Zažít nudu? Nevadí! Nebojte se učit děti nic nedělat, jednou jim to v životě pomůže
Nudu vnímáme primárně jako něco negativního. Znamená to, že nemáme dost ambicí, energie, a tak nejen sobě, ale i dětem plánujeme veškerý volný čas. Odborníci ale upozorňují na to, že zažívat nudu je důležitý bod v seberozvoji.
"Vaši prarodiče museli jít do války. Vy máte jen zůstat doma a sedět na gauči. To dokážete," bylo jedno z motivačních hesel, které se objevovalo na sociálních sítích během lockdownu. Pandemie nám připomněla, jaké to je, zažívat nudu. Zatímco pro některé byl nestrukturovaný čas utrpením zpestřovaný jen nekonečným sledováním seriálů na Netflixu, jiné nakopl k novým projektům. Proč bychom se neměli bát nudy a učit takové "bezvládné" aktivitě i naše děti?
Psycholožka Sandi Mannová ve své knize z roku 2016 The Science of Boredom píše, že nuda je nový stres. Zatímco věta "Mám stres" znamená, že jste nejspíš potřební, zaneprázdnění a pravděpodobně důležití, prohlášení "Nudím se" implikuje, že máte nedostatek představivosti, energie a práci, která vás nenaplňuje.
Nuda je primárně vnímána jako něco negativního a nežádoucího, odborníci ale upozorňují, že může být naopak pozitivním spouštěčem. "Jedná se o moment, během něhož nám mozek říká, že je čas dělat něco jiného. Je to signál toho, že to, co děláme právě teď, nás z nějakého důvodu neuspokojuje. Důvodem může být to, že nám daná aktivita přijde nezajímavá nebo nám nedává smysl. Neklidný a nesoustředěný mozek nás motivuje k tomu, abychom našli nové podněty, které tento pocit zaženou," vysvětluje pro britský web BBC James Danckert, profesor kognitivní neurovědy, který se spolupodílel na studii nudy a pandemie.
S kolegy přišli na to, že lidé, kteří si neuměli s nudou během pandemie poradit, častěji porušovali vládní nařízení. Je těžké soudit, kolik lidí celosvětově "trpělo" nicneděláním, nicméně studie provedená na 3500 italských respondentech uvádí, že právě nuda byla jedním z nejčastěji uváděných negativních dopadů karantény.
Nuda probouzí kreativitu a nezávislost
Nudu jako příležitost k rozvoji popisuje psychoterapeutka a členka České asociace pro psychoterapii Dominika Čechová. Zdůrazňuje, že je důležité, abychom ji zažívali odmalička. "Pro děti je takový zážitek velmi důležitý. Učí je proaktivitě, kreativitě a samostatnosti. Chceme-li vychovat nezávislé dospělé, musíme jim nabízet možnosti, v nichž budou svůj kreativní potenciál využívat a sami sebe zabaví. Děti potřebují zažít pocit, že se z nudy sami dostanou, jinak jsou odkázáni na neustálé dirigování od dospělých," vysvětluje.
Dodává, že z pozice terapeuta pro dospělé dokáže často odhadnout, kteří klienti se v dětství naučili nudu překonávat a kteří měli zorganizovaný program od rodičů. "Pro lidi mezi 20 a 30 lety je pak nesmírně náročné vědět, co se svým životem dělat, jaké volit kariérní možnosti a jak s životem experimentovat. Mají strach cokoliv zkusit, nevědí, co je vlastně baví či nebaví. Nedokážou si vybrat své cíle. Takoví dospělí jsou odkázáni na strukturovaná zaměstnání, která nabízí 'plný servis'. Zaměstnanec nemusí uvažovat o tom, co dělá, proč to dělá, ani nemusí prokazovat svou jedinečnost. Je mu organizován jak pracovní, tak volný čas. Bohužel kolem třicítky mnoho lidí zjišťuje, že i tento plný servis se stává poněkud nudným a chtějí z něj odejít. Jen nevědí, kam dál," popisuje konkrétní dopady Čechová.
Raději elektrický šok než 15 minut o samotě
V roce 2014 proběhl výzkum, v rámci něhož nechali výzkumnici 15 minut sedět respondenty jen tak o samotě v laboratoři. Pokud chtěli, mohli zmáčknout tlačítko, které jim způsobilo elektrický šok. Až 67 procent mužů a 25 procent žen se rozhodlo, že si jej raději udělí ránu, než aby nic nedělalo. "Mysleli jsme si, že pro lidi nebude těžké, aby sami sebe zabavili. Máme mozek plný příjemných vzpomínek, ovládáme schopnost vytvářet fantazie a příběhy. Domnívali jsme se, že takový čas na přemýšlení je něco, co se jim bude líbit," řekl pro vědecký portál ScienceMag jeden z výzkumníků a sociální psycholog Timothy Wilson. Ten předpokládá, že výsledky v sobě odráží to, že se lidé neradi nudí a neumí kontrolovat vlastní, často nepříjemné myšlenky.
Zažívání nudy se u dětí nezřídka projevuje zlobením, u dospělých má pak takové zlobení často formu nadužívání omamných látek, navazování problematických vztahů nebo workoholismus.
I proto Dominika Čechová upozorňuje, že by rodiče měli dětem nechávat cíleně volný prostor bez organizace času. "Pro mnoho rodičů to však může být náročné, protože oni sami neumí se svou nudou pracovat. Dobré je dětem připravit prostor, kde mohou bezpečně zkoušet, co potřebují a co je napadne. Otec či matka by měl přistoupit na to, že destrukce je součástí tvorby - aby něco nového vzniklo, něco starého zaniká. Ne náhodou se z nudy často rozbije okno, rozlije džus nebo se stane jiná kalamita. Zvládnout nudu je však dovednost a musíme děti naučit, jak na to. Ze začátku jim můžeme dávat návrhy, co by se třeba dalo vyzkoušet, začít aktivitu s nimi a pak se nenápadně vytratit a nechat je experimentovat dále," dává tipy Čechová.
Přestaňte si stěžovat a přemýšlejte, co chcete dělat
Ta na základě své praxe uvádí, že covid zasáhl velmi nepříjemně právě jedince mezi 20 a 30 lety, kteří nejsou ve svých životech zatím ukotvení. "Například mladá zaměstnankyně odkázaná na home office, která najednou nemá pracovní podporu od kolegů a nedokáže se k práci vůbec přimět. Nový zaměstnanec korporátu, který vstupoval do firmy s vidinou globálního cestování a zajímavých projektů v cizině a najednou zůstává ve svém bytě a zjišťuje, že samotná práce ho nenaplňuje. U takových lidí pandemie a nuda s ní spojená způsobily nástup depresivních nálad a ztrátu smyslu současného životního stylu, jenž je přiměl k vyhledání psychoterapie," vysvětluje Čechová.
Podle Jamese Danckerta je důležité, abychom si během stavu, kdy nemáme co dělat, přestali stěžovat na to, že se nudíme. "Jediný výsledek, který to má je, že se soustředíte na nepříjemný pocit. Pak uděláte první věc, která vás napadne bez toho, aniž byste přemýšleli, jestli ji opravdu chcete. Když přijdete na to, proč jste s danou aktivitou nespokojení, pomůže vám to najít správnou alternativu. Cílem není dělat nic velkého, ale najít činnost, která vám v daný moment připadá smysluplná."
Mohlo by vás zajímat: Přílišná péče dětem škodí, může způsobit emoční poruchy i drogovou závislost, varuje Feřtek
