Pouto mezi lidmi, které nevzniká ze společenské povinnosti a nevztahují se na něj žádné zákonné normy pokládal starořecký filozof Epikuros za vůbec nejlepší podobu vztahu, neboť se s ním nepojí cynismus lhostejnosti ani „šílenství“lásky. V osobních i politických vztazích je důležité ho dosáhnout, neboť vlastně znamená zájem o toho druhého.
Přátelé nejsou naše rodina. Většina z nás se do nějaké rodiny nejdřív narodí a později si citovými vazbami a plozením vytvoří svou vlastní. Přátelství na rozdíl od rodiny není živná půda v níž přeskakujeme, jako když strom přesadíme z květináče na zahradu, je to spíš vzduch z něhož se potřebujeme čas od času svobodně nadechnout. Možná pávě vztah, který delší dobu procházel stádiem „přátelství“ bude o to lépe fungovat, jakmile do něj vložíme více citu.
Přátelství si můžeme představit jako most postavený mezi bytostmi, které měly to štěstí se setkat, porozumět si, nezištně se navzájem obdarovat. Svět drží pohromadě různými pouty, přátelství je mezi nimi na předním místě. To není fráze ani básnický příměr, ale skutečnost, kterou si ověřily celé generace. Nezbývá než každého vyzvat ke stavění mostů…
