Je mi čtyřicet, ale balím koloušky. No a?
"Když mi bylo třicet, nechtěla jsem mít děti. Šéfovala jsem, závodila na běžkách, cestovala... Život mě bavil a nezůstávalo v něm místo na starost o dítě. Teď bych ho chtěla, ale není s kým," přiznává Irena (40).
"Vlastně ani nevím, jak k tomu došlo. Sice jsem nikdy nesnila o svatbě v bílém a rodině se třemi dětmi, o kterou se budu starat, na druhou stranu jsem ani nikdy netoužila po kariéře spojené se single životem. Prostě se to tak nějak stalo," napsala nám paní Irena (40) z Prahy.
"Když mi bylo třicet, nechtěla jsem mít děti. Šéfovala jsem obchodnímu oddělení firmy, která prodávala sportovní vybavení, závodila jsem na běžkách a na kole, cestovala... Život mě hodně bavil a nezůstávalo v něm místo ani na starost o psa, natož o dítě. To byl také důvod, proč jsme se rozešli s dlouholetým dobrým přítelem - už chtěl založit rodinu a já se na to vůbec necítila," přiznává.
Biologické hodiny neodpouštějí
Její příběh možná vidíte denně okolo sebe. Jde totiž o trend moderní doby. Stále víc žen se nedokáže usadit. Mají totiž možnost žít plný život, i když jim minulo třicet a třeba čtyřicet let. A pak už je na dítě pozdě.
Doporučujeme: Kdy je ideální otěhotnět? Ani to nechtějte vědět!
Pokud o sebe žena dbá a sportuje, vypadá i v tomto věku dobře. Mezi vrstevníky si jen těžko najde stejně atraktivního a zdatného partnera. Tak chodí se stále mladšími muži a postupně se dostává úplně mimo svou generaci.
Mohlo by se to zdát bezva mít ve čtyřiceti kolouška, kterému je 28 let! Jenže... Údery biologických hodin duní a nedávají jí v noci spát, zatímco on má před sebou ještě spoustu času, kdy chce budovat kariéru, cestovat, poznávat - tak jako to chtěla v jeho věku ona. Rozhodně se netouží stát otcem. Logicky časem skončí u mladší partnerky.
Smutné vyhlídky
A tak krásná Irena balí jednoho mladíka za druhým, přestože ve skrytu duše touží po dítěti, které jí dát nechtějí. Před sebou má nepříliš lákavé vyhlídky...
Může se k dítěti dostat "nešťastnou náhodou". Jenže na takové otěhotnění je příliš fér a navíc dobře ví, že nevybouřený chlap nejspíš nebude dobrý táta. Kdo ví, jestli by s ní vůbec zůstal. Takže si dál užívá života, přestože začíná mít pocit, že to podstatné z něj jí stále uniká.
Může slevit ze svých požadavků a místo vysportovaných, hladce oholených mladých mužů zalovit mezi vrstevníky. Jenže většina z nich je zadaných. A všichni jsou už pohodlní, začíná jim růst bříško, ubývat vlasy... Vůbec netouží honit se po horách na běžkách nebo na kole a fakt, že vaření není zrovna Irenino hobby, znamená další body dolů. Chtějí prostě své pohodlí a myšlením jsou pro ni stará generace.
Anebo se může stát svobodnou matkou. Což představuje samotu a obrovskou odpovědnost. Nelákavá, ale nejvíc pravděpodobná varianta, spojená navíc s vysokým rizikem pozdního těhotenství.
Není to spravedlivé? Není!
"Není to spravedlivé!" chce se jí křičet. Proč si chlapi můžou užívat daleko déle? Jenže život prostě spravedlivý není. Ženy a muži mají karty rozdané jinak.
Muž může plodit až do vysokého věku a jeho hlavní devizou vůči druhému pohlaví je jistota, že zabezpečí rodinu. Žena má ideální věk prvního porodu okolo 25 let a její hlavní devizou vůči druhému pohlaví je krása a mládí. A tak si musí v hlavě srovnat daleko dřív, co vlastně v životě chce. Protože ve čtyřiceti už na to bude pozdě.
Nebo se snad pleteme? Jaký je váš názor? Mají muži a ženy stejné možnosti se uplatnit? Nebo mají možnosti rozdílné, ale stejně zajímavé? Nebo jsou ženy ve společnosti ovládané muži nuceny se přizpůsobit jejím pravidlům? Anebo je to sama matka příroda, jejíž pravidla nelze porušovat bez následků? O tom můžete diskutovat pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Kdy je nejlepší otěhotnět? Ve 20, 30 nebo 40 letech?