reklama

Pohádka na víkend: O třech kocouřích kamarádech

V ulici Na Plecháčku bydleli tři kocouři. Schovávali se podle počasí ve stromech, v křoví nebo v kůlně paní Boučkové - to když byla velká zima. Tam taky potom našli nalámané housky, teplé mléko nebo kus masa od večeře. Ale jen výjimečně. O teplý domov nestáli, svoboda je svoboda! Až jednou...

kočky
kočky | Foto: Profimedia.cz

V ulici Na Plecháčku bydleli tři kocouři. Schovávali se podle počasí ve stromech, v křoví nebo v kůlně paní Boučkové - to když byla velká zima. Tam taky potom našli nalámané housky, teplé mléko nebo kus masa od večeře. Ale jen výjimečně.

Paní Boučková prostě věděla, proč má komoru bez myší, a taky věděla, jak poděkovat. Vždyť v zimě se v kůlně objevovala i stará vlněná deka a dokonce jednou dostali kocouři pozvání ke kamnům, když už venku mrzlo, až praskala ucha u kastrolů na plotě. To jim stačilo. Žádný z nich nestál o nějaké domácí ubytování. To víte, svoboda je svoboda. A kdo by chtěl pořád vysvětlovat, kam jde a co tam bude dělat.

Jednoho dne se v ulici objevil taxík a z něj vystoupila paní Houpálková s mnoha kufry. Nastěhovala se do prázdného domu č.p. 412 a od té doby se začaly dít věci!

Z komínu tekly vůně jako z ráje a kocouři kolem brousili od rána do večera. Čekali, jestli se u dveří nebo na dvorku neobjeví nějaké zbytky od oběda, ale marně.

Paní Houpálková byla vyhlášená cukrářka a maškrtnice. Celé dny trávila ve veliké kuchyni, protože na náměstí chtěla do Vánoc otevřít svůj vlastní cukrářský obchod. Sotva by měla čas vyjít ze dveří a najít tam tři kocoury se slinami kolem huby. Když ale měla všechno hotovo a skládala cukrátka do krabic a táců, přece jen se podívala na chvilku z okna. Na zasněžené lavičce v zahradě uviděla rezavého kocoura hubeného jak smotek větviček. Byla to láska na první pohled. Od té doby začal Zrzek bydlet v domě!

Zbylí dva kocouři si trochu stýskali po kamarádovi do pranice, ale říkali si: No co, však on zase přitáhne! Jenže plynul den za dnem a Zrzek nikde. Paní Houpálková byla nejen cukrářka, ale taky vynikající kuchařka. Pro sebe ji vařit moc nebavilo, ale teď, když měla hosta, vyvářela každý den jako o posvícení. V úterý třeba byly ledvinky na víně a ve středu játra v husím sádle! Ve čtvrtek přišlo na řadu vypékané kachní stehýnko a v sobotu klobáska se zelím. Zrzek měl vždy prostřeno u stolu naproti paní Houpálkové, seděl na vysokých polštářích a fousky se mu leskly jako vánoční prskavky. Neuplynul ani měsíc a Zrzek vypadal jako koule! Kamarádi ho sem tam zahlédli za oknem, když mu paní Houpálková fénovala kožich po koupání a nešlo jim vůbec do hlavy, že jim nehodí dolů pár těch voňavých masíček nebo aspoň teplou bramboru. Aspoň jedno cukrátko kdyby vynesl ven..

Den před Štědrým večerem se Zrzek musel jít ven zchladit, protože se úplně schvátil při vylizování misky s čočkovou polévkou. Kocouři ho pozorovali od vrátek a Zrzek tak trochu dělal, že je nevidí. Napadlo ho, že by třeba mohl vylézt na střechu a projít se po lávce jako za starých časů. Že by si třeba trochu zazpíval, když hvězdičky tak pěkně svítí a v břiše má teplo jako v pokojíčku.

Zadýchal se hned po pár krocích kolem domu, ale nakonec došel k žebříku u sklepa a vyšplhal po něm nahoru na střechu. Chvíli odpočíval a funěl jako sentinel. Pak popolezl na úzkou lávku mezi komíny a pomalinku se usadil uprostřed. Zaklonil hlavu, aby se podíval na hvězdy. Lávka se povážlivě zakývala, Zrzek ztratil rovnováhu a za chvíli slyšela paní Houpálková ze střechy strašlivý jekot a hlomoz. Pak se ozvalo tlumené zadunění a bylo ticho. Okamžitě vyběhla na dvorek, ale nenašla nic. Volala Zrzka a prošla celou ulici. Ale Zrzek nikde.

Dva pohublí kocouři se po sobě podívali a vydali se pryč. Jen oni dva věděli, kde teď Zrzek je.

Vy si myslíte, že utekli? Že ho tam tak nechali? Ááále kdepak! Někdo by to možná tak udělal. Nějaký hloupý člověk, co neví nic o kamarádství. Kocouři se vydali pro paní Boučkovou. Příšerně falešným kvílením ji vylákali od čtení novin a když na ně přišla vylít škopek vody, začali se jí lísat k nohavicím a tahat ji za nohavice na ulici. Nejdřív se mračila, ale nakonec šla s nimi.

Zavedli ji až k domu č.p. 412 a potom hlubokým sněhem mezi záhony ke kráteru pod starou hruškou. Vedly k němu dvě dlouhé prouhy na střeše, jak se Zrzek chytal drápky po cestě dolů. Ještěže sněhu ten rok napadlo nevídaně! Zrzek byl jen trochu omráčený a žebra ho bolela aspoň týden.

Paní Houpálková byla šťastná jako blecha, pozvala všechny dovnitř - paní Boučkovou i kocoury, a dali si spolu o den dřív výbornou rybí polévku. Scházejí se tak od té doby každý rok. Ale jinak kocouři zase táboří venku. Je to dobré na figuru. Ono moc velké břicho je jen pro zlost, nejen u kocourů. A svoboda je svoboda. Ale to neznamená, že v kůlně chybí vlněná deka a kus něčeho dobrého od každé večeře. Pro všechny případy.

Lockdown je jediná šance. To, k čemu směřujeme, je smutné a tragické, říká Levínský | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama