Pětadvacetiletá Estee C. Williamsová začíná každý den výběrem domácích šatů, obvykle květovaných a v pastelových barvách. Ráno připraví svému muži snídani, pak se postará o prádlo, uklidí, napeče a připraví večeři. To vše prokládá procházkami, a ačkoliv tráví většinu dne sama, nikdy nezapomene ani na péči o pleť a líčení.

Když jde v neděli do kostela, jako dobrá křesťanská žena se zahaluje šátkem. Ve všední dny vítá svého muže u domovních dveří pokaždé, když se vrací z práce.

Považuje se za tak zvanou tradwife neboli tradiční manželku a svůj životní styl sdílí se sledujícími na TikToku. S nelibostí vzpomíná na to, že ještě nedávno studovala vysokou školu, chodila pravidelně do posilovny a nosila sportovní oblečení. Teď si vybírá jen šaty a sukně inspirované 50. lety. Také blond vlasy má střižené na mikádo, které připomíná dobu před sedmdesáti lety.

Současná společnost podle ní tradičním ženám, jako je ona, nepřeje. Vymírá prý také galantnost: svým sledujícím vysvětlila, že když jde s mužem na nákup, nechá ho vždy tlačit vozík a všechno z něj do auta vyložit, zatímco ona čeká na sedadle - tak se v jejím světě chová skutečný muž, ne malý kluk.

Politika v kuchyni

Na první pohled působí účty na sociálních sítích tohoto ražení neškodně. A jak vysvětluje socioložka a antropoložka Marie Heřmanová, spousta z žen, které mají podobné profily jako Estee Williamsová, skutečně jen rády vaří nebo sbírají bylinky. "Tradwife totiž není organizované hnutí, ale spíše hashtag, který může použít i někdo, kdo se zkrátka jen cítí jako tradiční žena," vysvětluje s tím, že život v souladu s přísně rozdělenými rolemi ženy a muže je legitimní volbou.

Hnutí má však i svou odvrácenou politickou stránku. "Původně je to odnož amerického alt-right hnutí (krajně pravicové nacionalistické hnutí, pozn. redakce), které si tuto estetiku přivlastnilo," vysvětluje Heřmanová. Kouzlo tradwives jako součásti krajní pravice spočívá právě v tom, že se tváří nepoliticky. Na internetu je proto možné narazit jak na ženy, které jen rády pečou, tak i ty, které jsou navázané na extremistické hnutí, ale nemohou se v něm realizovat přímo, protože pozice názorového vůdce v tomto prostředí patří mužům. "Dělají proto 'politiku v kuchyni'. Samotný akt toho, že jsou doma, starají se o rodinu a děti, je nyní zpolitizovaný," dodává antropoložka.

Jak poznat, že jste na sociálních sítích nenarazili jen na obyčejnou hospodyňku, ale na ženu, která slouží ultrapravicové ideologii? "Pro mě osobně je hranice v tom, když se ti lidé stávají defenzivními, tvrdí, že je jejich způsob života ohrožený, že se na ně útočí, že je to druh disentu. Defenzivní poloha často souvisí i s genderovým esencialismem ve smyslu, že správná žena nebo správný muž to má takto. Dokud je to životní styl, který se vůči nikomu nevymezuje, je to neškodné," míní Heřmanová.

Pracující žena: Podvod, kterým nás krmili

Hnutí, které je částečně ideologií i estetikou, získává čím dál větší popularitu mezi mileniálkami a příslušnicemi generace Z, jako je zmiňovaná Estee C. Williamsová. Upozornila na to například nezisková výzkumná organizace Political Research Associates. U některých z nich je to reakce na současné uspořádání společnosti, kdy je sice běžné, že ženy chodí do zaměstnání, ale zároveň na nich leží většina péče o domácnost a případné děti, nebo alespoň distribuce úkolů. Tradwives z toho nezřídka viní feminismus.

"Lze to vnímat i jako méně sofistikovanou variantu kritiky současného neoliberalismu, který vytváří tlak na lidi, aby se o všechno postarali sami. Ženy jsou často přepracované ze zaměstnání a doma na ně čeká druhá směna. Tradwives z tohoto svým způsobem nabízejí únik a ženám říkají, že je osvobozují od otroctví pracovní kultury. Je to paradoxní v tom, že feminismus nikdy neříkal, že ženy mají mít dvě směny. Hlavní myšlenkou je, že ženy mají mít na výběr," připomíná socioložka Eva Svatoňová, která působí na Kodaňské univerzitě.

Například podle uživatelky, která na Instagramu vystupuje jako The Joyfull Housewife, je koncept ženy pracující mimo domov podvod: "Roky nás jím krmili. Tvrdili nám, že stát se šílenou kariéristkou je posilující, a že pokud to neděláš, přispíváš ďábelskému patriarchátu."

Svatoňová vzpomíná také na autorku blogu The Darling Academy, Britku Alenu Kate Pettittovou. "Často mluví o tom, že v 90. letech vyrůstala obklopená ženami, které ji tlačily do toho, aby dělala kariéru, ale že ona se chce vrátit do doby, kdy Velká Británie byla skutečně velká, ženy byly v bezpečí, nemusely se zamykat domy a sousedi se mezi sebou znali. Pracuje s nostalgií a nacionalismem, ve videích má často britské vlajky a mluví o tom, jak být správnou Britkou," popisuje, že nacionalismus je další faktor, který může napovědět, že se nejedná o nevinný profil o vaření.

Falešná nostalgie po době, kdy ženy údajně byly doopravdy šťastné, podle ní může být taktéž varovným signálem. "Pettittová zmiňuje konkrétně rok 1959. Říká: Poddejte se svému muži, jako kdyby byl rok 1959," zmiňuje.

Zároveň upozorňuje, že nejúspěšnější influencerky samy nepraktikují životní styl, který obhajují: "Říkají, že jsou ženy, a tudíž se chtějí starat o domácnost, a muž jim má přinášet kapitál, z něhož budou žít. Ale ty nejviditelnější z nich si na tom založily živnost, čímž popírají, co hlásají. Úspěšné krajně pravicové političky, jako je italská premiérka Giorgia Meloniová, se zase silně opírají o identitu matky, která již splnila svou "povinnost vůči národu" tím, že porodila a vychovala děti, a tak se nyní může věnovat politice."

"Často si myslíme, že nacionalismus je "jen" proti imigrantům, ale tento směr má hluboce genderový aspekt. Ženy mají z pohledu nacionalismu za úkol biologickou a kulturní reprodukci. Měly by být submisivní vůči svému muži, porodit mu děti a vychovat je v národní kultuře a jazyce. Tyto prvky se pak přenáší do hnutí tradwife," doplňuje Svatoňová.

České ezo

Jak vypadají internetové tradiční manželky v Česku? Marie Heřmanová při svém výzkumu nenarazila na čistokrevné tuzemské tradwives, pozoruje ale, že na českých sítích existuje skupina žen s příklonem k ezoterice, přírodě a venkovskému stylu oblékání, v anglosaském prostředí známém jako "cottagecore". "Většinou to nejsou ženy, které se samy pojmenují jako tradwives. Ale pokud to chápeme jako širší fenomén týkající se tradičně pojatých genderových norem, na české scéně genderový esencialismus prezentuje zejména ezoterická a spirituální scéna," říká Heřmanová.

I "spirituální feministky", jak je Heřmanová pracovně nazývá, hledají ve svém životním stylu odpověď na to, jak jako žena žít v krutém moderním světě. "Je to samozřejmě kontroverzní druh feminismu. Hledání vnitřní bohyně a ukotvování se v rigidní představě ženy a ženství řada influencerek prodává jako osvobozující, ale vylučují tím ženy, které se necítí být bohyněmi, nebo třeba queer lidi," popisuje.

Eva Svatoňová dodává, že českou alternativou tradwife by mohla být senátorka Daniela Kovářová, která tento typ uvažování přenáší do politiky. Není sice influencerkou, která na svém profilu romantizuje péči o rodinu a domácnost, ale tvrdí například, že "vztah, domácnost a manželství dělá žena", a připouští, že sexuální obtěžování je normální. "To už začíná být opravdu nebezpečné, protože se jedná o ideologii, která hlásá utlačování žen, a ona veřejnosti tvrdí, že je to správný způsob, jak žít," upozorňuje socioložka.

Propojení internetu s reálným světem nám uniká

Novinář Matouš Hrdina, který se zabývá mimo jiné internetovými subkulturami, je přesvědčený, že propojení fenoménu na sociálních sítích a jejich dopadů ve "skutečné" politice nám často uniká kvůli postupům tradičních médií. "Čím jsou lidé mladší a čím víc vyrůstali na sítích, tím víc jsou pro ně výpovědí o světě. Obrovský problém je, že mainstreamová média se s tímto světem čím dál více rozcházejí a neodpovídají tomu, co lidé žijí. Pro mnoho lidí jsou důležitější součástí každodennosti tradwives nebo další věci, které vídají na Instagramu, a ne to, co udělala vláda ohledně daní. Problém je, že mediální prostor pak nekontrolovaně ovládnou právě tyto subkulturní směry, ať už dobré, nebo špatné," varuje.

Zmiňuje, že i v angloamerickém prostředí, kde se v tradičních médiích rozšiřuje reportování o internetové kultuře, jsou tyto zprávy stále spíše na úrovni kuriozit. "Je to problém, protože když říká své scestné názory o ženách a feminismu Daniela Kovářová, v médiích se to řeší, protože je to senátorka, což tomu dává punc reálné zprávy, ale to, že se tento diskurz objevuje u influencerek, které mají o miliony více sledujících než ona, nikdo neřeší," upozorňuje.

Propojení radikálních subkultur s tím, co se děje v reálném světě, je podle jeho slov čím dál silnější. "Alt-right má své příběhy, které prosakují z online prostoru do "skutečné" politiky, a naopak. Působí navíc mezinárodně. Dobrým příkladem je great replacement, neonacistická teorie, která částečně vznikla na online fórech, podle níž bílé Evropany nahradí nebílí uprchlíci. Může nám připadat, že to nezávisle na sobě říkají Orbán nebo Okamura, ale nevidíme, že je to koordinovaná taktika, která se sdílí napříč světem online, je promyšlená a funguje," říká.

Video: Nenávist nevzniká na sociálních sítích, ale ve společnosti, říká Heřmanová (24. 3. 2022)