BLOG Fandi mámám: Superman(m)ka
Každá máma je, podle mě, v dnešní době takovou hrdinkou superman(m)kou! Všechny se snažíme být těmi nejlepšími mámami a domácnost, děti i partnerství skloubit se svými zájmy, prací, kariérou. I já se o to snažím každý den.
Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky
V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!
Když se ráno vzbudím, nebo lépe řečeno, když se kolem šesté ranní z vedlejšího pokoje několikrát za sebou ozve naléhavé a stupňující se "Mááámííí!!", tak to naše asi dvouapůlletá (kolik jí je přesně měsíců, je pro mě vždycky matematická záhada) dcera Josefína chce vysvobodit ze spárů šprušlí postýlky a já okamžitě letím. Chci být ta nejlepší MÁMA.
Ještě než stačím vyrazit z postele na záchrannou misi do pokojíčku, otočí se na mě můj polospící manžel a zeptá se "Mám tam jít?". Okamžitě odpovím "Ne, já tam jdu!", jsem přece báječná MANŽELKA. Po cestě za postýlkou lomcující ratolestí se stihnu podívat do zrcadla a je mi jasné, že si budu muset najít nějaký čas navíc a umýt si vlasy, abych zase vypadala jako upravená ŽENA. Po společné ranní hygieně, ještě před snídaní, zapínám pračku s prádlem, které v ní zůstalo od včera a já na něj zapomněla, a připravuju si věci na další várku. Určitě ji opět nechám v pračce do dalšího dne. Měla bych dostat ocenění HOSPODYŇKA roku! S hlavou ve vaně se loučím s manželem, a když vidím, že nedrží v ruce odpadkový koš, dokážu se ve vteřině stát parádní SEMETRIKOU. Jakmile ale zaklapnou dveře od bytu, už přemýšlím nad dnešním časovým harmonogramem. Říkám si: "To dám", jsem přece skvělá ORGANIZÁTORKA. Ještě než dcera rozmístí lžičkou poslední nánosy tvarohové svačinky po sobě i po stole, s mokrou hlavou se pokouším udělat alespoň dva tři pozdravy slunci, jsem přece disciplinovaná JOGÍNKA. Mezitím už mi na mobilu pípají maily a zprávy ze sociálních sítí, ze kterých se na mě valí esence ryzího štěstí od všech mých "spolusociálů". V duchu si řeknu, že bych měla něco zveřejnit, chci být přece taky štěstím zářící IN!STAGRAMERKA. Místo toho ale běžím převléknout Josefku, zabalit věci a na poslední chvíli vyrážíme na cestu.
Sice pozdě, ale přece, zato s umytou hlavou!, předám Josefku do nejlepší školkové péče v Kocourovi a pospíchám do kavárny, kde mám domluvenou schůzku kvůli dobročinnému projektu Fandi mámám, jehož jsem SPOLUZAKLADATELKOU a DOBROVOLNICÍ zároveň. Abych mohla dobrovolničit a zároveň mít pocit, že nenechávám úplně celou ekonomickou zodpovědnost na manželovi, jsem zároveň MODERÁTORKOU, SCENÁRISTKOU i AUTORKOU ROZHOVORŮ. Tyto i další činnosti se snažím skloubit dohromady, ač se pokaždé dostávám k zápornému časovému výsledku.
Domů dorazím večer a těším se, že budeme zase všichni pohromadě. To trvá přesně do chvíle, než ztěžka otevřu dveře od bytu, za kterými jsou naházené všechny boty z botníku a vítá mě dcera, která má přes hlavu oblečené moje kalhotky. Po celém bytě jsou poházené věci a prádlo. Na gauči najdu spícího manžela. Jeho spánek a binec v bytě ve mně probudí vztek a trochu závist. Mé horší já se dere ven. Na chvíli se ze mě stává ukázková HYSTERKA.
Už je po půlnoci a já konečně píšu řádky tohoto textu. Přemýšlím nad tím, že se pokusím, už od zítra, nebýt touhle zběsilou "SUPERMAN(M)KOU". Zrovna se mi hlavou začínají honit stovky strašně chytrých a neotřelých myšlenek, za které bych dostala minimálně Nobelovku. Dneska už je ale nenapíšu, protože se mezi ně vkrádá stále jedna malá, ale zato neodbytná, která jako by na mě volala "Mámííí". Ne, tak to není myšlenka, ale Josefka, která se ozývá v chůvičce.
Žaneta Slámová
Vystudovaná inženýrka ekonomie, která se po třicítce rozhodla změnit kariéru. Stala se televizní a rozhlasovou moderátorkou (Žaneta show, Naše zprávy, aj.), píše scénáře a moderuje společenské akce. Je jednou ze dvou zakladatelek neziskové organizace www.fandimamam.cz, která fandí maminkám samoživitelkám a jejich dětem. Velkou část svého volného času se rozhodla věnovat na podporu těchto žen, aby kromě konkrétní pomoci přispěla i ke změně pohledu společnosti na ženy samoživitelky, která se na ně často dívá skrz prsty. Fandit s ní můžete i na www.instagram.com/fandimamam/
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
