Poslední polibek: Rozloučení rodičů s miminkem - navždy
Když zemře miminko, je to smutné k neunesení. Fotografové z nadace Now I Lay Me Down To Sleep se snaží rodičům ve smutku alespoň trochu ulehčit.
Když zemře starý člověk, je to smutné. Když řeknou rodiče vítej a zároveň sbohem miminku, je to bolest k neunesení.
Fotografové z nadace Now I Lay Me Down To Sleep se jim snaží ve smutku alespoň trochu ulehčit. Dělají krásné fotky, na nichž se máma s tátou loučí se svými dětmi. Přijde vám to bláznivé? Cynické? Nevhodné. Nikoli.
"Jde o útěchu v tom nejtěžším čase. Je to asi to jediné, co můžete rodičům mrtvého dítěte dát. Jediný možný dárek ve chvíli, když už nic jiného darovat nezbývá," vysvětluje fotograf Russ Forthofer.
Byla to nejhorší noc mého života
Začalo to před deseti lety, když se rodina Haggardova loučila se svým chlapečkem Madduxem. Miminko, zbavené hadiček a dalších podpůrných zařízení, vypadalo, jako by jen na chvilku usnulo. Fotografka Sandy Puc-Quiroz tehdy v nemocnici udělala dojemný portrét maminky Cheryl, jak ho naposled chová. A právě tento snímek stál na začátku všeho.
Čtěte také: Náš syn žil jen 10 dnů: Milovali jsme ho každou vteřinu
"Byla to nejhorší noc mého života," vzpomíná Cheryl Haggardová, která poté spolu s fotografkou Sandy nadaci založila. "Ale když jsem se dívala na ty fotky, neviděla jsem to zlé. Viděla jsem krásu a požehnání, které mi syn do života přinesl."
Teď se ukládám ke spánku...
Tehdy se Cheryl a Mike Haggardovi rozhodli sdílet svou bolest a ztrátu a ulehčit tak ostatním, které potkal podobný osud. Založili nadaci pro fotografy, kteří by pomáhali podobně, jako Sandy pomohla jim. Pojmenovali ji po modlitbičce, již si říkají děti před spaním:
Now I lay me down to sleep,
I pray the Lord my soul to keep,
If I should die before I wake,
I pray the Lord my soul to take. Amen.
Volně přeloženo: "Teď se ukládám ke spánku, svou duši svěřuji Bohu, kdybych zemřel dřív, než se vzbudím, modlím se, ať si ji vezme. Amen."
Je vám to rytmem trochu povědomé? Možná jste si vzpomněli na českou dětskou modlitbičku Andělíčku, můj strážníčku...
Fotografie přetrvají
Cheryl a Mike věří, že snímky podobné těm jejich urychlí hojení smutku a uctí památku zesnulých. A zdá se, že mají pravdu. Jejich nezisková organizace čítá nyní, po deseti letech působení, 1650 dobrovolníků ve 40 zemích světa. Jak těžká je to práce, popisuje fotografka Janessa.
"Když jsem se chystala fotografovat Olivii, malého anděla, který ztratil život už v děloze, zeptala jsem se táty, jestli by ji nepochoval. Odmítl ze strachu, že by jejímu křehkému tělíčku ublížil. Poprosila jsem ho, aby v dlaních podržel alespoň její malé nožičky, a on po chvilce váhání souhlasil. Když jsem mačkala spoušť, nedýchal. Doslova zadržoval dech. V tu chvíli se mi srdce zastavilo a rozpadlo na kousky. Přesně jsem věděla, co dělá... zadržuje slzy. Jako muž to měl tak těžké, musel zůstat silný kvůli své ženě a rodině. Muži cítí povinnost být hrdinové," vypráví.
"Udělala jsem další snímek a potichu řekla: Je v pořádku, když budete plakat. Rozvzlykal se. Byla to jedna z nejtěžších situací v mém životě, zůstat jako nestranný fotograf. To jsou situace, na kterých není co závidět. Ale když jsem nakonec odjížděla, cítila jsem zadostiučinění, že této truchlící rodině dávám drahocennou památku na jejich krásnou, malou, sladkou princeznu, která získala křídla příliš brzy," uzavírá.
Podívejte se, jak fotografové z Now I Lay Me Down To Sleep pomáhají:
zdroj: Nowilaymedowntosleep.org
foto: Nilmdts / Facebook
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Elenka: Holčička, která chtěla žít
10 věcí, kterých v životě budete nejvíc litovat
Koupila jsem si dům s cizím mužem. Nemáme problém
