To už jsem přece zažil! Člověk je náhle otřesen. Má pocit důvěrné známosti, ale i tajemna, neobvyklosti a naprosté cizosti naráz.

Je přesvědčen, že to, co právě probíhá, už někdy bylo, a zároveň ví, že se to stát nemohlo. Prožívá déjà vu.

Naprostý šok

"Skončil semestr a my vyrazili autem do Francie. Jelo nás pět spolužáků a přespávali jsme, kde se dalo, hlavně venku pod širákem,“ vzpomíná na prázdniny svého třetího ročníku student historie na Univerzitě Karlově Martin. "Do Paříže jsme dojeli pozdě v noci. Ani jsem nemohl dospat, jak jsem se těšil, až uvidím na vlastní oči Eiffelovku, chrám Sacré Coeur a slavnou Moulin Rouge," vypráví.

Více o Martinově zkušenosti si přečtete ZDE>>

"Navštívili jsme i podzemní hřbitov pod Montparnassem. Sotva jsem ale sešel dolů do katakomb, padl na mě naprostý děs. Potácel jsem se jako ve snách. Chladný zatuchlý vzduch, vůně prachu, odlesky světla na stěnách, to všechno mi bylo strašně povědomé. A přitom jsem věděl, že jsem tu poprvé. Dokonce jsem se prý latinsky modlil. Kluci mě museli při cestě nahoru podpírat. Bylo to opravdu hodně zvláštní.“

Miloval jsem Boha

Vzpomínka na kostlivé stěny nedála Martinovi spát. A rojily se mu v hlavě i další otázky: Proč mu jdou francouzština a latina skoro samy, zatímco s němčinou úporně bojuje? Jak to, že bez problémů čte gotické písmo? Vrtalo mu to hlavou tak dlouho, až zašel ke kartářce. „Já na tyhle nesmysly fakt nevěřím, ale, kluci mě vyhecovali. A ta dáma mi tvrdila, že jsem byl v minulém životě mnichem v Paříži. A že jsem byl ve službě Bohu velmi šťasten... Přitom nemohla vědět, co jsem zažil ve Francii,“ uzavírá Martin.

U spolužáků si svou anabází vysloužil přezdívku Flanďák, jeho podhled na věci mezi nebem a zemí se však podstatně změnil...

Zneklidňující, ale časté

Vzpomínky na minulost jsou velmi zneklidňující. Přitom nejde o zkušenost výjimečnou, pocit déjà vu (z francouzštiny "už viděno“) alespoň jednou zažilo 80 % lidí, častěji těch s vyšším vzděláním. Podle nejčastější z psychologických teorií spočívá příčina tohoto paměťového zkreslení v časovém nesouladu mezi přijímáním vjemů levou a pravou hemisférou mozku: jeden podnět přijímá dominantní hemisféra rovnou a poté ho ještě dostane zprostředkovaně z hemisféry nedominantní. Pokud v přenosu dojde ke krátkému zpoždění, obdrží dominantní strana mozku stejnou informaci dvakrát – a nedokáže rozlišit, jestli první informace přišla před půl sekundou, nebo před rokem. Může jít také o příznak vážné nemoci: začínající schizofrenie, manie, deprese nebo epilepsie.

Byl to minulý život?

Parapsychologové se domnívají, že déjà vu odráží stesk po předchozích životech, a je tedy logickým důsledkem a možná i důkazem reinkarnace. Podle ezoteriků to může být astrální projekce nebo varování před hrozícím nebezpečím. Fyzikové s fantazií vidí po čtvrtém pivu v tomto jevu krátkodobý pohled do budoucnosti, potvrzující hypotézu mnoha vesmírů existujících paralelně vedle sebe, mezi nimiž za určitých podmínek vznikají mosty umožňující spojení...

Co se tedy podle vás mladíkovi v pařížských katakombách doopravdy přihodilo? Mohl být před mnoha staletími skutečně mnichem, který do katakomb tajně chodil popíjet víno? Či snad trpí bujnou fantazií? Nebo si s ním jen zašpásovala jeho paměť?

Jak vnímáte déjà vu vy? Máte s tímto podivným pocitem svou vlastní zkušenost? Popište ji pod článkem!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Reinkarnace: Cameron, chlapec, který žil už "předtím"

Češi jsou národ podvodníků, ne vysokoškoláků

Víte, jak se chovat při bouřce? My ano!