Bohačíková: Matky berou méně, protože se bojí ozvat. Pro firmy jsou přitom zlatý důl
Firmy, které nezaměstnávají matky na rodičovské, přicházejí o velké peníze. Ženy s dětmi jsou přitom často výkonnější a organizovanější než zaměstnanci bez potomků. Andrea Bohačíková z organizace Marter věří, že sladit rodinu a kariéru je možné, jen je potřeba chtít.
"Kamarádce se narodil syn a ocitla se v sociální izolaci. Byla s dítětem doma, trpěla depresí a chyběla jí i jiná forma seberealizace než péče o dítě," popisuje Bohačíková situaci, která ji inspirovala k založení organizace Marter. Se souběhem práce a rodiny pomáhá rodičům už tři roky. "Napadlo mě, že si mohou ženy navzájem pomáhat. Odtud také jméno Marter - je to spojení barteru (výměny - pozn. red.) a mámy," vysvětluje Bohačíková.
K založení vaší organizace vás inspirovala také konkrétní data. Co jste se z nich dozvěděla?
Ukazují, že mateřství není jen růžové. Nemluví se například o tom, že matky jsou riziková skupina pro syndrom vyhoření. Podle studie McKenzie v globálním měřítku postihuje syndrom vyhoření z 46 procent manažery a ve 48 procentech matky. Pětina registrovaných alkoholiček v České republice začíná pít právě na rodičovské dovolené. Podle našeho výzkumu z minulého roku je v Česku nezaměstnaných 60 procent žen po rodičovské dovolené. Přičemž na mateřské a rodičovské dovolené je v celkovém počtu více než 450 tisíc žen.
Vaše motto zní: "Rodičovská není brzda, když nechcete." Co musí tedy žena "chtít", aby našla kariérní uplatnění během či po skončení rodičovské dovolené?
V první řadě žena "chtít" nemusí. Nechceme vyvolávat pocit, že žena, která se nepřipravuje během rodičovské dovolené na návrat do práce, je špatná. Organizaci jsme založili kvůli poptávce žen, které pracovat chtějí a potřebují zlepšit svou finanční situaci. Rodičovský příspěvek totiž opravdu nenahrazuje příjem. Z našich průzkumů jsme nicméně zjistili, že 99 procent žen řeší návrat do práce už dva měsíce po narození dítěte. Pokud žena nemůže zůstat u stávajícího zaměstnavatele, doporučila bych jí být v kontaktu s pracovním trhem, vzdělávat se, rekvalifikovat se. Nemusí to být ze začátku žádné velké programy. Stačí podcasty, audioknihy, videokurzy.
Měla by žena už během těhotenství se zaměstnavatelem komunikovat o tom, jak bude vypadat jejich spolupráce během rodičovské dovolené či po jejím skončení? Je zajištění kontinuity a stálý kontakt klíčem k úspěchu?
Ano, například manažerky se svými kolegy a nadřízenými často dělají plán dopředu. Ať už je vaše pozice jakákoliv, bylo by ideální, kdyby si žena mohla sednout se svým šéfem či personalistou a vyjádřit svou představu. Zaměstnavatel by měl zase říct, jaká jsou jeho očekávání, a měli by se je snažit sladit.
Organizace Marter
- Vznikla v roce 2019. Pomáhá slaďovat rodinu s kariérou dle potřeb každého rodiče.
- Věnuje se vzdělávání a rekvalifikaci rodičů na i po rodičovské dovolené, službám pro zaměstnavatele v oblasti diverzity, inkluze a prorodinné firemní politiky, osvětovým aktivitám a legislativním změnám.
- Provozuje inzertní portál na flexibilní pracovní úvazky a tvoří největší komunitu proaktivních rodičů na i po rodičovské dovolené v ČR.
- V roce 2021 byla organizace Marter oceněna "příkladem dobré praxe" Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
- Všechny aktivity organizace směřují k tomu, aby se pro matky malých dětí vyrovnaly podmínky na trhu práce i ve společnosti, které jsou v ČR nejhorší v EU.
Částečné úvazky jsou bolestivé téma
Málokterý zaměstnavatel ženě po návratu z rodičovské ale nabídne původní práci na částečný úvazek. Podle statistik ministerstva práce a sociálních věcí bylo minulý rok k dispozici necelých 6 procent částečných úvazků a pouze 10 procent zaměstnaných žen na částečný úvazek pracovalo. V Evropské unii je to v průměru 30 procent. Co je třeba udělat, aby začalo více firem poskytovat poloviční úvazky?
Nedostatek částečných úvazků je u nás opravdu bolestivé téma. I z toho důvodu jsme připomínkovali zákon o zvýhodnění částečných úvazků pro zaměstnavatele. Měl by být platný od února 2023. Zaměstnavatelům poskytne pětiprocentní slevu na sociální pojištění vybraným skupinám, kam spadají také ženy s dětmi do devíti let. Když jsme se ptali firem, s nimiž spolupracujeme, ty ve Středočeském kraji s tisíci zaměstnanci řekly, že poloviční úvazky nabízejí dávno, firmy z regionů ale uvedly, že by je takový zákon motivoval. Poloviční úvazek je skvělý nástroj, který pomůže bojovat s nezaměstnaností žen a zároveň podporovat ekonomiku státu.
Často slýchávám, že žena s dětmi pracující na částečný úvazek je výkonnější než bezdětní lidé na plném úvazku. Je to podle vás pravda?
Této problematice se věnuji pět let a pokaždé, když se bavím s HR těch největších společností, potvrdí mi, že to tak je. Samozřejmě neříkejme, že je to na sto procent, ale ženy s dětmi jsou loajální a efektivní pracovnice. Mají skvěle zvládnutou organizaci času, protože musí dítě vyzvednout ve čtyři hodiny ze školky a do té doby musí mít práci hotovou. Potvrzují to i naše kurzy - nejprodávanější je time management a vyjednávání.
Ženy s dětmi si často nevěří
Zmiňujete vyjednávání. Nedávno jsem se známým bavila o rozdílu v platech mužů a žen. Tvrdil, že ženy berou méně, protože si na rozdíl od mužů neumí říct o lepší podmínky a vyšší plat. Co si o tom myslíte?
Od personalistů a manažerů opravdu vím, že si ženy velmi často říkají o nižší plat, než pro ně mají společnosti vyhrazené. A slyšela jsem jen o dvou velkých mezinárodních firmách, které jsou natolik fér, že ženě dají platový a bonusový balíček, který mají pro její pozici vyhrazený.
Proč to tak je? Mají ženy nižší sebevědomí než muži?
Bývalá výkonná ředitelka Facebooku Sheryl Sandbergová dělala průzkum, v němž se zajímala o sebevědomí žen na pracovním trhu. Zjišťovala, jaké procento podmínek musí daný uchazeč splňovat, aby si troufl se přihlásit. Muži na daný inzerát odpoví, když splňují 60 procent. Ženy na poptávku reagují, když splňují 99 až 100 procent popisu práce.
Jak se dá nízké sebevědomí žen - a tím pádem lepší uplatnění na trhu práce - řešit?
Má to několik úrovní. Jedna z nich je osvěta. Je třeba ženám říkat, že nemusí vědět všechno a mohou se spoustu věcí doučit. Je to dáno také ženskou povahou, ženskou energií, kdy se jednoduše většinou nepereme tak jako muži. S tím souvisí společenské stereotypy, kdy se ženám s dětmi na pracovním trhu říká "maminky". Ženu to automaticky degraduje, protože se na ni společnost i trh dívá jako na levnou pracovní sílu, která je spíš na obtíž. Z toho důvodu si žena sama často nevěří a zablokuje se. Další úrovní je, aby si žena uměla nastavit, co potřebuje, a jasně to komunikovala. Konkrétně kolik hodin může práci věnovat, kolik si potřebuje vydělat. A pak je tady sám zaměstnavatel, kdy s firmami řešíme, jak nastavit procesy, aby to fungovalo pro obě strany, aby žena byla opravdu plnohodnotný člen týmu. Tohle vše je důležité přenastavit, aby ženy pracovní trh chtěl a aby se uměly prodat - a ne pod cenou. Řešením může být například směrnice transparentnosti platů, která se teď řeší v souvislosti s předsednictvím Evropské unie.
Firmy přicházejí o lidský kapitál
Podle vašich průzkumů se po rodičovské dovolené do původní práce vrací jen pět procent žen. Proč?
Důvodem je to všechno, co jsem zmiňovala výše. Mysleli jsme si, že si ženy najdou lepší pracovní pozici, ale tak to podle našich průzkumů není. Z nějakého důvodu se rozhodnou, že se už vrátit nechtějí, a může to souviset s onou zablokovaností. Vidí, že se nevrací ani ostatní ženy, a nechtějí být "tou maminkou", tou přítěží. Hodně žen se také rozhodne podnikat.
Je ale důležité říct, že zmíněných pět procent je aritmetický průměr. Pracujeme s firmami, které mají návratnost žen 40 procent, jiné 17 procent, ale snaží se číslo aktivně zvyšovat. Právě tady se nachází velký potenciál ke zlepšení pro zaměstnavatele, protože jinak o lidský kapitál přichází. S každým zaměstnancem firma ztrácí až 350 tisíc korun, u zaměstnání s velkým know-how je to až jeden milion. To je přece iracionální.
Částečné úvazky se ale také podílí na rozdílném odměňování mužů a žen…
Ano, to je věc, která se často neříká. Když budete mít částečný úvazek dost dlouho, bude to mít v budoucnu dopad na výši důchodu. Je to jeden z důvodů, proč máme takovou propast mezi důchody mužů a žen. Rodičovská dovolená způsobí propast u jednoho dítěte o 26 procent, třicet procent u druhého dítěte a u třetího 36 procent. Je to věc, která se už nikdy nesrovná.
Ženy mají mít stejnou startovací čáru
V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených v Evropě. Je systém schválně nastaven tak, aby ženy byly s malým dítětem doma, co nejdéle to půjde?
Že u nás může být žena na mateřské dovolené až čtyři roky, s tím, že tři roky pobírá rodičovský příspěvek, je velký luxus. Zároveň to ale má také negativní dopady, s nimiž je třeba pracovat. Například ve Francii může být žena doma s dítětem tři roky, ale finančně je krytá jen první čtyři měsíce, dostává však 100 procent platu. A Francouzky se pak opravdu vracejí, protože mají dobře zajištěný systém chův a školek. Zároveň mají největší porodnost z Evropské unie. Vůbec neříkám, ať zkrátíme rodičovskou, ale je důležité, aby si ženy mohly vybrat.
Roli tady určitě hraje samotný pojem rodičovská dovolená. Společnost se pak domnívá, že žena má doma jen pohodičku a pracovat nechce nebo nepotřebuje, protože dostává nějaké finance od státu. Navrhovala bych místo toho termín, který odráží výpadek z pracovního trhu a to, že starat se o dítě nese i svá negativa.
A co muži? Jak můžeme systém přenastavit, aby negativa rodičovství nedopadala především na ženy?
Každý muž určitě nemusí na rodičovskou, ale bylo by skvělé, kdyby ženy i muži měli stejnou startovací čáru v rozhodnutí, kdo na ni půjde. Tu často nemají, protože doma jednoduše zůstane ten, kdo má nižší plat, což jsou často právě zase ženy. V konkrétních číslech bylo minulý rok na rodičovské dovolené skoro půl milionu žen a 5 700 mužů.
Skvělým příkladem je Island, který je jen o třetinu větší než my a kde si uvědomují, že si nemohou dovolit nechat ladem lidský kapitál. Vědí, že pokud chtějí ženy udržet na pracovním trhu, musí startovací čáru vyrovnat. Rodičovskou dovolenou tak mají půlenou. Každý z rodičů má k dispozici tři měsíce a pak ještě další tři měsíce navíc, celkem tedy devět měsíců, kdy dostávají 100 procent platu. Když tuto politiku v roce 1998 nastavili, využilo ji 90 procent rodin a tak je to dodnes.
Co si myslíte o pohledu na ženy, které chtějí pracovat dříve než za tři roky, jako na krkavčí matky?
Věřte, že každá žena řeší, jestli se dětem nevěnuje málo. Ať už podniká, nebo si jde jen zacvičit jógu. Ženy opravdu nepotřebují, aby se jim do toho někdo pletl a hodnotil, jestli jsou špatné matky. V Německu například udělali průzkum, podle něhož dítě, které není s mámou, nic nezískává ani neztrácí. Na základě toho razím ideu, že není důležitá kvantita, ale kvalita. Můžete být s dítětem v kuse, ale má to opravdu smysl, když se dítě dívá na pohádku a vy jste na mobilu? Mé kolegyně to mají například tak, že čtyři hodiny denně pracují, někdy i celý den, děti mají na hlídání, ale pak jsou s dítětem třeba celý víkend, kdy mobil ani nevezmou do ruky. To není vůbec klasický model. Přitom seberealizace je důležitá. Matka je vzorem pro své dítě, a pokud je takto spokojená, je logické, že šťastná matka vychová šťastné dítě.
Mohlo by vás zajímat: Lauder: Ženy nemají stejná práva jako muži, na trhu práce je penalizováno mateřství (10.9.2021)
