Co zpíváte doma dětem? Lidovky? Nohavicu? Beethovena?
„Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý..." Mladé mamince je tak 25 let, na kolenou houpe ročního prcka a zpívá. O čem vlastně? Ona sama je rozená Pražačka, její rodiče také. Pohladila si vůbec někdy živého koníka? Nebo v ní jen zůstala vzpomínka na její dětství, kdy jí stejnou písničku zpívala její máma? Nakolik v nás ještě zní lidové písničky?
„Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý..." Mladé mamince je tak 25 let, na kolenou houpe ročního prcka a zpívá. O čem vlastně?
Ona sama je rozená Pražačka, její rodiče také. Pohladila si vůbec někdy živého koníka? Nebo v ní jen zůstala vzpomínka na její dětství, kdy jí stejnou písničku zpívala její máma? Nakolik v nás ještě zní lidové písničky?
Základem je rytmus a melodie
Kupodivu se stále ještě drží. Lidové písně jsou totiž vděčné. Zpívají krásnou češtinou, s přirozeným frázováním ve správnou dobu, tedy s důrazem na první slabiku. Člověk pak má pocit, že verše plynou samy.
Lidovky jsou melodicky jednoduché, ale přitom krásné. Ideální materiál k naučení i pro ty, kteří zrovna hudebním nadáním neoplývají. Však jich také ve školní hudební výchově najdete spoustu. A pro ty talentovanější žáky představují úžasný podklad pro trénování druhého hlasu. Jenže co obsah? Je vůbec dětem srozumitelný?
Vzhůru na robotu! Nebo na pohřeb?
Možná před dvěma generacemi... Pravda, ani tehdy už nám nic neříkala robota, nicméně ta vojna byla přece jen o něco bližší, alespoň z vyprávění babičky a dědečka. Nebo třeba bránění v lásce kvůli penězům, o tom slyšeli alespoň vyprávět od svých prarodičů. Jenže - musí být obsah písničky dítěti vůbec srozumitelný? Vlastně ani ne. Mrňous vnímá především maminčin uklidňující hlas, potom rytmus a nakonec melodii. Vlastní obsah přijde na řadu až daleko později. I když...
„Mojí holčičce byly sotva dva roky, spíš méně. Jednou jsem ji chtěla uspat a měla jsem zrovna tesknou náladu, tak se mi vybavil neskutečný doják z mládí mé babičky: Osiřelo dítě. Určitě ho znáte, je to prostě depka. Kristýnka nemohla rozumět obsahu, sama v té době pronesla sotva pár slov. Nicméně první sloku pozorně poslouchala, při druhé se už mračila a jak došlo na >>když hlavičku češe, krev potůčkem teče
„Na syna takto fungovala flétna, bylo to až úsměvné. Sotva zaslechl první tóny, spustil neuvěřitelný ryk. A později se kabonil už při pohledu na flétnu v pouzdře. Přitom kytaru miloval, už jako miminko si broukal úplně čistě melodie a dnes se učí hrát na klavír. S flétnou sice uzavřel příměří, nicméně po několik let jeho raného dětství musela zůstávat nahoře na polici ve skříni. Kdo ví, co se tou malou dětskou hlavičkou vůbec honí a do jaké míry nám rozumí šestnáctiměsíční mimino. Třeba bychom se divili," podotýká naše čtenářka Jitka.
Od lidovek po Nohavicu
Naštěstí je volba písniček široká. Nemusí to být jen lidové písně a balady. Máme vynikající skladatele a textaře: třeba báječnou a chytrou dvojici Uhlíř-Šíp nebo kapelu Klíč, která věnovala CD dětem. Případně šansoniérku Janu Rychterovou, původně paní učitelku, jež začínala hudební kariéru písničkami pro děti. Když její třeťáci ohrnovali nos nad gramatikou, vytvořila pro ně pořad Hrátky s češtinou. Později z něj vzniklo CD, dnes už rozebrané.
A komu přijdou písničky pro děti dětinské, může potomky zahrnout songy masově oblíbeného písničkáře Jarka Nohavici, oblíbenými rockovými nebo rapovými skladbami či třeba Ódou na radost. Hlavně, že svým dětem zpívá!
A jak jste na tom vy? Zpíváte svým dětem lidové písně domy vy? Nebo jste už dávno přešli na modernu? Či jim snad raději pouštíte hudbu reprodukovanou? Případně považujete hudbu za zbytečný hluk, který k vám dolehne pouze nedopatřením přes stěnu od sousedů? O tom můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.
