Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo v životě šťastné. My víme, jak toho dosáhnout: Rozvíjejte jeho emoční inteligenci!

Samotný pocit štěstí závisí ze všeho nejvíc na úrovni emoční inteligence, která lidem umožňuje dobře zacházet se svými pocity, ale také s pocity ostatních. Je překvapivé, že tato důležitá schopnost bývá ve srovnání s inteligencí velmi opomíjená. Neprávem, protože vysoké IQ člověka šťastným udělat vůbec nemusí.

Řada výzkumů dokazuje, že míra spokojenosti se životem není dána absolvováním univerzity nebo prestižním zaměstnáním. Daleko víc závisí na emoční inteligenci - na tom, jakou máme schopnost vytvářet kvalitní mezilidské vztahy.

Vnímaví jsou oblíbení

"Jako emoční inteligence jsou označovány schopnosti a dovednosti, které lidem umožňují přiměřeně emočně reagovat v různých situacích a řešit problémy týkající se mezilidských vztahů. Mezi ně patří například vnímavost k vlastním prožitkům, schopnost číst mimiku a gesta druhých osob a využívat jejich proměny ve spojení s aktuálními zážitky, schopnost empatie - vcítění se do druhých osob," vysvětluje psycholožka Gabriela Luková Sittová.

Doporučujeme: Nejspokojenější rodiny mají 2 dcery

V batolecím věku je důležitá oblast osobní motivace k činnostem a také sebeuvědomění a s ním spojené sebeovládání. Navíc se právě tehdy děti učí rozpoznávat vlastní emoce, prožitky a nálady. Zkoušejí reagovat na osoby ve svém okolí, nejprve na rodinné příslušníky a se vstupem do školky také vrstevníky. Emoční inteligence (EQ) by se proto měla rozvíjet už u malých dětí.

Dítě s vysokým IQ a nízkým EQ totiž často vůbec nechápe, proč se jeho vrstevníci ve školce chovají tak, jak se chovají, proč říkají věci, které jemu nedávají smysl... Je potom pro něj velký problém se do skupiny začlenit. Ono nerozumí ostatním dětem, ony zase jemu. Navíc se může stát, že z pohledu pedagogů bude paradoxně  posuzováno jako nedostatečně zralé.

Ověřeno praxí

Ideální cestou, jak emoční inteligenci nejvhodněji rozvíjet, jsou podle psycholožky praktické činnosti každodenního života: Vystavujte děti různorodým situacím, ve kterých budou muset nějak reagovat, a veďte je k porozumění emocí osob, s nimiž se při tom setkávají.

Vysvětlujte jim, jak mají zareagovat, když se kamarád tváří smutně. Naučte je rozeznávat projevy nálad navenek podle výrazu tváře, gest rukou či síly hlasového projevu. Podporujte zvládání jejich vlastních emočních projevů, aby věděly, kdy je co vhodné a co nikoli.

Velmi důležitý je při tom osobní příklad, způsob, jakým sami rodiče pracují s emocemi. Těžko může naučit děti sebeovládání prchlivý a výbušný tatínek nebo něze lhostejná maminka...

Jak na to? Krok za krokem.

Jako to dělá učitelka Sylvia Jančiová, autorka projektu Emušáci, se svou dcerou Emičkou. "Je chytrá, milá, šikovná. A je také citlivá, křehká a plná emocí, se kterými si neví rady. Nedivím se jí. Mám o 34 let více zkušeností než ona, a také si se svými emocemi občas nevím rady. Jednou, když jí byly asi tři roky a byla rozmrzelá, mě napadlo se zeptat, jestli pozná, když na ní ta rozmrzelost přichází. Od té doby se u nás doma občas ozvalo: Mami, nevím, co mi je, ale za chvíli budu asi trochu protivná. O co jednoduší pak pro mne bylo předejít velkým hněvům a pláči! A pomohlo pouhé pojmenování toho, že se něco děje," popisuje mechanismus fungování EQ u malých dětí.

Vůbec přitom nemusí jít o pocity kladné. "Není špatné pociťovat hněv nebo žárlivost, problém nastává, pokud v návalu emocí ubližujeme sobě nebo někomu jinému. To se většinou stává, když svým emocím sami nerozumíme, nebo když s nimi neumíme zacházet," dodává Sylvia Jančiová.

Jak jste na tom s emoční inteligencí vy, naši čtenáři? Dokážete učit své děti radosti ze života, nebo naopak máte až moc práce sami se sebou?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jak mluvit s dětmi, aby nás opravdu vnímaly

Vyhoďte ho: Mama hotel je ostuda dětí a chyba rodičů

5 tipů, jak kompletně uklidit byt za pouhou hodinu