Co je těžší: Živit rodinu, nebo se starat o děti?
Kdo to má těžší: Ten kdo vydělává, nebo ten, kdo se stará o dítě a domácnost? Oba jsou vyčerpaní, i když každý jinak. Kdo z nich je na tom hůř?
Kdo to má těžší: Ten kdo vydělává, nebo ten, kdo se stará o dítě? Oba mají pravdu. Oba jsou vyčerpaní, i když každý jinak. Spánkový deficit a nekonečná nuda úklidu, vaření, praní a žehlení - tak to vidí Ona. Spánkový deficit a nikdy nekončící stres pracovního procesu - to je jeho úhel pohledu. Kdo z nich je na tom hůř?
"Nedostanu se z domova na krok. Jsem otrokem pokaděných plínek a mopu na podlahu. Vzdělání je mi na nic, klidně jsem mohla skončit základkou. Beztak z mateřské úplně zblbnu," stěžuje si žena.
Doporučujeme: 5 hříchů, kterými jsou vinni všichni rodiče
"Dřu jako mezek. Jsem štvanec a workoholik, nic jiného mi nezbývá, když musím uživit rodinu. Mám za ni odpovědnost a občas z toho padám - s prominutím - na hubu," přiznává muž. Kdo víc trpí, co myslíte?
Proč je těžké být máma na mateřské
8.00 Vstávám a cítím se jako mátoha. Není divu. V noci mě naše dvouletá princezna vzbudila aspoň třikrát.
9.00 Už jsme po snídani. Stavíme z kostek věž. Shodila mi ji. "To se nedělá," snažím se ji vychovávat. Shodila ji podruhé. "Jestli budeš zlobit, nebudu si s tebou hrát!" varuji. Kostky letí do třetice. Vstávám a jdu do kuchyně. Princezna řve jako drak. Nervy začínají vibrovat.
9.30 Nastává běžný denní maraton: Obléknout prcka. Nakoupit. Svléknout prcka. Připravit oběd. Sakra! Brambory jsou úplně rozvařené. No nic, bude z nich kaše. Nakrmit prcka. Nakrmit sebe. Uložit holčičku na chvilku ke spánku. Jak mi chybí pracovat mozkem! Kdybych teď seděla u oběda se šéfem, nakrájím mu stejk a začnu ho krmit po lžičkách. Prostě tu úplně blbnu.
12.45 Konečně chvilka klidu. Kávička
13.30 "Mami. Mami! Mamííí!!!" A máme po klidu… Tak aspoň můžu trochu vyluxovat. Dávám ji do ohrádky, ale dlouho to nevydržím, protože mám výčitky svědomí. Beru princezničku z ohrádky. Tančíme po pokoji na písničky Skoumala/Vodňanského . Dává mi pusinky. Je sladká.
14.30 Jdeme na procházku. Jarní sluníčko hřeje, je krásný den. Vlastně ta mateřská není tak špatná.
16.00 Nastává podvečerní kolotoč. Poklidit, uvařit večeři, nakrmit prcka, vykoupat ho. Nevím, kam dřív skočit. Sakra, kde se nám ten táta toulá? Píšu mu smsku: "Pojeď už domů!"
19.00 Právě dorazil. Jsem tak ráda, že je konečně tady!
Proč je těžké být táta v práci
7.00 Vstávám a cítím se jako mátoha. Našlapuji po špičkách, abych ženu nebudil, vím, že měla s malou divokou noc. Jsem úplně mrtvý. Že jsme včera nešli spát aspoň o hodinu dřív! Manželce tu vyhřátou postel zcela nekřesťansky závidím. Do pracovního procesu s ní!
8.00 Otvírám si maily. Začíná běžný všední den. Počítač nefunguje. Ajťáci? Ti nechodí do práce před desátou. Ale já ty podklady na poradu nutně potřebuju teď!
10.45 Třetí porada. Čtvrté kafe. Ty hodiny snad někdo zaklel. Pořád je na nich pár minut po jedenácté. Už aspoň půl hodiny.
13.30 Hádka se šéfem. Mám já tohle zapotřebí? Makám to za dva, tak proč se ten chlap po mně vozí? Já za to nemůžu, že vedení firmy stanovilo nereálné cíle!
14.30 Dřina. Vopruz. Dřina. Vopruz… Co bych dal za půl hodiny procházky na čerstvém vzduchu!
18.00 Pivko s kolegy. Konečně chvilka klidu. Pohodička.
18.30 Zvoní mi mobil. "Pojeď už domů!" píše moje drahá polovička. Platím. Chlapi se mi smějou, ale já jsem v pohodě. Už se na holky těším.
19.00 Právě jsem dorazil. Jsem tak rád, že jsem konečně doma!
A proč to děláme rádi
To je vidět z předchozích vět. Ne vždycky nás to baví, ale snažíme se. Něco se podaří, něco ne. Ale ať už bojujeme na domácí půdě nebo na venkovním hřišti, jsme jeden tým, jedna rodina. Není to On vs. Ona, ale Oni. Rodina. Stačí jediná věc, aby to tak fungovalo. Partner/ka musí docenit náš přínos a naše oběti.
Nebo se snad mýlíme? Mají to přece jen lepší maminky? Či si život víc užívají tátové? O tom můžete hlasovat v anketě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
"Měl bys umřít!" řekla máma ochrnutému synovi