost přetrvává i mezi sourozenci v batolecím věku. Tady ještě dokážete vše napravit. Rodiče musí rozdělovat lásku spravedlivě, a přitom jakoby trochu upřednostňovat staršího sourozence. Starší sourozenci by prostě vždycky měli zůstat ti nejstarší - toto privilegium jim musí zůstat.

Mladší sourozenci totiž bývají docela dobří "pošťuchovači". Větší něco udělá, malý to od něj odkouká - a vrátí mu to i s úroky! Rodiče se nikdy nedopracují, kdo začal. A tak to schytá ten starší, protože měl být přece rozumnější...

Jenže neměl. Tudy cesta k sourozenecké lásce nevede, je nasnadě. Proto nemá nikdy smysl řešit, kdo si začal. Pomůže jediná rada: Nenechávat děti samotné, mít je neustále pod dozorem. A když to nejde? Odvést pozornost od konfliktu a snažit se oběma provinilcům vysvětlit, proč se mají mít rádi.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Holčička přežila potrat - matka ji teď zbožňuje

Už osmnáct let nepracuju. Živí mě partner