Některé děti projdou pokojem a všechno je vzhůru nohama. A co teprve když projdou celým bytem! Tomáš takový byl.

Určitě to nedělal schválně. Prostě jen potřeboval všechny hračky, kostičky, panáčky, plyšáky, korálky, knížky, autíčka a pastelky najednou. Hned. Neměl čas uklízet rozečtenou knížku, když ho zrovna napadla legrační dráha pro autíčka. A než ji dostavěl, už bylo potřeba vyvézt popelářské auto. Zrovna když vešla do pokoje maminka, vysypali popeláři doprostřed koberce pořádný kopec odpadků. 

„No tohle?!" vykřikla maminka, na hromadě ležela nová stavebnice s natrhanými papírky a drobky sušenek. „Doufám, že to do večera uklidíš!"

Jenže Tom neměl čas uklízet. Dostavoval z knížek dráhu pro autíčka. V nákladních autech potom odvážel drobnosti z hasičské stanice a sypal je na hromadu k popelářskému autu. Dokonce vyvezl i jednoho panáčka hasiče! Málem se večer přes ten nepořádek nedostal ani do své postýlky. Byl ale pořádně vydováděný a tak usnul velmi tvrdě. Sotva zavřel oči, začal se mu zdát podivný sen.

„Hoří, hoří!" ozval se křik z dřevěných garáží pod stolem. Tomáš se rychle posadil. Rozhlédl se, ale vůbec neseděl na své posteli! Kolem něj pobíhali nějací lidé a halekali na něj, aby si pospíšil. U postele měl vysoké boty s nachystanými kalhotami. Místnost právě přeběhl další chlapík, chtěl se chytit tyče v koutě a sjet otvorem v podlaze dolů, jenže žádná tyč tam nebyla. Zavrtěl hlavou a utíkal na schodiště.  Ještě před tím zakřičel na Tomáše: „Na co čekáš, člověče? Hoří!"

Tom si rychle obul boty a vyrazil za ostatními. Tohle byla hasičská stanice! Jenže dole u aut vládl hrozný zmatek.

Prvnímu autu chyběly všechny požární hadice. Dva hasiči běhali kolem bosí a marně hledali boty. Další auto nemělo vůbec nasazené pneumatiky na kolech a co bylo nejhorší, nikdo nemohl najít velitele! Tomovi pomalu začínalo svítat. Tohle byla hasičská stanice, kterou dostal od dědečka k narozeninám! Vzpomněl si, jak si s maminkou prohlíželi vybavení hasičů. Tři krásná červená auta v garážích, hasiči v uniformách s přilbami, žebříky, hadice a hasicí přístroje. Zrovna včera mu maminka říkala, že by to všechno měli zase najít a dát dohromady. Jenže teď slyšel požární sirénu a výkřiky hasičů. Bez velitele nevěděli, co dělat dřív, zmateně pobíhali kolem a snažili se najít pneumatiky k autu. Tomášovi bylo jasné, že tohle musí napravit sám. Kdo jiný znal pokojíček líp než on?

„Rychle! Všichni do auta číslo tři!" vykřikl na pobíhající hasiče a vyslal je k požáru. Sám si vzal řidiče a s autem číslo jedna vyrazili ze stanice. Tom mířil přímo k akváriu v obývacím pokoji. Věděl o odsávací hadici na čištění vody. Zpátky se řítili tak rychle, že řidič málem přehlédl kuličky na koberci a skoro se převrátili. Ke garážím dojeli právě včas. Hasiči i panáčkové z garáží pobíhali kolem aut a z cisterny nosili vodu v kyblíkách. S hadicí bylo všechno rychlejší, od okna ale foukalo a oheň přeskakoval na knížky na koberci. Tomáš rychle seřadil hasiče do dlouhé řady, aby si mohli podávat kostky z hromady hraček a postavili tak rychle plamenům překážku. Cestou vzbudil panáčky v zoo, aby pomáhali hasit. Největší úspěch měl slon, který rovnou z cisterny nabíral vodu do chobotu a stříkal na doutnající koberec. Do hodiny bylo po plamenech. Hasiči se vraceli na stanici, ale Tomáš ještě obcházel hromadu hraček vprostřed pokoje a hledal jejich boty a kolečka od auta. Nakonec únavou usnul na koberci.

Tak ho taky ráno našla maminka. Pokoj byl uklizený jako po nastěhování a kolem Toma seděli malincí hasiči ze stavebnice. Nejdivnější ale bylo, že Tomáš měl na tváři saze.

Vstoupit do galerie | 11 Zázračná holčička: Pětileté převtělení Mozarta?