Pohádka O kohoutkovi a slepičce patří k nejoblíbenějším pohádkám pro nejmenší. Autorkou nejznámější verze je spisovatelka Božena Němcová. Z pohádky plyne poučení: v životě se vyplatí být obětavý, nápomocný a ochotný ke spolupráci. Pohádka nabízí spoustu inspirace pro společné čtení doma i v mateřské škole, kde přímo vybízí k dramatizaci. Na pultech knihkupectví můžeme najít několik různých publikací, pohádky Michala Černíka byly převyprávěny jako audiokniha, vznikl také animovaný film Zdeňka Milera.
Pohádka Boženy Němcové
Božena Němcová žila v 19. století, byla národní buditelkou, sběratelkou ústní lidové slovesnosti, autorka krásných pohádek pro děti. Se svým manželem se často stěhovala a vždy se snažila poznat lidové zvyky a vyprávění v kraji, kde se zrovna nacházeli. Pohádka O kohoutkovi a slepičce patří k nejoblíbenějším pohádkám pro nejmenší děti stejně jako ta O kůzlátkách, O Smolíčkovi a další.
„Studánko, studánko, dej mi krůpěj vody mému kohoutkovi; on se na kopečku dáví, zdvíhá vzhůru nohy.“ Studánka odpoví: „Vody tobě nedám, až mně přineseš s lípy lísteček.“ Slepička lípě dí: „Lípo, lípo, dej lístek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi.“ Lípa slípce praví: „Nedám ti lísteček, až mi od švadleny přineseš šáteček.“ Slípka běží, švadlenu prosí: „Švadleno, švadleno, dej lípě šáteček, ona dá lísteček, studánka vodičky.“ Švadlena opět dí: „Nedám ti šáteček, až přineseš hedvábí od královny Sáby.“ Slepička běží k Sábě, žádá: „Králičko, Sabičko, dej mi hedvábíčko, ať je dám švadleně, švadlena šáteček, lípa lísteček, studánka vodičky.“ Králička slípce praví: „Nedám hedvábíčko, až mi dáš od ševce překrásné střevíce.“
Pohádky Michala Černíka
Básník Michal Černík napsal pohádkové příběhy o kohoutkovi a slepičce, které vyšly pod názvem Kykyryký, dobrý den! - Pohádky o kohoutkovi a slepičce. Vyprávění pro malé děti navazuje na známou pohádku O kohoutkovi a slepičce a přibližuje jim dění na dvorku venkovské chalupy. Tyto pohádky byly zinscenovány jako audiokniha s hlasy Libuše Havelkové, Nadi Konvalinkové a Ivana Trojana.
Jak doběhli cizího kohouta
Brzy ráno se kohoutek probudil. Už se chystal, že zakokrhá jako obvykle. Vtom se na dvorku ozvalo mocné:
„Kykyryký!“
„Kohoutku, slyšíš?“ zvolala slepička. „Někdo kokrhá na našem dvorečku!“
Kohoutek vyběhl ven.
Na dvorku stál cizí kohout. Rozhlížel se, jako by mu dvorek patřil. Už se chystal znovu zakokrhat.
„Co si to dovoluješ kokrhat na mém dvorečku!“ rozkřikl se kohoutek.
„Dvorek teď patří mně! Teď tu budu kokrhat já!“ oznámil cizí kohout.
„Tak to ne!“ zvolal kohoutek.
Kohoutek si bojovně načepýřil peří.
Cizí kohout si taky bojovně načepýřil peří.
„Běž si kokrhat na svůj dvorek!“ křikl kohoutek.
„Nepůjdu! Mně se tu líbí!“ křikl cizí kohout.
Už to vypadalo, že se do sebe pustí.
Slepička se mezi ně vrhla.
„Tady se nebudete prát, kohouti!“ zarazila je. …
Kreslená pohádka Zdeňka Milera
V padesátých letech dvacátého století byla zfilmována pohádka O kohoutkovi a slepičce podle přepracovaného příběhu spisovatelky Marie Majerové. Animace a režie se ujal otec známého Krtečka Zdeněk Miler. Pro dnešní diváky není moc přijatelný hlas herečky Růženy Naskové. Pohádka je upravena v budovatelském duchu. Sobecký kohoutek je kritizován, slepička je naopak velmi aktivní, dokonce vyhrabe zanesený potok.
Společné čtení pohádky O kohoutkovi a slepičce
Rodiče doma nebo paní učitelky ve školce mají řadu možností, jak s pohádkou dál pracovat. Mohou zkusit vyzvat dítě, aby příběh převyprávělo, a tím zjistí, jak mu rozumí. Dál mohou následovat otázky: Jaký byl Kohoutek? Byl lakomý? Jaká byla Slepička? Obětavá? Ke komu šla Slepička, aby Kohoutka zachránila? Pohádka krásně rozvíjí paměť. Dítě by si mělo odnést ponaučení, že se nevyplácí být lakomý a je dobré být obětavý jako slepička.
