reklama
 

Nemáte dost rádi svoje dítě? Jak se s těmito pocity vyrovnat

Navenek vše vypadá skvěle. Máte zdravé dítě, o které se příkladně staráte. Vnitřně ale bojujete s šílenými pocity, které byste nikomu nepřiznali. Máte pocit, že dítěti nevěnujete dost lásky a pozornosti.

Foto: iStock

Psycholog by vám pravděpodobně vysvětlil, že jste zcela nepřijali fakt svého rodičovství. To ale neznamená, že se za to máte trestat a připadat si jako špatný člověk.

Existují matky, které si užívaly těhotenství a baví je nové miminko. Malý uzlíček neprojevuje vlastní názor, nevzdoruje. Pak dítě roste, osamostatňuje se a jeho hlavnímu pečovateli (ať už je to matka, nebo otec) dochází, že je překážkou. K samostatnému životu, dalšímu vývoji kariéry, případnému rozchodu s rodičem dítěte a navázání dalších vztahů. Častokrát k takovým myšlenkám přichází lidé, kteří si pořídili dítě coby záchranu vztahu.

Prostě se vypnout

Rodiče se se svou rolí pak natolik nedokážou poradit, že se k dítěti chovají jen mechanicky. Krmí ho, šatí, starají se, ale necítí žádnou empatii. Dítě se k matce či otci obrátí, ale oni ho nevnímají, pokud odpovídají, pak po delší odmlce. Malý chlapec nebo dívka pak mají pocit, že obracet se k vnějšímu světu o pomoc nemá smysl a musí si vše vyřešit sami. V dospělosti mají takové děti problémy se svými emocemi, protože je právě na rodičích dát dětem najevo, že jejich pocity jsou důležité. Dítě, které vyrostlo bez lásky a zájmu, má velký problém navázat blízké vztahy a důvěřovat svému okolí.

Ničivý vztek

V případě, že rodiče projevují svůj hněv otevřeně, prostřednictvím křiku a bití, dítě žije s pocitem viny. Myslí si, že když je matka nebo otec smutný a nešťastný, je právě ono tím viníkem. V dospělosti se takový jedinec pouští do vztahů a situací, které mu znova způsobují onu dětskou bolest, kterou musí prožívat pořád dokola. Nebo má potřebu ubližovat jiným a žít ve vztazích, kde je hodně utrpení.

Ať se o dítě stará někdo jiný

Existují případy, kdy rodiče nechtějí se svým dítětem trávit skoro žádný čas a nalhávají sobě i okolí, že je to kvůli příliš velké vytíženosti v práci. Pak najmou chůvu na minimálně pět dnů v týdnu, od rána do večera, či potomek vyrůstá s babičkou. Mezi tím si rodiče najdou třeba jiné partnery, zakládají nové rodiny, ale na první dítě se pořád čas nedostává. V dospělosti člověk, který měl takové dětství, má sklony být perfekcionistou. Má perfektní známky, skvěle studuje, pak ho čeká závratná kariéra. Tohle všechno dělá, aby byl konečně okolím přijat a milován, touží si kompenzovat lásku, která se mu nedostala od rodičů. Ačkoliv zvenku to vypadá, že se jedná o mimořádně úspěšnou osobnost, zdání klame. Takový jedinec se potýká s pocity prázdnoty, zbytečnosti, samoty. Myslí si, že lásku si musí zasloužit.

Pomoc, jsem asi špatný rodič

Pokud se na základě tohoto článku domníváte, že se k dítěti chováte lhostejně, přehlíživě nebo necítíte dostatečně lásku k němu, prvním krokem k uzdravení tohoto vztahu je upřímnost. Přiznat si, že to tak je, vyžaduje velkou dávku odvahy. Prožít také budete muset pocity viny, které se zatím projevují jako vztek, který vnímáte směrem k dítěti. Neotálejte s hledáním dobrého, citlivého psychologa, který vám pomůže váš vztah nejen k dítěti, ale především k sobě uzdravit.

 

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama