Amanita phalloides, Amanitina phalloides Agaricus phalloides
Muchomůrka zelená, také muchomůrka hlíznatá, je prudce jedovatou stopkovýtrusou houbou. Řadí se do čeledi štítovkovitých, dříve muchomůrkovitých.
Muchomůrka zelená je jednou z nejnebezpečnějších a nejjedovatějších hub nejenom u nás, ale po celé Evropě.
Vzhled houby
Muchomůrka zelená je statnou houbou s kloboukem o šířce od 6 do 16 cm. Klobouk je v mládí vejčitý nebo kuželovitý, později rozložený do plochy. Je lesklý. Barevné provedení klobouku muchomůrky zelené je proměnlivé, může být olivové, žlutozelené, hnědozelené nebo černozelené, vzácně i bělavé.
Klobouk je jen tence masitý, zato lupeny muchomůrky jsou vysoké. Husté lupeny mají bílou barvu v mládí i ve stáří. Bílý je též výtrusný prach.
Třeň muchomůrky zelené je pevný, u starších plodnic dutý. Má bílou barvu. Na třeni je často nápadný převislý prstenec, v dospělosti však může odpadnout. Má dlouhý válcovitý tvar. Na bázi je výrazná hlíza obalená pochvou, tzv. kalichem smrti. Jde o pozůstatek bílého blanitého obalu (valum), který v mládí kryje celou plodnici. Mladá muchomůrka má tvar vajíčka, postupně z obalu vyrůstá. Na klobouku muchomůrky zelené části vela zpravidla nezůstávají.
Dužina houby je bílá. V dospělosti voní sladce medově.
Záměny
Mladé plodnice muchomůrky jsou podobné pýchavce.
Muchomůrka je vzhledem podobná také holubinkám (holubinka trávozelená, holubinka nazelenalá, holubinka bukovka) nebo zelánkám, které však nikdy nemají prsten ani kalich smrti.
Záměny hrozí i se žampiony nebo pečárkami. Ty však mají narůžovělé lupeny, ve stáří až hnědé, muchomůrka zelená má vždy lupeny čistě bílé. Navíc žampionům a pečárkám chybí kalich smrti.
Jsou zaznamenány případy, kdy muchomůrka byla zaměněna za jedlou bedlu. Bedly přitom mají typickou vůni podobnou sušenému masu. Klobouk je hnědavý a plstnatě šupinatý.
Kdy muchomůrka zelená roste?
V našich končinách lze na muchomůrku zelenou natrefit od června do října.
Kde muchomůrka zelená roste?
Muchomůrka zelená má ráda teplejší oblasti. Upřednostňuje půdy bohaté na živiny a listnaté lesy. Daří se jí pod duby, méně pak také pod buky, habry nebo lískami. Ojediněle roste také pod borovicemi. Často je k vidění ve skupinách.
Muchomůrka zelená přirozeně osídluje mnoho oblastí v mírném pásu Evropy nebo Asie. Najdeme ji i v severní Africe. Byla zavlečena také do Severní Ameriky a Austrálie.
Otrava muchomůrkou zelenou
Muchomůrka zelená obsahuje v celé plodnici vysoký podíl nebezpečných alkaloidů. Nejzákeřnějšími jedy houby jsou falotoxiny a amatoxiny (α-amanitin).
Ke smrtelné otravě stačí jedna plodnice a často i mnohem méně. Otrava muchomůrkou zelenou se navíc projevuje až po 8 – 48 hodinách, tedy v době, kdy je již významně poškozena řada jaterních buněk. Nebezpečné toxiny se do krve a jater dostávají ihned po požití houby.
K prvním příznakům otravy muchomůrkou zelenou patří závratě a únava provázená bolestmi hlavy. Přicházejí také žaludeční potíže. Bolesti žaludku, zvracení a vodovitý průjem postupně sílí. Ústí v těžkou dehydrataci s rizikem oběhového selhání. Zejména u dětí bývá toto selhání příčinou smrti.
Pokud poškozený přežije první fázi otravy, dochází ke zdánlivému zlepšení stavu. Těžké poškození jater nemá pozorovatelné příznaky do doby, než dojde k jejich fatálnímu selhání. Jakmile přestanou pracovat játra, postižený bývá v bezvědomí, snižuje se krevní tlak, rozšiřují se zorničky. Udává se, že minimálně čtvrtina otrávených umírá, další si nesou doživotní následky.
Úspěšnost léčby závisí na množství požité houby a především na tom, kdy postižený vyhledá odbornou pomoc. Opakovaně se provádějí výplachy trávicí trubice. Podávají se antibiotika, léky na ochranu jater a vylučování toxinů. Pacientovi je zajištěn přísun tekutin a minerálů.
Při podezření na otravu muchomůrkou zelenou se vyplatí navštívit lékaře co nejdříve. Jedním ze smrtelných klamů muchomůrky je její chuť. Údajně je totiž velmi příjemná.
Upozornění
Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.
