Equisetum arvense, Equisetum pratense, Allostelites arvense
Lidové názvy: stolička, plivačka, přáska, šmirglová tráva, chvost, praslica, praslička
Čeleď: přesličkovité
Popis byliny
Přeslička rolní je vytrvalou bylinou s výškou od 10 do 70 cm.
Přeslička má plazivý, článkovitý oddenek, který proniká hluboko do země. Každoročně z něho vyrůstají lodyhy dvou typů. V březnu a dubnu jde o jednoduché, hladké, plodné lodyhy nesoucí válcovitý výtrusnicový klas (šištici). Po dozrání klasu a vyprášení výtrusnic jarní lodyha usychá, aby vyrazila letní, přeslenovitě rozvětvená lodyha.
Zatímco jarní lodyhy jsou krémové až červenohnědé, letní lodyhy jsou zelené, oproti jarním jsou vyšší. Podélně rýhované lodyhy nesou tenké, čtyřhranné větve. Na rozhraní článků srůstá 6 – 12 šupinatých listů v kapsovitou, zubatou pochvu.
Lodyha přesličky je dutá, střední dutina zaujímá asi třetinu průměru lodyhy.
Při sběru hrozí možnost záměny s dalšími druhy přesliček. Pro vnitřní užití slouží výhradně přeslička rolní. Nebezpečná je zejména přeslička bahenní s obsahem toxických alkaloidů. Na rozdíl od přesličky rolní vyhání jalové i plodné lodyhy současně.
Hlavním rozpoznávacím znakem je první článek větviček v horní části lodyhy. Přeslička rolní má pochvu nízkou, první přisedlý článek je oproti pochvě výrazně delší. Přeslička bahenní má první článek kratší, pochva u článku je nápadně vysoká.
Původ a výskyt
Přeslička rolní se vyskytuje téměř po celé Evropě a Asii, najdeme ji i v Severní Americe, potažmo i v jižní Africe nebo na Novém Zélandu.
Na našem území se přeslička vyskytuje hojně. Osídluje trvale mokrá místa, s hlinitou až písčitou půdou, kyselou až slabě zásaditou reakcí. Roste na vlhkých polích, pastvinách, loukách a okrajích lesů. Daří se jí podél cest, na náspech nebo březích kolem vodních ploch.
Léčitelství
Přeslička rolní je významným zdrojem kyseliny křemičité (až 7 %). Obsahuje také saponiny, flavonoidní glykosidy (quercetin, luteolin, cempherol), hořčiny, organické kyseliny (askorbovou, skořicovou, jablečnou, šťavelovou), třísloviny, silice, soli hliníku a draslíku nebo stopy alkaloidů.
V léčitelství slouží letní, zelené lodyhy přesličky. Seřezávají se od června do září.
Přesličková nať se suší ve stínu, co nejrychleji. Lze ji předsušit na slunci. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C. Usušená droga se snadno drolí, proto vyžaduje jemnou manipulaci.
Léčivé účinky přesličky
- má dezinfekční účinky
- je močopudná
- je prospěšná při potížích močového ústrojí a ledvin
- pomáhá s léčbou plicních chorob, regeneruje sliznice
- stimuluje činnost žláz s vnitřní sekrecí
- podporuje tvorbu bílých krvinek
- zvyšuje pružnost a pevnost cév
- zastavuje krvácení
- působí protirevmaticky
- posiluje při celkovém vyčerpání
- zevně urychluje hojení ran
Podávání a užití
Vnitřní užití
Přeslička rolní se v léčitelství nejčastěji podává jako čajový odvar (recept níže), při žaludečních potížích se připravuje jako mléčný odvar.
Přeslička není vhodná pro dlouhodobé užívání a podávání ve větších dávkách. Není vhodná při akutním zánětu ledvin a dle některých zdrojů by přesličku neměly užívat těhotné ženy.
Přeslička rolní je často součástí ledvinových směsí, v kombinaci s kopřivou nebo rdesnem ptačím.
Vnější použití
Odvar z přesličky rolní poslouží k přípravě hojivých koupelí nebo jako obklad na špatně se hojící rány, bércové vředy, píštěle, hemoroidy apod. V podobě sedací koupele přeslička pomáhá také od bolesti bederní páteře. Kašovitý obklad z přesličky hojí i strupovitost, šupinatost nebo hnisavé záněty.
Jako vlasová voda působí odvar z přesličky mj. proti vypadávání vlasů.
Přeslička se uplatní i pro kloktání a výplachy dutiny ústní a hrdla při angíně, zánětech dásní nebo mandlí. Lehce solený přesličkový odvar zastaví v podobě výplachu krvácení z nosu.
Čajový odvar z přesličky – recept
1 – 2 čajové lžičky sušené drogy se vaří ve 250 ml vody asi 3 min. Následně se nechá luhovat v uzavřené nádobě cca 10 min., poté se scedí. Pije se po šálcích 2 – 3x denně.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.