Petra Nesvačilová: Spíše než sexismus mě v herecké branži štval debilismus
Herečka a režisérka Petra Nesvačilová v říjnu vydává svou první knihu a v rozhovoru mluví o tom, proč nemá ráda intelektuální snobismus. Ráda by si také natočila křehký film o roztomilých babičkách.
S Petrou Nesvačilovou se setkáváme v pražském Podolí, kde už několik let bydlí. "Mám to tady hrozně ráda a beru to tady za své. Například se dokážu rozčílit, když někdo nechává odpadky, kde nemá," směje se herečka a režisérka původem z Tábora. Během rozhovoru pro Aktuálně.cz vtipkuje o tom, že kromě hraní a natáčení vlastních dokumentů umí také podélně parkovat, a odmítá, že by účinkování v zábavných televizních show bylo něco méněcenného.
Vaše kniha, která vychází 8. října, se jmenuje Skutečná. Proč jste zvolila takový název?
Původně jsem chtěla, aby se jmenovala Všechno. Aby název obsáhl, že je to kniha vyprávějící příběhy obyčejného života, ve kterých je prostě všechno. Od dětství mám totiž pocit, že cokoliv se stane, má to obrovskou hodnotu. To je její poselství - že vše, co se děje, je nesmírně vzácné. Nakladatelství ale takový titul přišel málo konkrétní. Pak mou kamarádku Janu napadl název Skutečná, který měl pro mě podobný význam, a líbil se mně i vydavatelům.
Kniha obsahuje fejetony, povídky, úvahy. Objevují se v nich pro vás důležité životní momenty?
Ano, ani jednu povídku jsem neošidila o nějaký důležitý zážitek. Co je pro mě speciálně významné, jsou příběhy z dětství, například prázdniny s mou sestřenicí Míšou. Ve svém psaní jdu od přítomnosti do minulosti a pak se zase vracím zpět. Tímto způsobem chci připomenout pocity absolutního štěstí, které měla spousta z nás právě v dětství. O prázdninách jsme byli u prarodičů na "ostrově", kde nejsou žádné příkazy, žádné ohrožení, jen tady a teď. To jsem se snažila detailně popsat, protože si myslím, že je důležité si tyto momenty připomínat. Pořád je totiž můžeme zažívat, jen si to musíme dovolit. Kvůli stresu na to často zapomínáme.
Máte problém být "tady a teď"?
Někdy jsem v takové budoucnosti, že si uvědomím, že jsem „tady“ nebyla třeba týden. Ale dostat se do přítomnosti mi bezpochyby pomáhá právě psaní a vlastně veškerá má práce. Hraní mě do ní šoupne nekompromisně, nemůžu být nikde jinde. Běh a úklid mají podobný účinek.
Negativní kritiky mě naštvou
Když se vrátíme k názvu knihy Skutečná - byla jste někdy ve svém životě neskutečná, myšleno neautentická?
Určitě. Podle mě se člověk hledá celý život. A speciálně v herectví, kdy mě každá role nutí jít na dřeň. Neustále se pak vracím k nějaké své pravdě. Není ale podle mě pravdivé tvrzení, že herci něco hrají i v reálném životě. 80 procent lidí z mého nehereckého okolí předstírá mnohem více. Myslím si, že ten stereotyp, že jsou herci komplikované osobnosti, vychází také z toho, že je to viditelná profese. A všechno, co je trochu vidět, se musí nějaký způsobem zpochybnit, setnout. Což je nepříjemné.
Máte obavy z recenzí vašeho debutu?
Ani ne. Měla jsem strach spíše během psaní. Na knihu dohlížel můj vnitřní náročný kritik, který mě v tvorbě zastavoval a směřoval, což mě vyčerpávalo. Měla jsem pochybnosti, ale ty mám vždy u všeho. Teď už je kniha venku a jsem ráda.
Jak zvládáte negativní kritiky na svou práci? Například snímek Bourák, ve kterém jste si zahrála roli Jiřiny, nesklidil příliš pozitivní recenze…
Na poprvé mě to hrozně naštve a chci reagovat. Pak se na to ale vykašlu, protože vím, že reakce nemá smysl. Ano, kritika mě mrzí, dotkne se mě, ale není to nic fatálního. Přejde to docela rychle. Vím, že i tohle je součást mého povolání.
Jste herečka, režisérka i spisovatelka. Setkáváte se s zpochybňováním toho, že nemůžete dobře dělat více profesí? Že jste „jen“ herečka, která se snaží o něco víc?
A to ještě umím vařit a snad i podélně parkovat. Jo, setkávám se s tím a dříve to bylo častější. Myslím si ale, že se to týká hlavně starší generace, která přemýšlí občas jinak. Asi si sami nedovolili v životě následovat své pocity a intuici a mají dojem, že nemůžu jen tak přecházet mezi profesemi. Už v dětství jsem se rozhodla být herečkou a režisérkou, a vynaložila jsem obrovské úsilí, abych to naplnila.
Petra Nesvačilová (1985)
- Vystudovala FAMU katedru dokumentární tvorby.
- Jako herečka se objevila například ve filmech Pusinky, František je děvkař, Mars, Sněží, Bourák.
- Hraje v divadle Ungelt a ve Studiu Dva.
- Za svůj celovečerní film Zákon Helena byla nominována na Českého lva a na cenu filmového festivalu Arpa v Los Angeles (2016). Za svůj druhý celovečerní film Vojna Ztohoven byla nominována na cenu filmového festivalu MFDF (2017).
- V novém televizním seriálu Osada ztvárňuje postavu Heleny Rubalové.
Zkoušeli mě, jestli si jako herečka věřím
Veřejným prostorem otřásá kauza kolem české DAMU. Její studenti zveřejnili projekt, v němž upozorňují na sexismus ve filmové a divadelní branži. Máte sama podobné zkušenosti?
Mě se spíš občas dotkl dementismus a debilismus. Zažila jsem několik případů, kdy starší kolegové a kolegyně zkoušeli, zda si jako herečka opravdu věřím a zvládnu roli zahrát dobře. To bylo peklo. Někdy mám pocit, že více než muži jsou mnohem náročnější ženy. Ale naštěstí to bylo zřídkakdy. Na FAMU jsem nic takového nezažila.
Proč jste se vlastně rozhodla studovat dokument na FAMU? Od svých 18 let jste už hrála v Divadle Na zábradlí.
Mám hrozně ráda lidi a jejich příběhy. Měla jsem to vymyšlené tak, že po gymnáziu půjdu na DAMU k Borisi Rösnerovi, a až "uzraju", tak půjdu na FAMU. Pan Rösner ale bohužel odešel, tak jsem šla na FAMU rovnou.
Máte v hlavě nějaké téma, které byste ráda dokumentárně zpracovala?
Už osm let si říkám, že bych si moc přála vytvořit dokument o roztomilých babičkách, které žijí v horách, na salaších a mají zažitou nějakou moudrost. Byl by to krásný, křehký a jemný film.
Na jedné straně tvoříte dokumenty, na té druhé se objevujete v zábavních televizních show. Řešíte nějak rozdělení na vysokou a nízkou kulturu? Například do čeho ještě jít a do čeho už ne?
Když jsem dostala nabídku vystupovat v pořadu Incognito, měla jsem obrovskou radost. Je to dobrý zábavný pořad. Důležitá je pro mě kvalitní zábava i kvalitní dokument. Vím, že to dělám poctivě, a myslím si, že člověk potřebuje Junga i Coca-Colu. Jen musí dobře vědět, kolik toho snese. Nemám ráda intelektuální snobismus, stejně jako ten buržoazní.
Mohlo by vás zajímat: Nesvačilová: Zemana jsem přehlcená, ze Ztohoven udělal teroristy, trenky byly symbol
