Pohádky o vílách patří k nejoblíbenějším pohádkám. Víly jsou tajemné postavy, které posouvají děj, pomáhají hrdinovi, nebo naopak děj komplikují. Víly jsou tajemné bájné ženské postavy. Nejstarší zmínky o vílách ve slovanské mytologii pocházejí ze středověku.
Druhy víl
Horské víly/bílé ženy se vyskytují především u slovanských národů na Balkáně. Často žily v jeskyních a měnily se v hady. Nebo v horách tančily vílí kolo a vstupovaly do života lidí (ve slovinských pohádkách např. Vila pravljica/v češtině Zlatý cop a spousta dalších).
Vzdušné víly bývají spojovány s různými druhy větrů, měly na svědomí počasí (bouři, oblačnost). V českých pohádkách máme Meluzínu, která naříká v komínech a na hrobech.
Lesní víly, žínky jsou nádherné zlatovlasé dívky v průsvitných šatech, které nejraději tančí v ranní rose a zpívají v lese. Jezdí na jelenu nebo na koni. Mění se v různá zvířata, umějí léčit a věštit. V mnoha pohádkách se lesní víla zamiluje do člověka. Člověk však často vílu zradí a ona mu zmizí (a zanechá dítě), někdy se podaří zradu napravit a získat vílu zpět.
Zlé lesní víly jsou jezinky/jeskyňky/bosorky, které byly krásné, ale lidem škodily, sváděly z cest, vyloupávaly jim oči apod. Známe je z pohádek Boženy Němcové (O Smolíčkovi), K. J. Erbena (Jirka s kozou).
Divoženky také žily v lese, ale byly divoké, ošklivé a neupravené. Kradly lidské děti a vyměňovaly je za svoje.
Vodní víly/rusalky/bludičky obývaly prameny, řeky a jezera a měly blízko k vodníkům. Jejich vlasy byly vždy mokré, jinak rusalka zemřela. Tato víla může rozčesáváním svých vlasů způsobit i povodeň. Rusalky tančí nad vodou a lákají lidi k sobě, kde je utopí vodník. Vodní víly mohou být i hodné jako Víla od smaragdové řeky, která odmění dobrého pasáčka.
Sudičky přicházejí ve třech k novorozenému dítěti a věští mu osud. Neznámější české sudičky jsou asi ty z pohádky Tři zlaté vlasy Děda vševěda nebo ze Šípkové Růženky. Předchůdkyně sudiček se vyskytují už v řecké nebo germánské mytologii.
Polednice a klekánice jsou zlé bytosti, které odnášejí zlobivé děti.
Víly člověku pomáhají
Nejoblíbenější víly jsou ty hodné, které pomáhají sirotkům plnit úkoly uložené macechou (v některých verzích Popelky nebo pohádky o dvanácti měsíčkách). Dobré víly také odměňují hodné děti za jejich pomoc a skromnost, např. ve slovinských pohádkách Pastirček/Pasáček, Dobra vila z doliny Soče/v češtině Víla od smaragdové řeky. V českých, chorvatských i srbských pohádkách jsou víly ochránkyněmi mladých mužů, kterým pomáhají, někdy se za ně provdají dobrovolně, jindy je k tomu mladíci donutí tím, že jim vezmou nějakou věc. Manželství je uzavřeno za podmínky, kterou muž musí dodržet, často se mu to však nepodaří a víla mu zmizí. Víly pomáhají i dívkám, se kterými se přátelí.
Víly člověku škodí
Víly, které člověku život komplikují, se v pohádkách také vyskytují hojně. Může to být jedna zlá sudička, nebo rusalky a bludičky, které lákaly lidi do močálů a topily je. Nebezpečnější byly určité v dny roku, kdy víly poutníky lechtaly k smrti, ničily je za neuhodnuté hádanky, strhávaly mosty, mladíky utancovaly ve vílím kole apod. Víly také kradly lidem děti hned po narození, od toho se váže pověra, že matka nesměla v prvních dnech po porodu své dítě spustit z očí, běda, když usnula.
Víly u neslovanských národů
V současné době jsou u nás oblíbeny víly s křidélky – pixie, fairy, elfové, nymfy, pocházející z germánských kořenů a objevující se v současné moderní fantasy literatuře. Malé holčičky zbožňují Vílu Zvonilku, postavu ze stejnojmenného Disneyho animovaného filmu z roku 2008. Elfové se vyskytují v díle J. R. R. Tolkiena, Pratchetta, Sapkowského. Objevují se i v kultovním sci fi seriálu Star Trek.
