Dítě není cvičená opička ani vizitka pyšných rodičů!
Každá maminka si přeje mít nejkrásnější, nejchytřejší a nejhodnější miminko pod sluncem. Dokonalou živou panenku. První tři měsíce života dítěte se jí to docela daří. Čím je ale dítě starší, tím to jde hůř.
Každá maminka si přeje mít nejkrásnější, nejchytřejší a nejhodnější miminko pod sluncem. Dokonalou živou panenku, kterou nazdobí do nažehlených oblečků a jejíž šarm a kouzlo ukáže celému světu. První tři měsíce života dítěte se jí to docela daří.
Čím je ale dítě starší, tím to jde hůř. A pak najednou zjišťuje, že se z jejího vzorného, tichého, čistého, navoněného miminka stalo zablácené, čokoládou opatlané, vzteklé a uřvané batole, které občas projevuje nálady způsobem, za něž by se nejraději hanbou do země propadla...
Čtěte také: Jako matka totálně selhávám, biju svoje miminko
Není to však její chyba. Malé dítě má silné vrozené vědomí, že svět je místem pro uspokojování jeho potřeb. A svá "svatá práva" vyžaduje, seč mu síly stačí. Teprve později začne díky výchově zjišťovat, že to nebude tak úplně pravda.
Malé dítě má blízko ke zvířátkům
Současná společnost nakládá na rodiče příliš veliké břemeno. Častokrát je uvězňuje do pocitu, že dítě je vizitkou jejich kvalit. Jsou hodnoceni za to, jak ho oblékají, stravují, materiálně zabezpečují, vzdělávají či k jakému názorovému přesvědčení ho vedou. Jsou souzeni za křik vztekajícího se dítěte v obchodě, kde se s maximálním úsilím snaží vzít to, co momentálně vidí. To ale není fér.
"Ze své mnohaleté zkušenosti vedení jesliček a školky postupně docházím k přesvědčení, že dítě není vizitkou rodiče. Je vždy jen vizitkou sama sebe. Ano, rodič musí dbát na to, aby ho dobře živil, pečoval o něj a pomáhal mu utvořit správné návyky, avšak dítě je dítě. Vždy bude dítětem, ať se narodí v jakékoliv zemi či jakkoliv významným rodičům. Vždy bude zkoumat svět všemi smysly a vracet se domů špinavé a zablácené, se slovníkem bližším světu zvířat a s myšlenkami na to přeskládat vše, co jste si doma právě urovnali," konstatuje Klára Markuciová, ředitelka pražské školky Nestlingue, kde se učí podle principů učení Montessori.
Vědomosti nestačí
Mnoho rodičů malých dětí si přeje, aby uměly číst, psát, počítat, znaly písničky, říkanky a měly co nejvíce informací o světě ještě než půjdou do školy. Pokud to dítě zvládne, je považováno za výborně vychované a rodiče se jím rádi pyšní.
Doporučujeme: Co nesmí rodiče nikdy dělat před dětmi
Mají ale opravdu důvod? Jsou čtení, psaní a počítání kvality, kvůli kterým jsme se narodili, a díky nimž můžeme zažívat radost ze života a pocity uspokojení sami se sebou? Proč a jak rodič dítě vychovává? Jako cvičenou opičku? Kam zmizela vlídná povaha nebo přátelské a vstřícné chování? Ty jsou přece důležitější!
Všechno má svůj čas
Moudré knihy říkají, že úkolem rodiče je dítě milovat, radovat se ze společného života a výměny lásky, seznámit ho s pravidly, podle kterých svět funguje, a pomoci mu kultivovat kvality hodné člověka. To vše je znamená daleko víc než vědomosti a dovednosti, které by si dítě časem stejně osvojilo.
Člověk se rodí s nejasnými kvalitami a při správném vedení se z něho stává otevřený, čestný, upřímný, tolerantní, citlivý a vyrovnaný jedinec, který zná svou sílu, je sám se sebou spokojený a současně je prospěšný okolí. A právě v tom tkví úloha rodičů.
"Nemusí klást na sebe a ani na své potomky vysoké nároky, na jejich kultivaci je spousta času. V čase raného dětství se pouze pokládají základní kameny budoucí katedrály osobnosti a sázejí semena, které ponesou lahodné plody v období, kdy na ně uzraje čas," uzavírá Klára Markuciová.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Bydlíme v panelákovém 2+kk. Je nás tam pět...