Těšili jste se na kluka, narodila se vám holka? Nebo jste naopak toužili přidat ke svým třem synům něžnou holčičku, a zase je to kluk jako buk? Cítíte zklamání větší, než si dokážete připustit? Vyrovnejte se s tím dřív, než bude pozdě!

S miminkem v kolébce totiž stojíte na startovní čáře rodičovství. Už nejste jen sami za sebe. Máte odpovědnost za štěstí někoho dalšího a spolu s ní velkou šanci napravit to, co pokazily na vzájemných vztazích generace před vámi. Záleží jen na vás, zda tuto možnost využijete a jak v této zásadní zkoušce uspějete. Co si počít?

Kluci to mají lehčí!

Dotýkejte se, fyzický kontakt je důležitý! Co nejdříve po porodu chovejte své dítě v pozici „nahé tělo dítěte na nahé hrudi rodiče". Budete tak navzájem intenzivněji prožívat přítomnost toho druhého. Bonding je osvědčená metoda, jak navázat s dítětem co nejbližší vztah.

Nejdůležitější je ale probrat sami se sebou důvody, pro které jsem si víc přáli opačné pohlaví. Pokud jsou to argumenty typu „chlapci to mají v životě jednodušší, nemají porodní bolesti, jsou lépe finančně ohodnoceni ve světě práce", nelze na to odpovědět jinak, než že je to většinou pravda.

Zkuste ale hledat, v čem to mají jednodušší a lepší holčičky, respektive ženy: v mládí jsou krásnější, ve stáří pak jsou moudrými nositelkami života. Dožijí se delšího věku. Nebývá s nimi spojena agresivita, většinu zločinů mají na svědomí muži... Pro holčičku bude táta nejlepším mužem jejího života, pro mámu bude dcera vlídným zrcadlem. A určitě si najdete spoustu dalších argumentů!

Stará bolest

Mnohdy však bývá problém zapeklitější, třeba skrytá a neuvědomělá, ale velmi negativní zkušenost s nechtěným pohlavím. Měl manžel otce tyrana a alkoholika? Je možné, že on sám se bude daleko lépe cítit jako táta tří princezen! Nevychází manželka se svou matkou a té vaší se raději vyhýbá také? Nejspíš dá přednost Klapzubově jedenáctce před dalším nepovedeným vzorkem zmijího ženského plemena!

Tam už je ve většině případů na místě psychoterapie pro rodiče. Příčiny, proč nechce dané pohlaví, leží skryté někde hluboko uvnitř. Jejich základem je starost, aby se negativní zkušenost z vlastního dětství neopakovala i jeho potomkovi. Nisméně ten už je na světě, proto se si musí rodič obavy přiznat, s někým se o ně podělit a začít pracovat na tom, jak odstranit staré bloky a bolesti, aby nevytvářel nové.

Nepřijal jsem vlastní dítě!

I to se může stát. Je-li psychický blok příliš skrytý nebo spojený s vysloveným traumatem z dětství (zneužívání, týrání), může se stát, že rodič dítě bude podvědomě odmítat. To se samozřejmě negativně promítne do výchovy.

Nebere potomka jako partnera, se kterým je ochoten diskutovat, hledat kompromisy a řešit jeho situace. Může být na jedné straně velmi přísný, na druhé straně však nedůsledný. Osud dítěte mu dokonce může být lhostejný.

Nechcete mě? Odejdu!

A co teprve, když se jako druhý narodí potomek vytouženého pohlaví! „Nechtěné" dítě pak trpí o to víc, neboť cítí nespravedlivé rozdíly, které mezi nimi rodič dělá. Může pak zlobit, aby na sebe upoutalo pozornost a zaujalo. A to už je cesta do pekel: z potomka nechtěného pohlaví roste nezaviněně problémové dítě, konfliktními vztahy trpí celá rodina. Takové dítě zpravidla odchází co nejdřív z domu, aby nebylo pod tlakem rodičů. A jen málokdy se vrací...

zdroj: babyweb.cz

Vstoupit do galerie | 14 Jak levně uspokojit náročnou puberťačku?