Jak mít hezký vztah s rodiči i v dospělosti? Pracujte na odpuštění
Pro své rodiče budeme pořád děti, i když nám je šedesát. Ovšem právě v čase oboustranné dospělosti to mezi lidmi mnohdy skřípe nejčastěji. Jak se vyrovnat se starými křivdami a pocity ublížení a naopak žít v lásce a spolusdílení?
Mám za to, že vztah rodiče a dítěte je jeden z nejtěžších v našich životech, ačkoliv ty svoje rodiče bych za nic na světě neměnila. Tento vztah nás ovlivňuje úplně ve všem. Ať jde o budoucí partnerství i naše vlastní rodičovství. Zpravidla býváme ke svým rodičům neobyčejně kritičtí do okamžiku, než se sami staneme mámou nebo tátou.
Některé věci, které dělali a které nám lezly na nervy, najednou pochopíme a nahlédneme na ně z jiného úhlu. Jiných se snažíme vyvarovat a přecitlivěle reagujeme, když s nimi náš rodič zase vyrukuje právě z pozice rodičovské autority, protože zapomíná, že jsme už dospěli, a že jsme taky převzali rodičovské žezlo. Co je nejdůležitější si v naších rolích uvědomit? Jde o tři předpoklady:
1) Nepřijímat za rodiče zodpovědnost
Zodpovědnost máte pouze za svůj život a za život vašeho nezletilého dítěte. Za nikoho jiného. Tedy ani za své rodiče, kteří někdy "rádi" hrají tu hru na uměle nemouhoucí a neschopné. Sebe postaví do role dítěte a vás do pozice svého rodiče. Pomáhejte, jak jen to je ve vašich možnostech (nezapomeňte ovšem, že máte sami svou rodinu), projevte spoluúčast, soucit, ale nenechejte se jimi vydírat, i když je milujete. Tak, jako se nastavují hranice dětem, je třeba je nastavit i rodičům. Samozřejmě mluvíme o postojích v běžných životních situacích, ne o okamžicích, kdy jsou vaši rodiče nemocní.
2) Uvědomit si, že dělali, co mohli
Jsou okamžiky, kdy možná v sobě vůči rodičům cítíme nějakou křivdu, vnitřní zranění. Máme pocit, že nás nějak zradili, že udělali něco, co nás poškodilo, třeba i navždy a nemůžeme jim to odpustit. Důležité je pochopit fakt, že oni to lépe neuměli. Dělali, co mohli a co oni považovali za správné a to nejlepší pro nás. Nebo jednali sobecky, ale i to k tomu patří. Dost možná nebyli schopni brát ohledy, prostě proto, že tehdy nebyli zralí na rodičovství. Dobré je si ale i za těchto okolností připustit, že nám nic zlého nedělali schválně. Že jen neměli tu kapacitu, kterou my od nich očekáváme. Řešení, jež bychom udělali my. A zřejmě jinak.
3) Odpustit jim
Odpuštění, to pravé z hloubi srdce, má obrovskou moc. Především pro nás samotné, ale samozřejmě i pro rodiče. "Když s mými klienty provádím radikální odpuštění rodičům, bývá doprovázené velkými emocemi, vyčerpáním, ale také nesmírně léčebnými dopady. Zároveň ale podotýkám, že k odpuštění se musíte propracovat a půjde vám provést až v momentě, kdy své rodiče pochopíte na již zmíněné lidské rovině. Pokud jste na odpuštění připraveni. Když se vám podaří svým rodičům odpustit, dáváte tím sami sobě šanci k tomu, abyste ve svém životě povyrostli a vaše duše mohla jít s lehkostí dále. Pomůžete tak ale i vašemu vzájemnému vztahu, který se většinou po odpuštění změní," říká vztahová koučka Lenka Černá.
